Blackinnon I. | cz

40.Kapitola - Pomsta část 3. (Růžový týden)

Black blikal jako diskokoule 0d neděle do neděle. V tu neděli, kdy mu to mělo
skončit, jsem se rozhodla uskutečnit růžový týden. Plán byl jednoduchý. Nabarvit mu všechny věci na růžovo i s celým jeho zjevem, ale...

„Hele McKinnonová?" přiběhla ke mně Cher v sobotu večer.

,,Copak?" usmála jsem se sladce.

,,Takhle se mnou žádná nechce spát. Udělej s tim něco."

Stěžoval si a začal i hrát.

,,Hmm, spíš asi ne,"

A pokračovala jsem v jezení mé čokolády.

,,Proč?" zeptal se jednoduše.

„Možná si pamatuješ, že jsme se spolu jednou o něco vsadili -už nevím kvůli
čemu to bylo- a dohodli jsme se, že když vyhraju, budu těmoct ztrapnit."

Vysvětlila jsem mu. On chtěl něco namítnout, ale potom si očividně vzpomněl.

„Ty jsi hrozná mrcha McKinnonová!" zasmál se a já se hrdě usmála.

„Vzpomínám si a beru to."

Tak to bylo nečekané jsem nečekala.

,,Jako fakt respekt, za tohle. Ale pověz mi, čeká mě ještě něco?" zeptal se a já nevěděla, jestli mu to mam říct nebo ne.

„Sama nevim," pokrčila jsem rameny. Tohle byla vlastně pravdivé odpověď,
protože jsem opravdu nevěděla. ,,No ne. Samotný Sirius Black mi právě složil poklonu." řekla jsem a poklonila jsem se.

„Nemusíš se mi klanět, poddaná. Mě stačí když ze mě sundáš tohleto," ukázal na sebe se ztrápeným výrazem. Jeho vlasy ovšem zase změnily barvu (tentokrát na odstíny zelené) a začala písnička od Eltona Johna.

,,No to by si nejdřív vaše veličenstvo muselo uvědomit, kdy se to vlastně zapíná a vypíná," poučila jsem ho se smíchem.

„Hahaha," zasmál se falešně a sedl si na židli.

„Marlene, nechceš už ho nechat?" zeptal se se smíchem Remus, který právě přišel.

,,Nevim. Ještě uvidim," pokrčila jsem zas
rameny a sedla si zpátky do křesla.

„Já myslim, že už mu tohle stačilo," přemlouval mě Remus.

,,Ale Reme..." nadechla jsem se.

,,Nech už ho být. Vždyť se na něj podívej," kývl směrem k očividně zoufalému Blackovy.

„No já myslim, že mu to takhle sluší," zasmála jsem se a Rem se mnou.

„Netvrdím opak, ale já myslim, že už mu to stačilo..." snažil se dál a udělal na mě psí kukuč.

,,Zejtra to stejně vyprchá, ale nemyslím si, že jsem s tebou nadobro skončila."

„Děkuju." Poděkoval Remus a já se usmála.

„Takže už budu moct zase klátit?" zeptal se s nadějí Black a já protočila očima.

„Jo, budeš," kývla jsem na něj otráveně. „Teda pokud tě po tomhle bude ještě nějaká chtít."

„Ale McKinnonová, mě chtěj přece všechny," řekl Black, jako kdyby to byla samozřejmost

Tak tentokrát se nám tu objevily odstíny růžové a Elvis Presley. Jak romantické.

,,Báječný," zafuněl Black a odpotácel se do pokoje.

,,Tak já ho jdu pohlídat, ať si nějak neublíží," zasmál se Remus.

,,To se nestane, na to se má až moc rád," dodala jsem. Na to Remus odpověděl jen rozloučením a byla jsem ve společence zase sama.