Omlouvám se, ale skrz můj momentální, dá se říct, zdravotní stav nejsem schopná tolik psát:/ Takže se omlouvám, ale nevím, jak časté teď bude přidávání:)
Zavřela jsem za námi domovní dveře a sledovala Neymara, který ze sebe sundával svou mikinu a boty odhodil vedle botníku. Celou cestu zpátky jsem na něm viděla, že ho setkání s Joelem hodně rozrušilo, i když se mi snažil namluvit, že je v pohodě, já to na něm viděla.
Vešla jsem do kuchyně, kde jsem našla Carol, sedící za stolem, v rukou novinový tisk. ,,Jak to šlo?" zeptala se a noviny odložila před sebe, načež mi a následně i Neymarovi, který se k nám přidal, věnovala široký úsměv.
,,Naprosto perfektně," procedil Ney sarkasticky a zamířil k ledničce, kterou otevřel a sklonil se k ní. ,,Lepší to ani být nemohlo."
Carol se na něj zmateně podívala a následně pohled věnovala i mě, když jsem si k ní přisedla. ,,Dobře. Mám se ptát, co se stalo?" Nadzvedla obočí. ,,Ney, nemůžeš chtít hned nějaký výsledek, moc dobře-"
,,Tady nejde o moje koleno, Car, to bylo opravdu v pohodě," skočil jí do řeči, vzal si z ledničky pet láhev s vychlazenou vodou a posadil se vedle mě. ,,Víš, kdo se sem přistěhoval?" Když Carol pokrčil rameny jako odpověď na jeho otázku, tak jí odpověděl. ,,Ten chudák Monreal." Rozhodil rukama, na což si od Carol vysloužil vyděšený pohled.
,,Joel?" Oči měla doširoka otevřené a udiveně se dívala na jejího bývalého přítele. ,,Co ten tu dělá proboha? Vždyť tvrdil, že se stěhuje do Ameriky."
,,To by mě taky zajímalo, ale prý tady bydlí, to mi řekl. A zase začal s těma jeho typickýma kecama, jak jsem tě nechal a- však to znáš. Já myslel, že jsem se ho zbavil už tenkrát a dal si pokoj, ale jak vidno, debilem zůstane nadále. A aby toho nebylo málo, tak do toho plete ještě Brunu a nebere si servítky. Jak něco tak vypatlaného, jako on, může vůbec chodit po světě?" Zhluboka si povzdechl a sáhl po láhvi, kterou otevřel a napil se.
Carol si skousla spodní ret a nespouštěla z něj oči. ,,Doufám, že jste se opět neporvali. Je to debil, který za to nestojí, a já lituju toho, že jsem si s ním někdy začala." Pokroutila hlavou, načež se otočila ke vchodu do kuchyně, kde se objevil Davi. ,,Copak broučku?" zeptala se ho, a když k ní přiběhl, tak si ho vysadila na klín.
,,Nič." Pokroutil hlavičkou ze strany na stranu a přitulil se k ní. ,,Jen jsem tam nechtěl býť sám."
,,Neporvali jsme se. I když je pravda, že jsem se na něj málem vrhl, ale Pep mě zastavil. Jen jsme si vyměnili názor." Jeho hlas už byl o něco klidnější, ale i tak jsem mu svou dlaň položila na jeho ruku, kterou měl položenou na stole, a stiskla ji, abych ho uklidnila ještě víc. Okamžitě mi věnoval pohled. ,,Ale pryč s Joelem, ten zmetek už mi dost rozvařil krev v žilách." Pokroutil hlavou ze strany na stranu a pohled vrátil ke Carol. ,,V kolik dneska odlétáš? Hodím tě na letiště," změnil téma.
Carol vískala Daviho ve vláskách a druhou rukou měla otočenou dlaní nahoru, na níž měla tu Daviho. ,,Za půl hodiny musím vyrazit na letiště. Ale nedělej si starosti, vezmu si taxi." Usmála se.
,,Přece nebudeš utrácet za taxi, když tě můžu odvést, neblázni," řekl Ney vážně a postavil se od stolu. ,,Jdu si hodit rychlou sprchu a převléct se, když tak si zatím pobal, co ještě potřebuješ." Pustil mou ruku a odešel z kuchyně.
