Blackinnon I. | cz

13.Kapitola - Jak že se to jmenovala? Červenka?

Když jsme došli k hradu, vykouzlil jsem košík a nasypali jsme do něj všechny maliny, který jsme našli. Dali jsme to hned vedle Jamesova košíku s kytkama.

Proč mě pošlou hledat jedovatý maliny a Jamese kytky! Proč?

„Hele," promluvil jsem, zatímco jsme šli v tichosti směrem k ložnicím.

„V tom lese, se nic nestalo, aby bylo jasno," ujasňoval jsem jí - a možná i trochu sobě.

,,Přece si nepoškodim pověst!" odfrkla si.

,,Takže tvoje pověst jo? Co teprve ta moje? Víš jak bych vypadal?!"

McKinnonová si mě přeměřila pohledem, ale pak se mírně zděsila, když si všimla postavy, která stála za mnou.

„Vím naprosto přesně, jakou tady na té škole zrovna vy dva máte pověst, ale teď okamžitě spát," ozvalo se přísně

,,Ahhh, Minnie!" usmál jsem se blaženě. No co si budem, ani McKinnonová a už vůbec ne McGonagalová se netvářily ani z poloviny tak blaženě, jako já.

„Tak dobrou," pronesla ke mně McKinnonová, ,,Nashle!"

A byla fuč.

„50 bodů pro Nebelvír za záchranu studentky, pane Blacku." Řekla tiše Minerva a zmizela. Já si to pak vítězoslavně nakráčel do ložnice s 50 získanými body!

Ale celou noc mi vrtalo hlavou, co se vlastně stalo a jak...

Marlene view:

Vyběhla jsem do Nebelvírské věže, řekla heslo a šla do ložnice. Tam už všechny spaly. Kupodivu i Lily, která musel přijít chvilku přede mnou.

Ulehla jsem do postele a začala jsem přemýšlet, co se dneska všechno stalo. Trest. Black. Modrá. Postava. Něco v puse. Něco na puse. Black. No do háje. Tak né jen že se mě někdo pokusím zabít a Black mě musel zachránit.

Ale jak mě musel zachránit! Políbil mě! Merline já byla jak taková ta holka z těch mudlovských pohádek. Copak jsem tak neschopná, že mě musí Sirius Black zachraňovat?

Jak že se jmenovala? Červenka? Ne. No na tom teď nesejde. Merline, proč zrovna já?

Vůbec se mi nechtělo spát, tak jsem pomalu vylezla z postele a otevřela okno.

„Accio Kulový Blesk 5000," zašeptala jsem a za chvíli u mě byl můj miláček.

Naskočila jsem na něj a vyletěla nahoru k sovinci.

Tam bylo naštěstí okno otevřené (překvapivě) a vlétla jsem dovnitř. Vyčarovala jsem brk, inkoust a papír a začala psát.

Ahoj mami a tati,

omlouvám se, že píšu takhle pozdě, ale nebyl čas. Black mě furt otravuje a
dneska jsem kvůli němu měla i trest. No prostě hrůza...

A jak se máte vy? Doufám, že líp než já. Ale ono by to tu bez Blacka nebylo ono.

S kým bych se pak hádala?

Už teď mi chybíte

XOXO

Marlene

Načmárala jsem, rychle to po sobě přečetla a zavolala jsem naši bílou sovu Teresu.

,,Dones to domů."

Pohladila jí po hlavičce a dala jí dopis do zobáku.

Hned jak odlétla, nasedla jsem na Kulový Blesk 5000 a letěla zpátky do ložnic.

Koště jsem dala pod postel, převlékla jsem se do pyžama a zachumlala se do
peřin.

Miluju tenhle pocit. A usnula jsem.