Don't Give Up! [Neymar Jr]

22. kapitola

A je to tady! Další kapitola! Snad se vám bude líbit, protože já jsem s ní normálně i spokojená! A to nekecám! U mě velký zázrak:D 

Votes a koment potěší, vy moje lásenky nejmilejší:3

,,Dáš si ještě?" zeptala jsem se Neymara, když jsme obědvali na zahradním posezením, v rukou držíc talířek s jednotlivými palačinkami. ,,Je tady toho dost."

,,Díky, máš to výborné, ale už mi to stačilo," odpověděl se zakroucením hlavy a napil se ze sklenice s vodou. Následně se věnoval svému synovy, který bojoval s borůvkami, které se mu vysypali z palačinky na talířek, a tak odložil vidličku a použil ruce.

,,Jak chceš." Pokrčila jsem s úsměvem rameny a sama si ještě jednu palačinku položila na svůj talířek. Naplnila jsem ji směsí lesního ovoce, přeložila a polila čokoládovou polevou.

,,Půjděme še koupať?" zeptal se, když spapal poslední borůvku, přičemž mu Ney otřel zapatlanou pusu do papírového ubrousku. ,,Tati?" pohlédl na svého otce.

,,Davi, já dneska na sluníčko nepůjdu." Usmál se na něj a odložil špinavý ubrousek na talířek. ,,Půjdeš s tetou, jo?"

Davi pohled se okamžitě obrátil na mě, načež jsem přikývla. ,,Půjdeme si potom zaplavat, ale musíme počkat, protože jsme po jídle. Takže si nejdřív odpočineme."

,,Proč?" Věnoval mi zvědavý pohled.

,,Protože jsme se teď napapali a máme plná bříška, aby nám potom nebylo špatně," vysvětlila jsem mu a vložila si do úst kousek nabodnuté palačinky, které jsem dělala podle receptu Neymarovi mámy.

Jako táta?" Zaculil se šibalsky a pomalu slezl z dřevěné židličky, přičemž ho Ney pro jistotu přidržoval za ruku.

,,Ano, jako táta," řekla jsem s úsměvem. ,,Tak běž odpočívat," pobídla jsem ho a Davi se rozběhl k lehátku, načež a jedno vylezl.

,,Davi, nechceš jít raději do stínu?" zeptal se ho Ney při pohledu na Daviho, který kvůli sluníčku přivíral očka.

,,Ne." Zakroutil hlavou a prohrábl si vlásky, které už měl úplně suché. ,,Odpočívám," upozornil na sebe Davi.

,,Tak odpočívej, prcku," řekl Ney a povzdechl si. ,,Proč ta potvora už nechodí po obědě spát jako většina dětí jeho věku?" Pokroutil hlavou.  

,,Některé děti to holt nepotřebují. Ale tak zase si vezmi, že kolikrát umí jít dřív spát, což je u některých dětí problém," řekla jsem a nabodla si na vidličku další sousto, které jsem si vložila do úst. ,,A dneska se unaví, protože byl zhruba hodinu v bazéně a tím to ještě končí, odpoledne bude dlouhé."

,,Budu věřit, že ho pořádně unavíš, jelikož i večerní spánek je u něj problém. A dneska bych chtěl mít večer jen pro nás dva." Zeširoka se usmál, načež se postavil a za pomocí berlí přešel ke mně.

,,Takže pro nás dva jo?" Zaklonila jsem hlavu, abych mu viděla do obličeje.

,,Ano, uděláme si super večer jako tenkrát v Santosu, jen to bude teď trochu jiné a lepší. Ale zase si můžeme zahrát tu tvoji oblíbenou hru Activity, nebo jak se to jmenuje." Sklonil se ke mně, uchopil do ruky tu mou s vidličkou, na níž byl poslední kousek palačinky, a vložil si ho to svých úst.

,,Neříkal si, že už nechceš?" Uchechtla jsem se, a když mou ruku pustil, tak jsem vidličku položila na již prázdný talířek. ,,Navíc, tohle byl poslední kousek." Nakrčila jsem následně spodní ret a postavila se, načež jsem mu ruky obmotala kolem krku.