*Sam*
Dnes jsem se vzbudila asi kolem osmé a už jsem nemohla zaspat, takže jsem vstala, oblíkla se a v koupelně se trochu upravila. Potom jsem se vydala na snídani. Thomas tady nebyl, takže jsem si vzala zase rohlík se šunkou a alespoň rajče k tomu. Když jsem vše snědla, šla jsem se podívat na recepci, jestli tam není Thomas. A měla jsem pravdu, je tu.
" Ahoj," pozdravila jsem ho.
" Ahoj," usmál se.
" Ty dnes musíš být tady?"
" Do oběda jo, potom mám volno."
" Nechceš se jít třeba koupat?" navrhla jsem.
" Jo, tak já se u tebe potom stavím jo?"
" Dobře," usmála jsem se.
Thomas se na mě taky usmál a zase se začal věnovat práci. Chtěla jsem jít zase do pokoje, ale vím, že bych se tam nudila, takže jsem zůstala stát a dívala se na něho.
" Potřebuješ ještě něco?" všiml si mě po chvíli.
" Nechceš třeba nějak pomoct?" napadlo mě.
" Nemůžeš mi pomáhat. Nechceš třeba půjčit notebook a něco si pustit?" asi pochopil, že se budu nudit.
" Tak jo," řekla jsem.
" Tak na," podal z pod pultu notebook.
" Díky," vzala jsem si notebook a sice neochotně, ale přece se vydala zase zpátky do pokoje.
Zapla jsem si nějaký film, který jsem jako první našla a zalehla do postele. Nějak mě ale nebavil. Ne, že by byl špatný, ale pořád jsem musela myslet na Harryho. Myslet na to, jestli už je Niall doma, jestli už to řekl Harrymu, co on na to. Jestli mně vůbec napíše. Měla jsem v hlavě tolik otázek, na které jsem neznala odpověď.
*Niall*
Konečně jsem doma, ta cesta byla nekonečná. Přiznávám, že jsem zvyklý na něco jiného, pohodlnějšího. Letět skoro dva dny normálním letadlem plným lidí není dvakrát pohodlné. Naštěstí už jsem na pevné zemi v Bostonu a můžu jet zase domů a hlavně za Harrym, konečně mu říct pravdu.
Nasedl jsem tedy do svého auta a vyjel domů. Cesta mi utekla rychle, protože jsem na to i celkem šlápl, abych už byl doma. Zaparkoval jsem v garáži, vzal si svoje věci, které jsem měl na Hawaii a vyšel do obýváku. Nikdo tu nebyl, takže jsem zkusil kuchyň, tam ale taky nikdo nebyl.
" Přijde mě někdo přivítat?" zakřičel jsem přes celý dům.
" Nialle?" vyběhla z pokoje Gemma, rozběhla se ke mně a skočila mi do objetí.
" Chyběl jsem ti?" zamumlal jsem jí do vlasů.
" Jo. Promiň za to předtím," odtáhla se ode mě.
" Měla jsi na to nárok," řekl jsem a přitiskl se jí na rty.
" Čau," objevili se tu Louis s Chloe, takže jsme se museli odtáhnout.
" Čau," taky jsem je pozdravil.
" Ahoj," přišel i Liam a Harry taky kývl.
" Jedem pro pizzu, dáš si taky?"
" Jo," zasmál jsem se. Ani jsem si přece nemohl myslet, že by si uvařili něco sami.
" Gemm, jdeš s náma?" zeptal se Liam.
" Jen jeď," mrkl jsem na ni.
" Mohl by jsi jet taky, ale není místo v autě. Jezdíme tak skoro každý den."
" V pohodě, potom si to vynahradíme, jeď."
" Brzo ti ji přivezem," zasmál se Louis.
Nad tím jsem jen zakroutil hlavou.
" Harry?" vyrušil jsem ho z jeho nic nedělání, když ostatní odjeli.
" Jop?"
" Chceš ty vůbec vědět, kde jsem byl?"
" Jasně mluv."
" První mi slib, že si to necháš pro sebe a nebudeš vyšilovat," podíval jsem se na něho přísně.
*Harry*
" Slibuju, hlavně už mluv," pobídl jsem ho.
" Fajn, tak mě nech mluvit hlavně až do konce. Byl jsem na Hawaii a byl jsem tam proto, že tam je Sam..."
" Cože? Sam je na Hawaii? Je v pořádku? Jak se má? Jak jsi se tam vůbec dostal?" začal jsem na něho chrlit otázky.
