Don't Give Up! [Neymar Jr]

35. kapitola

Pajuško, tady máš ten opožděný dáreček v podobě kapitoly:3 

Snad se vám bude kapitola líbit, protože já jsem s ní z části spokojená. Rozhodě víc než s předešlou, která byla katastrofální:D Užijte si ji

Vote a koment potěší zlatíčka:)

-Neymar-

,,Ale to teď kecáš, protože to bylo naprosto jinak," namítl protestně Gabi při naší debatě o jeho trapném proběhnutí jednoho z tréninků, kdy jsem hrál ještě za Santos, na kterém si roztrhl tréninkové kraťase. Všem nám byli volné, ale jedině on je dokázal roztrhnout a to rovnou mezi nohama. ,,Já si ty kraťasy roztrhl díky tomu, že jsem chtěl zabránit gólu a tak jsem nakročil, jenže mi podjela noha a já skoro udělal šňůru, nebo jak se tomu prvku říká. Do teď si vybavuju, jaká to byla bolest," dodal, načež si do úst pomocí čínských hůlek vložil sousto sushi, které jsme všichni měli před sebou na bílém obdélníkovém talířku pospolu se sojovou omáčkou a wasabi.

Upřímně jsem sushi neměl hodně dlouho a musím říct, že mi opravdu ta chuť chyběla. Ještě k tomu od Sushi Rei, nejlepšího sushi baru v okolí jaký jsem kdy mohl navštívit.

,,No já si to pamatuju trochu jinak, ale nechám tě při tvé verzi. Ale nic nemění, že to bylo vážně k popukání. Ještě k tomu ten tvůj pohled, když to ruplo." Zasmál jsem se a stejně jako Gabi si mezi hůlky vzal porci sushi.

,,Taky si tě tak dobírá ze starých trapáren?" Gabi se podíval na Brunu s nadějí v očích, že v ní najde porozumění.

Bruna pohotově přikývla a široce se usmála. ,,On si dobírá snad všechny na koho něco má, ale sám to nemá rád," řekla a pohlédla na mě s nadzvednutým obočím a lehce našpulenými rty. ,,Že mám pravdu?" Usmála se a zastrčila si pramen neposedných vlasů, který ji spadl z drdolu, za ucho.

,,Hele, ale já nebyl ten, kdo s tím tréninkem začal, takže jsem v tom prakticky nevině. Takže klídek. A já se občas rád nad svou blbostí zasměju, stejně už se to nedá vrátit." Pokrčil jsem rameny. ,,Ale když se ti to Gabi nelíbí, tak změňme téma," dodal jsem a pohledem ho pobídl, ať něco začne.

,,Co kluci v Barceloně? V pohodě?" zeptal se, odkládajíc hůlky na talířek. ,,S Messim myslím, že vám to na trávníku klape."

,,A nejen tam," přitakala k jeho větě Bruna. ,,Ti dva jsou jak siamská dvojčata pomalu." Uchechtla se.

,,Leo je bezva a moje obavy, když jsem do Barcelony šel poprvé, byli na omylu. Sice první dny nebyli nejlepší, ale postupně jsem zjistil, že je strašně v pohodě a teď jsme opravdu dost často spolu i mimo hřiště. Nikdy jsem si nemyslel, že je to takový idiot, ale zdání asi klame." Zasmál jsem se, přičemž se ke mně přidala i Bruna. ,,Jsem rád, že je takový jaký je, protože v něm člověk nalezne, co potřebuje," dodal jsem, načež se mi rozvibrovala kapsa, ve které jsem měl mobil, který začal hrát. ,,Omlouvám se," řekl jsem a mobil si z kapsy vytáhl, načež na mě vykoukla usmívající se fotka Car. ,,Ano Car?" řekl, jsem když jsem hovor, pomocí přejetí palce po displeji, přijal.

,,Ahoj Ney, neruším?" zeptala se zdvořile, načež něco zamumlala bokem, avšak jsem nemohl zastihnout co.

,,Ne, jsem s Gabim a Brunou v sushi baru, copak potřebuješ?" S hůlkami v rukou jsem začal přejíždět po hraně talířku, na kterém jsem měl upřený svůj pohled.

,,Je mi to strašně trapné, ale nemohl by sis dneska vzít k sobě malého? Odpadlo mi hlídání, Axel je mimo město a já mám už měsíc domluvenou schůzku s holkama ze školy, nechci to rušit. Zkoušela jsem volat i jiným kámoškám, ale všechny už na dnešek něco mají a už jsem vážně v úzkých, nevím, kdo ještě by se mohl nabídnout. Mí rodiče taky nemůžou, jdou na bowling nebo co." Frustrovaně si povzdechla. ,,Vím, že i ty sis musel poradit, když jsi ho měl u sebe v Barceloně, ale já už opravdu nevím, kam ho dát. A znáš Daviho, sám jen tak u někoho nebude."