55. kapitola

410 18 0
                                    

Čau, čau lidičky! Nová kapitola je na světě a já doufám, že se bude líbit:) I love ya

Vote&koment potěší^^

Seděla jsem na lavičce na střídačce a s úsměvem na rtech sledovala Neymaras Davim, jak si kopou a smějí se. Byl to krásný pohled vidět i na tu vzdálenost, jak Neymarovi září oči jasnými jiskřičkami nadšení a radosti, což mě opravdu dělalo šťastnou. Byla ovšem pravda, že jsem se bála toho, aby to dneska nepřehnal a nenastaly mu následně nechtěné potíže, ale snažila jsem se mu věřit, že ví, kde jsou jeho momentální hranice.  

,,Davi, táta si půjde chvíli odpočinout, ano?" řekl najednou Ney, když zastavil míč, který mu jeho synek přihrál.

Davi nejdříve nesouhlasně zamrčel a nechal klesnout svá ramínka, avšak následně přikývl a utíkal ke svému tátovi. Kopnul do míče, který mu Ney poslal a rozběhl se za ním, jak nejrychleji mu to šlo.

Ney pomalými krůčky, a díky bohu ne kulhavými, kráčel mým směrem, proto jsem se postavila a šla k němu. ,,O tomto se mi do této chvíle pouze zdálo." Usmál se na mě svým širokým úsměvem a přitáhl do objetí. ,,Stát na hřišti a jenom si kopat."

Omotala jsem mu ruce kolem krku a věnovala mu letmý polibek na rty. ,,Vidíš, každý sen se může stát skutečností. A ty máš tolik důkazů, že je tohle rčení pravdivé," řekla jsem s úsměvem, který pohrával na mých rtech, dívajíc se mu zpříma do jeho čokoládově hnědých očí, které stále zářily jako hvězdy na temné noční obloze, které mě vždy fascinovaly.. ,,Co koleno?" zeptala jsem se opatrně, když si mě k sobě přitiskl ještě blíž a já se mohla pořádně nadechnout jeho osobité vůně.

,,Až teď mě začalo trochu bolet a tak jsem si řekl, že je to nejspíše znamení, že to pro dnešní den stačí. Ale jinak musím říct, že je dnešek jedním z těch nejlepších dnů, protože konečně mám pocit, že jsem se pohnul z místa a jsem blíže ke svému cíli." Zastrčil mi za ucho pramen neposedných vlasů, stále se usmívajíc jako sluníčko. Opravdu jsem ho ráda viděla takto šťastného.

,,Byl jsi po celou tu dobu blíže a blíže k cíli, Ney. Především ode dne, kdy ses poprvé postavil bez berlí." Pohladila jsem ho po tváři, setrvávajíc mu na ní dlaní. ,,Jsem ráda, že sis to konečně připustil," téměř jsem zašeptala a přiblížila se k jeho obličeji blíže, abych ho mohla políbit. Spojila jsem naše rty v jedny a začala jimi opatrně pohybovat.

,,Nikdy ti nebudu moct dostatečně oplatit tvou podporu, Bruno," řekl, když se odtáhl kvůli nedostatku kyslíku. Oči měl stále zavřené, na rozdíl ode mě, a jeho teplý dech narážel do mé od vánku studené tváře. ,,A to myslím opravdu vážně." Oči otevřel a čelo si opřel o to mé.

,,Oplácíš mi to každou minutou dne, kdy jsme spolu." Usmála jsem se. ,,O tom jsme spolu už tolikrát mluvili a já svůj názor nezměním. Já tu jsem od toho, abys ve mně měl oporu a víru. Stejně tak jako Davi, Carol, Leo a vůbec všichni tví přátelé a především tvá milující rodina. Přesně tak, jako tu jsi ty pro nás."

Ney se nadechoval, že mi na to něco odpoví, ale to mu nebylo dopřáno. ,,Ale, ale, kdopak to za námi přišel?" ozval se za námi známý hlas a než jsme se oba stačili otočit, Leo už měl ruce přehozené kolem našich ramen. ,,Můžu se přidat do vaší romantické chvilky?" zeptal se s nadzvednutým obočím a věnoval mně i Neymarovi pusu na tvář, načež do něj hned Ney strčil.

,,Jdi se zahrabat, starý. Doma máš svou." Vyplázl na něj jazyk a pustil mě ze svého jemného sevření, aby mohl Lea přátelsky obejmout, tak jak to mívají ve zvyku.

,,Já ti dám starého, až ti bude špatně, mladej." Věnoval mu Leo se smíchem letmý pohlavek, když byli stále v objetí. Následně se pustili a každý o půl kroku odstoupili dozadu. ,,Ses mohl dneska už zapojit, když sis tu kopal. Nemysli se, že jsem to neviděl, takže už žádné výmluvy a ulejvání a další trénink ať tě tu vidím převlečeného a v kopačkách."

Don't Give Up! [Neymar Jr]Where stories live. Discover now