Don't Give Up! [Neymar Jr]

54. kapitola

Jsem zpět! Ještě jste se mě nezbavili. Sice po měsíci, ale přeci jen se ke mně vrátila kamarádka múza a dokonce se mi uvolnil nějaký ten čas, který jsem věnovala psaní (díky pane řediteli!) I když si myslím, že dnešní kapitola za nic moc nestojí, i tak doufám, že se bude alespoň malinko líbit. Berte ji jako takovou oddychovou, než se dostaneme k úplnému konci všeho dění!:D 

Vote&koment potěší^^

,,Tati, tygži!" Daviho ručička se vytrhla z té Neymarove a pelášil po písečném chodníku lemovaným malými kamennými kostkami směrem k proskleným výběhům oddělenými vysokou kamennou zdí, za kterými se ukrývaly různé kočkovité šelmy, včetně Daviho oblíbených tygrů.

,,Tygři a opice, to je jeho," řekl Ney s úsměvem, pohupujíc s našima spojenýma rukama. ,,To jsme rovnou mohli zamířit sem a tu hodinu strávit u výběhu s tygry," dodal.

,,Možná jedno z těchto tvorů má rád kvůli tomu, že někoho takového má doma." Šibalsky jsem na něj mrkla a víc se k němu přitiskla, takže jsem dlaň druhé ruky položila na jeho paži, na které se i přes látku mikiny a bundy rýsovaly bicepsy.

Ney se zastavil před výběhem s tygry, před kterým stál se zaujetím i Davi, a podíval se mým směrem. ,,Myslíš tím, že jsem tygr?" Pustil mou ruku a obě dlaně přesunul na mé boky, za něž si mě přitáhl k sobě, takže se naše hrudníky dotýkaly. V jeho očích zářily malé, ale jasné jiskřičky a rty měl zformulované do širokého úsměvu.

,,To jsi řekl ty." Pokrčila jsem rameny. ,,Já měla spíše na mysli opičku, protože kolikrát jsi děsně otravný a opičácký." Naklonila jsem hlavu na stranu a našpulila rty, čekajíc na jeho reakci. Možná jsem to už zmiňovala, ale vždy mě baví ho popichovat.

Úsměv na rtech mu ztuhl a pomalu se měnil do tenké linky spojený se šokovaným výrazem. ,,Tak to teda není ani zdaleka pravda." Odstoupil ode mě o pár kroků. ,,Rozhodně jsem spíše tygr než opička." Založil si ruce na hrudi. ,,Budu tedy předstírat, že to z těch tvých dokonalých rtů nevyšlo."

,,Ale vyšlo." Též jsem si založila ruce na hrudi, a skousla si spodní ret. ,,Jsi můj opičák a to nezakecáš." Vyplázla jsem jazyk a udělala pár kroků k němu, abych mu mohla omotat ruce kolem krku a špičkou nosu se dotknout toho jeho. ,,Hodláš snad s mým míněním něco udělat?" Nadzvedla jsem obočí.

Ney se spiklenecky ušklíbl a jazykem si přejel po jeho bujných rtech, které vás při každém pohledu na ně vybízejí k polibku, zatímco mi ruce pokládal zpátky na boky. ,,Věděl bych o něčem, jak tě přesvědčit o opaku." Naklonil se ke mně a jeho dech narazil do mých tváří. ,,Večer ti můžu oživit paměť o tom, co se dělo dneska ráno, a uvidíme, které z těch zvířat najednou budu." Zašeptal chraplavějším hlasem v blízkosti mého ucha, díky čemuž mi po těle přeběhl mráz. Následně se narovnal, stele držíc mé boky ve svých dlaních, s úšklebkem na rtech.

Jenže i já jsem se musela ušklíbnout a zároveň mu jeho plán zničit. ,,Myslím, že budu muset pátrat v paměti, protože dnes večer mi nic nebudeš moc ukázat. A pravděpodobně ani v nejbližších dnech," řekla jsem a pobaveně sledovala jeho výraz, který se změnil v šokovaný v kombinaci s iritujícím.

,,Si ze mě děláš srandu, že ano? Vždyť ještě ráno jsi byla v pohodě," řekl nevěřícně.

,,Ráno ano, ale než jsme odešli, tak už mě navštívila matka příroda." Pokrčila jsem rameny. ,,Já s tím nic neudělám," dodala jsem a vlepila mu rychlou pusu na rty, než jsem se vymanila z jeho jemného sevření a vydala se za Davim, který pobíhal podél výběhu s tygry sem a tam.