,,Bylo to hodně zlý?" zeptala se Carol, když si byla jistá, že je Ney v bezpečné vzdálenosti a podala Davimu novinový plátek, po kterém se natahoval, pohled věnujíc mé osobě. ,,To setkání s Joelem," upřesnila, i když jsem moc dobře věděla, na co naráží.
Zhluboka jsem se nadechla. ,,Ze začátku to tak nevypadalo, ale pak spustil o tom, že tě nechal hned po tom, cos otěhotněla a že to udělá i mě a to už se neudržel. Opravdu věřím, že kdyby tam Pep nebyl, aby ho zastavil, tak jsem svědek jejich bitky," odpověděla jsem. ,,V tu chvíli jsem nevěděla, co mám dělat, aby se stáhl."
,,Víš, že to není pravda, že ano? Ney tě miluje a nic takového by neudělal, ani mě to neudělal, neudělal by to totiž nikomu. Vím moc dobře, že kdybys otěhotněla, tak se k tomu postaví čelem, tak jako v naší situaci. To, že my se rozhodli pro toto rozhodnutí v našem vztahu, ještě neznamená, že mě odkopl kvůli dítěti. Joel mi přišel jako dost psychicky narušený člověk, který potřebuje v lidech vzbuzovat hněv, aby se cítil líp." Pokrčila rameny. ,,Jako by mu to dodávalo energii."
,,Tak s tím musím souhlasit," přitakala jsem. ,,A vím, že to není pravda, Neymisovi věřím a nikdy bych si o něm tohle nemyslela. Vím, jak to mezi vámi bylo."
Car se na mě povzbudivě usmála a natáhla ke mně ruku, aby mi ji, stejně jako já před pár minutami Neymarovi, stiskla. ,,On ještě přikluše s omluvou, uvidíš." Významně na mě mrkla. ,,Ale teď si bude muset jím mamka ještě dobalit věci, aby jí neuletělo letadlo," řekla směrem k Davimu, který zaujatě listoval novinami, jako by všemu s přehledem rozuměl.
,,A kam letíš?" Vzhlédl k ní svými kukadly, následně svraštil čelo a našpulil rty. Viděla jsem v něm jeho tátu víc než dost.
,,No přece domů. Ty tady teď zůstaneš s tetou a tátou a pak si pro tebe přijedu." Shrábla mu vlásky dozadu a věnovala mu na čelo mlaskavou pusu. ,,A pořádně si to tady užijete." Koutky úst zvedla do velkého úsměvu.
,,A proj tu taky nežůstaneš? Tátovi by to ujčitě nevadilo." Naklonil hlavičku na stranu.
Car si ho k sobě přitáhla a přejela mu hřbetem ukazováčku po tváři. ,,Protože maminka má doma svoje povinnosti."
,,Tak dobže." Pokrčil ramínky a položil své malé dlaně na Carolininy tváře. ,,Tak pápá, mami." Vtiskl jí pusu na rty.
Obě jsme se s Car zasmály. ,,Ty tu mamku teda rychle vyhazuješ." Natáhla jsem se k němu a polechtala ho, což ho donutilo s sebou cuknout a nakrčit se. ,,Půjdeme jí teda pomoc s balením?" zeptala jsem se a Davi mi pohotově přitakal.
*****
,,Počky, takže on je ex-přítel ex-přítelkyně tvého přítele?" zeptal se Jack, přičemž gestikuloval rukama, zatímco já jsem seděla na lince za pultem.
Dneska bylo v kavárně téměř vylidněno a my to pomalu nemuseli ani být, proto jsme se s Jackem zabavili povídání, kdy jsem se mu musela svěřit s tím, co je Joel zač a co měl vlastně za problém. Neřekla jsem mu samozřejmě všechno, některé detaily jsem si nechala pro sebe. I bez nich se obejde.
,,I tak se to dá říct." Přikývla jsem a upila ze svého šálku s černou kávou, jejž jsme si udělali. ,,Popravdě ani nevím, že s ním měl někdy nějaký spor a to jsem si myslela, že mi v našem přátelství nic neuniklo."
,,Třeba tě tím jen nechtěl zatěžovat, přece jen- já sám bych se nijak zvlášť nechlubil s tím, že mám spor s ex-přítelem své přítelkyně." Pokrčil rameny a já nemohla jinak, než souhlasit, protože to byla pravda. ,,Ale musím říct, že mi jako Brazilec moc nepřišel."
