36.Kapitola - Co to tady meleš...

2.1K 157 8
                                    

Odvrátila jsem zrak od Lily a koukla se na zbytek naší skupiny. Blacková, Yaxley a tahle jejich skupinka to nějak nezvládla, tedy až na Snepa. Tomu se povedl skoro celý jeho patron až na pár detailů, tak jsem se po očku koukla na Poberty.

Remus s Blackem se smáli (btw. Black má hezkej úsměv, ale to je jen malá
vsuvka..), protože před nimi se "prali" jejich patroni. Vlk a pes. Jaktože se jim povedli skoro až dokonale? Profesorka říkala, že nikomu se nepovede napoprvé úplný patro. Potom Pettigrew, ten byl na tom o trošku hůře než Snape, což jsem nečekala.

Potom tu byl Potter. Ten mě překvapil nejvice, protože jeho patron byl obrovský, mohutný jelen. Rychle jsem se podívala na Lily ta koukala, jako kdyby jí uletěly včely. Nemohla uvěřit vlastním očim.

,,Lily? Viděla jsem správně náznak..." Ani mě to nenechala doříct a už všechno vyvracela.

,,To určitě ne, viděla jsrm u sebe bodliny, to musí být ježek, nebo něco takového," zakroutila hlavou a odvrátila oči od Potterova patrona.

Na tohle se musím ještě podívat...

,,Slečno Evansová, prosím, viděla jsem u vás pár jisker, mohla byste to ukázat před třídou?" vyzvala ji McGonagalová a Lily celá zrudla.

,,N-no, víte, paní profesorko, já si m-moc nevěřím," začala koktat Lily, ale pomalu šla za McGonagalovou.

,,Ale prosím vás, jen to zkuste," pokynula jí McGonagalová. Lily se tedy postavila před třídu a zkusila vyčarovat patrona. Teda, asi to tak mělo vypadat. Z její hůlky nevytrysklo vůbec nic.

,,Tak bohužel," pokrčila Lily rameny a rychle odkráčela ke mně do řady.

,,No dobrá," povzdychla si McGonagalová a pokračovala, ale to už jsem jí neposlouchala.

,,Dobrý, Lily? Vypadáš, jako kdybys měla omdlít," zeptala jsem se a položil ji ruku na rameno.

,,Jsem v pohodě,"zavrtěla hlavou a kývla hlavou k profesorce, abych taky dávala pozor.

,,Tak první skupina se může jít připravit na další hodinu, druhá skupina tu zůstane, kouknu se i na jejich pokusy," řekla McGonagalová a vyzvala Lily s Potterem, aby u ní ještě chvíli zůstali.

Když se zavřely dveře, někdo na mě promluvil.

„McKinnonová!" Kdo to asi bude? Otočila jsem se a za mnou stál Black. Jak nečekané...

„Copak? Dlouho jsme se neviděli, co?" ušklíbla jsem se a vyrazila na další hodinu. Počkat, já mám vlastně volno!

,,Tsss, už ti chybim co? Nedokázalas to beze mě tu dobu vydržet," zasmál se.

,,Cože? To tys na mě začal mluvit," protočila jsem očima a založila si ruce na prsou, ,,a přepadá mě tady za dveřma."

,,Si docela fandíš. Nečekal jsem na tebe, ale na Jamese. To tys vyšla ze dveří jako nejlepší člověk na zemi, ikdyž moc dobře víš, že jsem to já." No to si dělá...

,,Co to tady meleš..." Nechápu, o co mu jde.

,,Jo a mimochodem, já ti řikal vždycky, že ty dva spolu budou," kývl ke dveřím a nechal mě kráčet chodbou samotnou. Díky bohu.

Ten člověk mi opravdu začíná vadit. Myslím, že je čas na nějakyl žertík...

Blackinnon I. | czKde žijí příběhy. Začni objevovat