Don't Give Up! [Neymar Jr]

30. kapitola

Vzhledem k tomu, že nevím, jak budu schopná o víkendu psát, jelikož v pátek máme ples, ze kterého nevím, kdy se vrátím a jak se znám- celou sobotu prospím a proležím, tak jsem se do psaní pustila teď a tohle vzniklo:D Prostě kravina!:D

Vote a koment potěší:)

,,Mami?" Nakoukla jsem do kuchyně, stahujíc si své dlouhé hnědé vlasy do culíku, nachystaná odejít vyrazit do kavárny za Julianou jsme se domluvili.

Máma se zády opírala o kuchyňskou linku, přičemž něco ťukala do displeje svého dotykového mobilu, avšak jak zaregistrovala můj hlas, vzhlédla ke mně. ,,Copak?" zeptala se, mobil odkládajíc vedle sebe.

,,Je jsem ti chtěla říct, že už jdu a nevím, kdy se vrátím. Myslím, že s Julianou to bude na dlouho, přeci jen jsme se nějakou dobu neviděli a budeme si mýt o čem popovídat." Usmála jsem se na ni a přehodila si na rameno svou koženou kabelku, ve které jsem měla pro mě nejpotřebnější věci. ,,Kdyby cokoli- jsem na mobilu," dodala jsem vzápětí, kráčející k ní, načež jsem ji objala a vlepila rychlou pusu na tvář.

,,Užij si to a pozdravuj." Pohladila mě po paži a obdarovala mě jedním ze svých milých úsměvů.

Přikývla jsem, otočila se a zamířila na chodbu, kde jsem si obula své bílé páskové boty na vyšším podpatku, když v tom se domem rozezvonil domovní zvonek. Narovnala jsem se a přešla ke dveřím, které jsem otevřela.

Pohled mi padl na blonďatého kluka s velkýma oříškově hnědýma očima, které dominovaly mladému obličeji prince mojí malé sestřičky.

,,Ahoj Bruno," pozdravila jsem ho s milým úsměvem, na který mi přikývl, přičemž jsem si ho prohlédla od hlavy až k patě. Za ty dva měsíce stihl o nějaký ten centimetr znatelně povyrůst. ,,Jdeš zřejmě za Luanou, že?" prohodila jsem řečnickou otázku, a když přikývl, i když nemusel, protože mi bylo více než jasné, že nejde za naší mámou nebo tátou, tak jsem se otočila do útrob našeho domu, odhodlaná na sestru zavolat, avšak ona už se hnala po dřevných schodech dolů perfektně upravená.

,,Už jdu," řekla směrem ke mně, načež se sklonila do botníku pro své bílé kotníčkové Conversky, které si začala obouvat. ,,Ahoj." Usmála se na Bruna, který postával před našimi dveřmi s rukama v kapsách svých džínových tříčtvrtečních kalhot, které doladil tmavě modrou košilí a černými botaskami.

,,Ahoj," pozdrav jí opětoval a pousmál se na ni, načež svůj pohled věnoval mě. ,,Kdy jsi přijela? Myslel jsem, že jsi stále v Barceloně," optal se, vytahujíc svou pravačku z kapsy a prohrábl si své delší vlasy, které mu padali do obličeje.

,,To jsem byla, ale vzhledem k nynější situaci, jsem se musela na nějakou dobu vrátit. Ale neboj, sestru ti občas půjčím," řekla jsem.

,,Bože," zaúpěla Luana, když kolem mě prošla, nezapomínajíc protočit panenky.

Bruno se nad mými slovy krátce zasmál. ,,A jak ses tam měla?"

,,Perfektně," odpověděla jsem mu.

,,Dala se tam totiž dohromady s Neymarem, takže není divu." Mrkla na mě, načež se zase obrátila k Brunovi. ,,Sasha a Jonathan čekají u Sashy?"

,,Jo, Jonathan mi před chvílí volal, až k ní dorazil, tak pak ho mám jen prozvonit," informoval ji.

,,Dobře. Mami!" Luana se ještě nahnula dovnitř chodby, volajíc na naši mámu, která okamžitě vyšla z kuchyně. ,,Jdeme do toho kina, tak abys mě nehledala." Usmála se na ni.

,,Bavte se." Kývla máma a mávla na ně, když sešli na chodníček, který vedl k našim dveřím. ,,Strašně rychle jste obě vyrostli, že to až není možné." Pokroutila hlavou s pohledem na ty dva, jak spolu kráčí bok po boku s úsměvem na rtech, přičemž se opřela o rám domovních dveří. ,,Ten čas prostě nezastavitelně letí."