Odložila jsem šálek zátky vedle sebe a pousmála se. ,,V Brazílii je hodně přistěhovalců, takže se není čemu divit. Například můj bývalý byl původem z USA a mamka mojí kamarádky je zase Francouzska, a to jsem neřekla všechny, které znám, protože bysme tu byli do půlnoci."
,,Tak to pak dává smysl." Přikývl a otočil se, když jsme oba zaznamenali pohyb židliček. Od jednoho stolu odcházel starší pán, jenž se s námi rozloučil a odešel. ,,Půjdu to uklidit, zůstaň tady," řekl, když viděl, že jsem se chystala seskočit dolů, abych šla uklidit nádobí ze stolu, od kterého ten pán odešel.
Věnovala jsem mu úsměv a pohledem zabloudila k velkému oknu, ze kterého jsem mohla vidět na ulici. Najednou jsem však zaznamenala přijíždějící auto, které patřilo Neymarovi, jenž z něj i nakonec vystoupil. ,,Ahoj," řekla jsem s úsměvem,když se objevil ve dveřích a šel rychlým krokem ke mně. V jeho tváři se mihl smutek, jenž mě donutil koutky úst sklopit a obávat se, co se stalo. ,,Děje se něco?" zeptala jsem se a seskočila na zem, když byl už za pultem, načež jsem byla okamžitě uvězněná mezi jeho tělem a deskou linky. Své dlaně položil na mé boky a rty zaútočil na ty mé.
Jeho polibek byl žádoucí a můžu říct, že jsem v něm cítila i jakousi frustraci, nechápala jsem však proč, protože když mě vezl do práce, byl ve veselé náladě. Ale teď byl pravým opakem, naprosto mi to připomínalo dnešní ráno.
Jelikož jsme v kavárně nebyli sami a já věděla, že svým činem na nás upoutal pozornost našich tří zákazníků a mého spolupracovníka, tak jsem se mu zapřela dlaněmi o hruď a snažila se ho od sebe odtlačit, což jemu se však nelíbilo a zavrčel. ,,Přestaň, jsem v práci a nemusí na nás každý koukat," zašeptala jsem a pokusila se ho znovu odtlačit. ,,,Ney," oslovila jsem ho něžně a konečně povolil.
,,Snad se za mě nestydíš," řekl se sklopeným pohledem.
,,Jak bych se za tebe mohla stydět, co to povídáš?" Pousmála jsem se a prohrábla mu vlasy, ale když mi ani po pár sekundách nevěnoval přímý pohled a stále jej měl sklopený k zemi, uchopila jsem jeho bradu a donutila ho k tomu. Jeho oči nebyly tak jasně hnědé jako vždy, ale byly podlité krví, což mi říkalo, že se něco stalo. ,,Teď mi řekni, co se děje, zlato." Přejela jsem mu dlaní po tváři a stále se mu dívala do očí, snažíc se v nich nalézt odpověď. ,,A nesnaž se mi lhát, poznám to," dodala jsem.
Ney si zhluboka povzdechl, pohledem uhnul na stranu a o krok ode mě odstoupil, tudíž už jsem necítila jeho dlaně na mých bocích. ,,Máš chvilku, prosím?" Jeho hlas byl tichý a nakřáplý.
Pohotově jsem přikývla a pohlédla na Jacka, který se vracel. ,,Zvládneš to tu chvilku sám?" zeptala jsem se ho.
,,Jasně, stejně tu dneska není co dělat, jen si vyřešte, co potřebujete." Usmál se, načež jsem chytila Neymara za ruku a zatáhla ho dozadu do šaten, kde jsem za námi zavřela dveře.
Když jsem se k němu otočila, viděla jsem, jak mu po tvářích stékaly slzy, což mi začalo trhat srdce na kousky a začínala jsem mít strach, s čím přijde.
Přešla jsem k němu a vzala mu tvář do dlaní. ,,Už mi to můžeš říct. Copak se stalo, lásko? Proč pláčeš?" zeptala jsem se.
