Don't Give Up! [Neymar Jr]

39. kapitola

Původně bylo v plánu, přidat v sobotu večer, ale pak se to trochu zvrtlo a já se k tomu dostala až v nedělu, ale to se zase můj milovaný notebooček rozhodl protestovat- jeeej. Takže proto kapitola až dneska:) Snad se bude líbit:)

Vote and koment potěší:)

Na tváři mě zašimraly sluneční paprsky prodírající se skrz zatažené závěsy, což mě donutilo nespokojeně zamrčet a přetočit se na druhý bok zády k nevítanému světlu. Rukou jsem zašmátrala po levé straně, snažíc se nalézt dokonalé tělo, které by tu mělo ležet, ale místo něj jsem se dotkla jen pomuchlaného hebkého povlečení a prostěradla.

Kvůli mému neúspěchu jsem otevřela oči a podívala se na prázdné místo vedle mě. Promnula jsem si rozespalé oči a zívla, rukou zajíždějíc do svých rozcuchaných vlasů, které by vážně potřebovaly umýt.

Chvíli jsem jen tak ležela a koukala před sebe, když v tom se mi v hlavě přehráli obrázky z předešlé noci, které pro mě byly něčím tak dokonalým, že to ani nejde slovy vyjádřit.

Najednou se otevřely dveře od ložnice, což mě donutilo k nim stočit pohled, načež jsem mohla spatřit Neymara oblečeného pouze v černým boxerkách, které mi dělaly těžké všímat si i jiných částí jeho těla, držíc v rukou tác.

,,Dobré ráno, sluníčko," řekl s milým a širokým úsměvem pomalými kroky míříc k posteli, na které jsem ležela, též se usmívajíc, protože při pohledu na něj to ani jinak nešlo. ,,Doufám, že ses dobře vyspala."

Pomocí dlaní jsem se posunula výš, abych se zády opírala o desku za postelí. ,,Naprosto výborně."

Ney položil tác na mé natažené nohy, schované pod bílou peřinou, stejně jako celý zbytek mého těla, a mě do nosu uhodila příjemná vůně lívanců s čokoládou a ovocem, které se na tácu nacházely pospolu s černou kávou, ze které stoupala pára. ,,To rád slyším." Sklonil se ke mně a přitiskl své dokonalé měkké polštářky na mé čelo, načež mi přejel hřbetem ukazováčku po linii levé líci. ,,Všechno nejlepší k narozeninám," zašeptal, jako by to byla ta nejtajnější slova, a podíval se ně mě svýma čokoládovýma knoflíkovýma očima, do kterých bych se vydržela dívat věčnost, načež se posadil vedle mě.

Můj úsměv se po tváři rozlil ještě víc, když tato slova vyslovil, a za dlouhý řetízek z chirurgické oceli s placatým přívěškem, který se mu pohupoval na opálené hrudi, si ho přitáhla k sobě ještě blíž, abych mohla spojit naše rty ve vášnivý polibek. Prsty jsem mu zajela do vlasů a mírně za ně zatahala. ,,Děkuju," vydechla jsem, když jsme se od sebe odtáhli, a nechala ho, aby si lehl vedle mě, ruku obmotávajíc kolem mých ramen.

,,Řekl jsem si, že by tě lívance mohli potěšit a tak jsem se o ně pokusil podle online receptu." Uchechtl se. ,,Vstával jsem kvůli tomu brzo, za jiných okolností, bych ještě spal a nevstával z postele. Tak snad ti budou chutnat." Znovu mě políbil na čelo, načež mi levou rukou pobídl, abych se do lívanců, které opravdu nádherně voněly, pustila.

,,Máš je výborné," ohodnotila jsem, jakmile jsem spolkla první sousto a věnovala mu mlaskavou a sladkou pusu na tvář, víc se hlavou tulíc k jeho hřejivé hrudi, která se pravidelně zvedala. ,,Myslím, že až budeš v důchodu, tak by ses mohl věnovat vaření." Šťouchla jsem do něj a nabodla na vidličku kousek lívance, který si přiložila k ústům.

,,Zase nepřehánějme" Zasmál se a uzobl mi jednu nakrájenou jahůdku, díky čemuž jsem ho obdarovala zamračeným pohledem, ale v mžiku, jakmile se na mě nevinně usmál, polevila. ,,Jak se nasnídáš, tak se obleč a někam zajedeme, jo?"