Don't Give Up! [Neymar Jr]

43. kapitola

,,Opravdu jsem ještě neviděla kluka tak vystrašeného." Zasmála se Car a já s ní, když mi vykládala o zážitku, kdy se s Axelem, který nenávidí horory, na jeden dívali. ,,Museli jsme si potom pustit Bambiho, aby se mu prý líp spalo."

,,Tak ale aspoň není jak většina kluků a přiznal se, že by se mu špatně spalo." Popravdě jsem si nedokázala představit vystrašeného Axela, ale věděla jsem, jak se musel cítit, protože jsem byla dost často vystavěna stejné situaci, obzvlášť když jsme s Neymarem a Reyem pořádali filmové večery a ti dva jsou velcí fandové takových filmů. A co si budeme, mé protesty mi byly k ničemu a musela jsem se smířit, že večer pravděpodobně bez rozsvícené lampičky neusnu. ,,Chudák, ale," řekla jsem s pokroucením hlavy a širokým úsměvem od ucha k uchu.

,,V+ř, že kdybychom tam nebyli sami, tak by tvrdil opak a na žádného Bambiho by nepřišlo. A on si ten film vybral, já jen využila situace." Pokrčila rameny jako by za nic nemohla. ,,A věř mi, že si to zasloužil."

,,Mami?" V kuchyně se objevil Davi, cupitající ke své mamince, která si ho vzala na klín.

,,Copak broučku?" zeptala se ho a prohrábla mu jeho vlásky, které se mu všelijak kroutily.

,,Kde je táta?" Zvedl ke Car pohled plný zvědavosti, která se mu zračila v očičkách, čekajíc na odpověď. ,,Chci mu něco ukážat," dodal.

Bylo to už zhruba půl hodiny, co Ney odešel z domu a nevrátil se. Popravdě jsem měla trochu obavy, kam šel, ale nechtěla jsem mu psát smsku nebo mu volat. Je přeci dospělý a umí se o sebe postarat. Doufám.

Car mu znovu prohrábla vlásky a věnovala mu pusinku na tvář. ,,Tatínek si musel jít něco zařídit, ale neboj, určitě se každou chviličku vrátí. Tak se utíkej dodívat na tu pohádku, ať ti tam nic uteče. Šup." Postavila ho zpátky na zem, upravujíc mu rifle a košilku. ,,A doufám, že jsi tu čokoládku všechnu nespapal."

Davi jen pokroutil hlavičkou. ,,A když ta pohádka skončí, tak táta pšijde?" zeptal se a po přikývnutí Car se otočil a odcupital zpátky do obýváku.

,,Odešel už takto někdy?" S vážností se na mě podívala.

Zhluboka jsem si povzdechla a pokroutila hlavou ze strany na stranu. ,,Ještě ne, tohle je poprvé a doufám, že naposledy. Měl by s k jeho problémům stavět čelem a ne takto prchat, ale třeba se opravdu potřeboval jen projít a vstřebat to všechno, uspořádat si myšlenky na správná místa. Věřím, že se každou chvíli vrá-" než jsem to stačila doříct, ozval se rachot klíčů, které někdo strčil do zámku vchodových dveří a následně je otevřel. ,,My o vlku-" nechala jsem zbytek věty vyznít do prázdna a otočila se k vchodu do kuchyně, čekajíc až uvidím jeho postavu.

Beze slova, bez pohledu prošel kolem nás rovnou ke dřezu, kde si do čisté skleničky napustil vodu a napil se. ,,Nenechte se mou přítomností rušit, povídejte si dál," řekl bez jakýchkoli emocí a odešel z kuchyně zase pryč.

,,Nemyslím si, že vychladl," řekla Car opatrně a sklopila pohled na své ruce kolem hrníčku. ,,Asi bych se mu měla omluvit za-"

,,Za co? Za co se mu chceš omlouvat? Nic špatného jsi neřekla, nech to plavat. Jdu zjistit jak je na tom a pak se spolu pustíme do toho vaření, ať máme co jíst." Usmála jsem se na ni a vstala od stolu.

Jakmile jsem vyšla na chodbu, zaslechla jsem Daviho jemný hlásek, a tak jsem se vydala do obýváku, kde jsem si myslela, že bude i Ney. Nemýlila jsem se. Oba dva leželi na sedačce, Davi opřený o Neymarovu hruď a před sebou držel kousek papíru.

,,A tady je pohár, který jsem vyhrál, protože jsem dal hodně gólů." Davi prstíkem ukázal na místo v pravém rohu papíru. ,,Je to pěkné?"