Oči k sobě křečovitě sevřel a znovu se zhluboka nadechl. ,,Byl- byl jsem u trenéra. Vilanovy." A bylo mi to hned jasné, nestihla jsem ho připravit, že na tom není dobře, i když jsem se tolikrát chystala. Nečekala jsem ani, že za ním dneska pojede. ,,Rozhodl jsem se ho navštívit, když jsem na twitteru viděl naši společnou fotku s popiskem Bojujte. Potřeboval jsem za ním zajet a prostě- potřeboval jsem to," pokračoval a já ho se zájmem poslouchala, stírajíc mu slzy z tváří. ,,Požádal jsem Antonell, jestli by nepohlídala Daviho a zajel za ním, a když jsem ho pak vidět, tak-tak." Slzy se mu z očí spustili v proudech a já věděla, že teď potřebuje pořádné pevné objetí.
Ruky jsem mu omotala kolem krku a pevně si ho k sobě přitiskla, zatímco on své paže kolem mého pasu. Neměla jsem ani tušení, co mu říct, protože jsem moc dobře věděla, jak se cítí. Prosté 'Bude to dobré' říct nemůžete, jelikož tato věc nejde ovlivnit.
,,Vypadal úplně jinak, než když jsem ho viděl naposledy a prostě jsem to nezvládl." Cítila jsem, jak kroutil hlavou, a já si ho k sobě přitiskla ještě víc. ,,Je to hrozná bezmoc- dívat se na někoho, kdo se trápí, a nemoct mu nijak pomoc." Popotáhl. ,,Potřeboval jsem tě mít u sebe, takže se omlouvám za to vrhnutí, ale-"
,,To neřeš, lásko, to neřeš." Skočila jsem mu do řeči a odtáhla se od něj tak, abych se mu dívala do obličeje. ,,Antonell chtěla, abych se tě na to pokusila připravit, ale já prostě nevěděla, jak a nevěděla jsem, kdy ti to říct. Bála jsem se tvé reakce, promiň." Zakroutila jsem hlavou a pohled sklopila, avšak jsem v mžiku pocítila na bradě jeho stisk a následně se jeho rty opět ocitly na mých.
Tvrdě s nimi pohyboval, jako by tímto polibkem chtěl ze sebe vyhnat všechnu frustraci, zbavit všeho špatného v jeho hlavě, všech špatných myšlenek.
Najednou jsem ucítila, jak jsme se dali do pohybu a za okamžik jsem byla přitlačená zády ke zdi, jeho polibky však ani na sekundu neustály. ,,Potřebuju tě," zašeptal mi do rtů a rukama zabloudil na můj zadeček, jenž stiskl, což mě donutilo tlumeně vzdychnout.
Kvůli nedostatku kyslíku, jsem se od něj na pár centimetrů odtáhla, avšak on svými rty začat tvořit mokré stopy od mé brady až ke klíční kosti. ,,Ney, jsem v práci, tady nemůžeme," řekla jsem a snažila se své dýchaní vrátit do normálu, protože mi ho jeho činy a rty naprosto rozhazovaly.
,,Nemůžeš jet domů? Já to sám doma nedám. Neustále ho mám před očima, potřebuju přijít na jiné myšlenky, prosím." Jeho hlas zněl opravdu zoufale. ,,Nikdo tu už skoro není, sám Jack to řekl." Hlavu nechal zabořenou v prohlubni mezi mým krkem a ramenem a rukama různě bloudil po mém těle. ,,Prosím."
,,Ney, nemůžu se jen tak sbalit a odejít z práce." Zakroutila jsem hlavou a zajela mu prsty do vlasů, ve kterých jsem mu začala vískat. ,,I když bych moc ráda, protože tě nechci nechat v takovém stavu, ale nejde to. Jsme tu s Jackem sami, nemůžu tu nechat jeho úplně samotného, i když tu skutečně není moc práce." Jemně jsem mu za vlasy zatáhla, abych ho donutila se ode mě odtáhnout a podívat se mi do obličeje. ,,Můžeš tu se mnou zůstat, je necelá hodina do zavíračky, pak spolu odjedeme a můžeme být jenom spolu." Neustále jsem mu projížděla prsty ve vlasech a dívala se mu upřeně do očí, což bylo těžké. Není opravdu pěkné vidět někoho v takovém stavu.
,,Dobře." Po chvilce mlčení a nepřerušeného očního kontaktu souhlasně přikývl. ,,Ale ještě mě prosím polib, prosím," zašeptal, já na nic neváhala a vyhověla mu.