Don't Give Up! [Neymar Jr]

49. kapitola

Omlouvám se, ale skrz můj momentální, dá se říct, zdravotní stav nejsem schopná tolik psát:/ Takže se omlouvám, ale nevím, jak časté teď bude přidávání:)

Zavřela jsem za námi domovní dveře a sledovala Neymara, který ze sebe sundával svou mikinu a boty odhodil vedle botníku. Celou cestu zpátky jsem na něm viděla, že ho setkání s Joelem hodně rozrušilo, i když se mi snažil namluvit, že je v pohodě, já to na něm viděla.

Vešla jsem do kuchyně, kde jsem našla Carol, sedící za stolem, v rukou novinový tisk. ,,Jak to šlo?" zeptala se a noviny odložila před sebe, načež mi a následně i Neymarovi, který se k nám přidal, věnovala široký úsměv.

,,Naprosto perfektně," procedil Ney sarkasticky a zamířil k ledničce, kterou otevřel a sklonil se k ní. ,,Lepší to ani být nemohlo."

Carol se na něj zmateně podívala a následně pohled věnovala i mě, když jsem si k ní přisedla. ,,Dobře. Mám se ptát, co se stalo?" Nadzvedla obočí. ,,Ney, nemůžeš chtít hned nějaký výsledek, moc dobře-"

,,Tady nejde o moje koleno, Car, to bylo opravdu v pohodě," skočil jí do řeči, vzal si z ledničky pet láhev s vychlazenou vodou a posadil se vedle mě. ,,Víš, kdo se sem přistěhoval?" Když Carol pokrčil rameny jako odpověď na jeho otázku, tak jí odpověděl. ,,Ten chudák Monreal." Rozhodil rukama, na což si od Carol vysloužil vyděšený pohled.

,,Joel?" Oči měla doširoka otevřené a udiveně se dívala na jejího bývalého přítele. ,,Co ten tu dělá proboha? Vždyť tvrdil, že se stěhuje do Ameriky."

,,To by mě taky zajímalo, ale prý tady bydlí, to mi řekl. A zase začal s těma jeho typickýma kecama, jak jsem tě nechal a- však to znáš. Já myslel, že jsem se ho zbavil už tenkrát a dal si pokoj, ale jak vidno, debilem zůstane nadále. A aby toho nebylo málo, tak do toho plete ještě Brunu a nebere si servítky. Jak něco tak vypatlaného, jako on, může vůbec chodit po světě?" Zhluboka si povzdechl a sáhl po láhvi, kterou otevřel a napil se.

Carol si skousla spodní ret a nespouštěla z něj oči. ,,Doufám, že jste se opět neporvali. Je to debil, který za to nestojí, a já lituju toho, že jsem si s ním někdy začala." Pokroutila hlavou, načež se otočila ke vchodu do kuchyně, kde se objevil Davi. ,,Copak broučku?" zeptala se ho, a když k ní přiběhl, tak si ho vysadila na klín.

,,Nič." Pokroutil hlavičkou ze strany na stranu a přitulil se k ní. ,,Jen jsem tam nechtěl býť sám."

,,Neporvali jsme se. I když je pravda, že jsem se na něj málem vrhl, ale Pep mě zastavil. Jen jsme si vyměnili názor." Jeho hlas už byl o něco klidnější, ale i tak jsem mu svou dlaň položila na jeho ruku, kterou měl položenou na stole, a stiskla ji, abych ho uklidnila ještě víc. Okamžitě mi věnoval pohled. ,,Ale pryč s Joelem, ten zmetek už mi dost rozvařil krev v žilách." Pokroutil hlavou ze strany na stranu a pohled vrátil ke Carol. ,,V kolik dneska odlétáš? Hodím tě na letiště," změnil téma.

Carol vískala Daviho ve vláskách a druhou rukou měla otočenou dlaní nahoru, na níž měla tu Daviho. ,,Za půl hodiny musím vyrazit na letiště. Ale nedělej si starosti, vezmu si taxi." Usmála se.

,,Přece nebudeš utrácet za taxi, když tě můžu odvést, neblázni," řekl Ney vážně a postavil se od stolu. ,,Jdu si hodit rychlou sprchu a převléct se, když tak si zatím pobal, co ještě potřebuješ." Pustil mou ruku a odešel z kuchyně.

,,Bylo to hodně zlý?" zeptala se Carol, když si byla jistá, že je Ney v bezpečné vzdálenosti a podala Davimu novinový plátek, po kterém se natahoval, pohled věnujíc mé osobě. ,,To setkání s Joelem," upřesnila, i když jsem moc dobře věděla, na co naráží.