,,Věř mi, že ani já nejsem zrovna šťastná, že tě vidím, takže kdybys byl tý dobroty a přestal za mnou lézt, bylo by to fajn." Sice jsem zvedla koutky, ale úsměvu se to opravdu moc nepodobalo.
,,Tak hele, aby bylo jasno, já za tebou nelezu. Prostě jsem si šel jednou vyzvednout poštu. Spíš by mě zajímalo, co tady děláš takhle brzo ráno ty! Hm?"
Ten výraz v jeho tváři. Merline já bych mu tak strašně vrazila. Ten arogantní egoismu plný debilní obličej. Tohle mě dokáže rozčilit mnohem víc, než třeba některý jeho věty.
„Já-" chtěla jsem mu začít vysvětlovat, co bych tak jako v slovinci mohla dělat, ale takhle brzo ráno na to fakt nemám kapacitu. ,,Já nemam náladu s tebou teď diskutovat, takže pokud mě omluvíš, ráda bych se šla před famfrpálem nasnídat."
„A co když řeknu, že nedovolím," ušklíbl se a zastoupil mi cestu ke schodům.
Nejsem nijak malá, ale stejně jsem musela trošku zvednout hlavu, abych se mu zaměřila do očí.
,,Tak pak se předem omlouvám," usmála jsem se a vrazila mu kolenem do koulí. Ten se zkroutil bolestí, tím pádem mi uvolnil cestu.
,,Teda vlastně neomlouvám, nazdar," pronesla jsem a odkráčela konečně na tu snídani.
Když jsem přišla dolů, kecla jsem si vedle Lily a nandala si lívance s borůvkovou polevou.
,,Co ta dobrá nálada?" zeptala se Lily.
,,Ále, potkala jsem Blacka v sovinci," pokrčila jsem rameny a pustila se do jídla.
,,Takže kolik zlomených končetin?" zeptala se rovnou Lily tak, jako kdybychom vedly konverzaci o tom, kolik lívanců si ještě dám. V jiným případě, by byla odpověď podobná. Hodně.
,,Žádná, ale impotence skoro stoprocentně zaručená," usmála jsem se a zvedla palec na znamení dobrého výkonu.
Lily se začala pomalu dávit smíchy, jak se rozesmála. Já se jen spokojeně usmívala.
V tu chvíli do síně přišel Black s ne úplně veselým výrazem v obličeji. Ten se mu okamžitě změnil, jakmile se na něj upoutalo několik párů dívčích očí. Výraz změnit mohl, styl chůze ne.
To už jsem vyprskla i já. Asi jsem mu vrazila fakt dost, protože takhle jsem ještě v životě nikoho chodit neviděla.
P0 zbytek snídaně jsme mlčely, než přišly Cas s Mary a ptaly se, jestli jsem se stihla rozlítat. Já ji smutně odpověděla, že ne, ale pak jsem jim vysvětlila důvod a řekla bych, že jsem je pobavila. Když jsem domluvila, s Cas jsme se rozhodly, že je čas jít.
„Lily? Mary? Přijdete za námi?" zeptala jsem se holek, když jsem se zvedla od stolu.
,,Jasně."
Při odchodu jsem ještě věnovala jeden pohled Blackovi. Tohle mě snad nikdy nepřestane bavit.