Blackinnon I. | cz

33.Kapitola - Kolikátého dneska je?

„Notak..." šeptala jsem si potichu a hledala v učebnici tu jedinou hvězdu, která mi scházela. Už jenom tohle a umím naprosto všechno.

,,Tak vám vedu profesora Brumbála s profesorkou McGonagalovou," zahlásila Pomfreyová, která právě vešla na ošetřovnu.

„Ah, slečna McKinnonová už se připravuje na OVCE," usmála se na mě McGonagalová, „velmi dobře," doplnila ještě a koukla se na Blacka.

„Tak, to jsem ani nečekala nic jiného," povzdychla si. Koukla jsem se na něj a ten si dělal hůlkou nějaké ornamenty do vzduchu. On už se vzbudil?

,,Takže, nevíte, kdo by vám tohle mohl udělat?" zeptal se Brumbál a Black zvedl zrak.

„To netušíme pane. Paměť se nám na ten krátký úsek vymazala, jak říkala
madam Pomfreyová, takže těžko říct," pokrčila jsem rameny a slovo za mě převzal Black.

„Byl to někdo ze Zmijozelu," prohlásil jistě.

„Jste si jistý?" Ptal se ho Brumbál a podíval se na něj skrz jeho půlměsícové brýle.

,,Na 100% pane," odpověděl. ,,Moje rodina je naprosto pošahaná a nenávidí mě. Tohle by byli schopni udělat."

Řekl naprosto v klidu, jako kdyby o nic nešlo.

,,No, tomu se mi nechce věřit," zavrtěla hlavou madam Pomfreyová. „Tak kdyby to tak čirou náhodou bylo, proč by se to stalo i slečně McKinnonové?"

,,A to je právě to divný. Kdyby mi byla nějak blízká nebo tak. Nebo kdybych jí měl třeba rád,"

,,Pane Blacku! Co si to dovolujete," sykla na něj McGonagalová.

,,To je v pořádku, paní profesorko," mávla jsem rukou a Black pokračoval.

,,No každopádně, to by mohli kdykoliv udělat třeba Jamesovi, Peterovi, Remusovi, někomu, s kým trávím čas a,"

,,A koho máš rád, chápu," doplnila jsem za něj. Ať je to, kdo je to, neni příjemný, když o vás někdo takhle mluví.

,,Přesně, prooč já, to bych pochopil, ale ty mi nelezeš do hlavy."

,,No díky bohu," zamumlala jsem potichu, aby mě nikdo neslyšel. Ale jak se Black ušklíbl, tak bych usoudila, že ten to zrorvna slyšel.

,,Budeme vás hlídat. Budeme všechny hlídat, aby se nic takového už nikdy neopakovalo," prohlásil profesor Brumbál a začal přecházet po ošetřovně.

„Tak dobrá. Za 3 dny vás propustím a budete normálně chodit na všechny hodiny. Až vás budu propouštět, tak se domluvíme na podrobnostech. Souhlasíte?" Otázka byla spíš směřovaná na profesory, ale my jsme i tak přikývli.

„A můžu se zeptat," začal Black.

,,Ano?" zvedla hlavu Pomfreyová.

,,Kolikátého dneska je?" Tak tuhle otázku očividně nikdo nečekal...

„Je přesně 23.11. a za 4 minuty jedna hodina," odpověděla mu.

,,No počkat, ale to už jsou za měsíc Vánoce!" Vyhrkla jsem a Black vedle mě začal pomalu tleskat.