" Nech mě mluvit a dozvíš se to. Zavolal mě Thomas, ten co je tam na recepci. Sam je v pohodě. Byla mimo, tak nejedla a skončila v nemocnici, ale už je zase na hotelu a v pořádku. Slíbil jsem jí, že se to nikdo jiný, teda kromě tebe, nedozví, takže budeš muset držet jazyk za zuby. Až zabijeme Sarah, tak za ní poletíš, teď jí můžeš jen psát. Koupil jsem jí mobil, akorát ti do toho tvého musím něco stáhnout," dokončil. Chvíli jsem mlčel, protože jsem to musel všechno vstřebat.
Sam je na Hawaii? Byla v nemocnici? Sakra, jak to, že mě nenapadlo, že bude na Hawaii? No jasně, já debil jsem měl najít místa, kam bych já nikdy nejel, ne kam by Sam nikdy nejela.
" Harry?"
" Kdy zabijeme Sarah?" zeptal jsem se a podal mu můj telefon.
" Nevím, Liam se ještě musí dát dohromady, potom musíme vymyslet plán, jak ji dostat ven."
" Liam už je v pohodě. Jak dlouho ti bude trvat ten telefon?" zeptal jsem se netrpělivě.
" Tak půl hodiny."
" A můžu jí i zavolat?"
" Pro jistotu jen zprávy."
" A je určitě v pohodě?" zeptal jsme se raději ještě jednou.
" Jo je. Thomas je teď s ní. Taky ví, že se za ní vrátíš. Jo a mám ti vyřídit, že tě miluje," usmál se.
" Thomas je s ní?" vyvalil jsem na něho oči.
" Měl by jsi mu spíš poděkovat."
" A to jako proč?"
" Protože Sam nejspíš zachránil život."
" Co?"
" Nejedla tři dny, jemu bylo divné, že ji neviděl v jídelně, tak šel za ní a odvezl ji do nemocnice. Kdyby nepřišel, bůh ví, jak by to skončilo. Navíc zavolal i mě, takže by jsi mu měl poděkovat."
" Za to mu poděkuju, ale jinak se s ním kamarádit opravdu nebudu."
" Bože Harry. Miluje tebe a on je jen její kamarád, tak se uklidni."
" Já se mám uklidnit? Jestli na ni jen šáhne, tak ho zabiju," řekl jsem tvrdě.
Na to Niall jen zavrtěl hlavou a nic neříkal. Nechci být naštvaný, ale prostě mě štve, když se s ní baví. Byl mi nesympatický už tehdy.
" Hotovo," podal mi po chvíli telefon.
" Počkej a Sam má telefon?"
" Neposlouchal jsi nic jiného, než že je Sam na Hawaii a je s Thomasem, že? Už jsem ti to říkal. Koupil jsem jí ho, máš ji tam uloženou," vysvětlil mně.
" Fajn, díky," vzal jsem si od něho telefon, najel jsem na zprávy a konečně jí napsal.
H: Taky tě miluju lásko :*
S: Harry?
H: Jo :)
S: Miluju tě. Nezlobíš se?
H: Proč bych se měl zlobit?
S: Protože jsem odjela. Harry, ale já jsem musela.
H: Kašli na to. Co nejdřív ji zabijeme, a pak za tebou přijedu, jo? :)
S: Jo, hlavně mi pak musíš napsat, kdy to chystáte.
H: Neboj. Co děláš? :P
S: Dívám se na film, ty?
H: Sama?
Trochu jsem litoval, že jsem se jí na to zeptal, ale já to prostě potřebuju vědět. Nechci žárlit, ale nemůžu si pomoct. Vím, že Sam by mě nikdy nepodvedla, ale i tak mi to vadí.
S: Ne, s Thomasem.
H: Jestli na tebe jen šáhne, přísahám, že mu přelámu všechny kosti v těle!
S: Nežárli Harry -_-
H: Nežárlím, ale co je moje, to je moje.
S: Miluju tě Harry, nemáš proč žárlit ;)
H: Vždyť říkám, že nežárlím.
" Harry?"
" Jo?" odlepil jsem svůj zrak od mobilu a zjistil, že už tu všichni jsou.
" Poslouchal jsi mě vůbec?" podívala se na mě Gemma.
" Ne, promiň. Co jsi chtěla?"
" Nic, jen že už jsme tu s tou pizzou."
" Už jdu," dal jsem neochotně mobil do kapsy a přešel do kuchyně.
" Přemýšleli jste, kdy by jsme mohli zabít Sarah?" zeptal jsem se.
" Ne, ale asi by jsme to měli udělat co nejdřív," podíval se na mě Louis.
" Jo. Vymyslete nějaký plán a zítra si o tom promluvíme," oznámil jsem jim a dál se věnoval večeři. Popravdě jsem rád, že Niall už je zpátky, protože nám se vařit nechce a jíst pořád pizzu, gyros nebo čínu není nic moc.
Další, trošku kratší, díl. Jestli se vám líbí, zanechte komentář a hvězdičku.
A taky vám děkuju za minulé hvězdičky a přečtení. :3
Pac a pusu :*
J.