*Niall*
Když jsem ráno vstal a oblékl se, šel jsem pro Sam, do jejího pokoje, ale nebyla tam. Ano Nialle, jak nečekané. Dobře víš, že tady ještě spát nechce. Zavrtěl jsem hlavou a šel ji hledat. Jelikož jsme šli včera s klukama do pokojů všichni spolu, teda až na Liama, vzpomněl jsem si, a bylo mi to jasné. Rozešel jsem se tedy za Liamem, zaklepal jsem a otevřel dveře.
"Liame, je.." začal jsem, ale zarazil se. Sam byla přilepená na Liamovi a Liam na Sam. Rozhodně nevypadali jako kamarádi. Ale třeba se pletu.
" Sam, Liame, vstávejte," zakřičel jsem na ně a oni se konečně neochotně probudili.
" Co je?" zeptala se nevrle Sam.
" Sam, jdeme střílet, takže vstávat."
"Hmm, už jdu," řekla a začala se zvedat. Liam ji ale zase povalil na postel a dal jí pusu. Tak fajn, teď už jsem si jistý, že nejsou kamarádi.
" Vy spolu, cho.. chodíte?" vykoktal jsem.
" Jo, my spolu chodíme," řekl Liam.
Podíval jsem se nechápavě na Sam, ale ta jenom přikývla.
" Jestli se tohle dozví Harry," řekl jsem a zbytek věty nechal nedokončené. Myslím, že to bylo oběma jasné.
*Harry*
"Co jestli se dozvím?" zeptal jsem se.
Podíval jsem se na kluky, ale oba mlčeli, doufám, že Sam mi to objasní. Počkat. Co tady dělá Sam? V Liamové posteli?
" Sam, sakra co tady děláš?"
" Harry v klidu, my," řekla Sam a pak se nadechla a vydechla," my spolu s Liamem chodíme."
"Cože?"
"Harry," chytl mě za ruku Niall. Podíval jsem na něho, vlastně na všechny, otočil se odkráčel z pokoje. Tohle je na mě moc!
*Sam*
"Kurva!" zaklela jsem a vyběhla za Harrym.
"Harry!" zakřičela jsem, když jsem ho uviděla na chodbě.
Zastavil se a otočil: " Proč zrovna Liam? Můžeš mi říct, proč?"
" Já nevím, prostě to tak cítím. Mám toho dost. Co proti mně pořád máš? Copak nemám právo být šťastná?"
" Máš, ale jsi s ním šťastná? Sam probuď se, tohle není kluk pro tebe, nemáš s ním nic společného, nemáte žádné společné zájmy, prostě nic, chápeš?" křičel na mě Harry.
" A kdo je pro mě nejlepší? Ty?!" taky už jsem křičela.
" Vůbec nic si nepochopila. Jen si pamatuj, v tomhle světě není čas na city," řekl už klidně Harry. Jak tohle sakra dělá? Chvíli řve a za chvilku je zase v klidu. Tohle snad dělá schválně. Chvíli jsme se na sebe jen dívali, pak se ale Harry sebral a odešel někam pryč.
Opřela jsem se o zeď a rozbrečela se. Ale proč vlastně? Proč tady brečím? K vůli tomu, že je na mě Harry naštvaný? Že ví, že chodím s Liamem? Sakra Sam, seber se! Přikázala jsem si a pomalu se zvedla. Rozhodla jsem se jít do svého pokoje a převléct se. Pořád jsem vzlykala, ale i tak si dala Harryho tepláky a tričko. Ne, Harryho tepláky už ne. Zase jsem si je tedy vyslékla a dala si svoje tepláky. Pak jsem si umyla obličej, učesala a trochu namalovala. Musela jsem si zamalovat ty kruhy pod očima. Je toho na mě teď dost, ale ještě taky bude. Jsem zvědavá na ty tréninky s Harrym. Teď budu ale naštěstí s Niallem. Jsem za to ráda, protože si s ním budu moct promluvit.
Vyšla jsem z pokoje. Až teď jsem si uvědomila, že se tady cítím zase dobře. Bylo tady uklizeno a vypadalo to tady, jako když jsem sem přišla poprvé.A tak jsem se taky cítila, jako by to tady pro mě bylo nové. Teď ale dost přemýšlení. Jdeme střílet. Šla jsem hned za Niallem, který byl pořád v pokoji s Liamem a o něčem se bavili.
" Ehm, Nialle? Jdeme?"
"Jo, jdeme," řekl a vstal.
Podívala jsem se ještě na Liama, který mě přímo vybízel k polibku. Šla jsem k němu a dala mu pusu. Ještě mně chytl za ruku, ale vytrhla jsem se mu.
" Promiň, teď musíme jet. Vynahradíme si to večer," řekla jsem mu s úsměvem. Po tom, co se stalo s Harrym jsem prostě neměla náladu.
Sešla jsem schody a viděla, že Niall na mě čeká v kuchyni. Zjistila jsem, že než jsem za ním přišla, nachystal nám 2 balíčky na cestu.
Došli jsme do garáže a Niall vzal zase nějaké klíčky. Hodil je s úsměvem po mně, ale já mu je vrátila. " Dneska prosím ne."
" Dobře, jak chceš," zase se na mě usmál.
Nasedli jsme a vyrazili. Po cestě jsme mlčeli, ale já věděla, že mi chce Niall něco říct. Nebylo to totiž takové to příjemné ticho.
" Taky si myslíš, že pro mě není ten pravý?" začala jsem, protože to ticho už bylo k nevydržení.
" Ne. Jak jsi na to přišla?" zeptal se.
" Nedělej, že je ti to jedno."
" Není mi to jedno, ale i kdybych si myslel, že je to ten největší hajzl na planetě, tak se ti to nebudu snažit vymluvit, protože vím, že by to nemělo cenu. Budu stát za tebou chápeš?"
" Díky, ale co si opravdu myslíš? Co tě štve?"
" Štve mě Harry, protože tě začíná mít rád a už jednou mu někdo zlomil srdce. Tohle si nezaslouží chápeš? Nechápeš, jaké to pro něho bylo. A já jediný jsem byl tehdy s ním. Byl jsem s ním každý den a nechci to zažít znovu. Navíc mu od té doby co odešel volám a on se mi neozývá. Tohle už udělal podruhé a vždycky k vůli tobě."
" Takže je to moje vina? Tohle všechno?"
" Ne, tahle jsem to nemyslel. Sam promiň, já jen mám o něho strach a o tebe taky. Liam pro tebe totiž opravdu není ten pravý. Není to ten typ, co by měl holku protože ji miluje."
" Neříkal jsi, že mě budeš podporovat?" zeptala jsem se ho naštvaně.
" Jo a taky podporuju, ale musíš to vědět, musí ti to někdo říct, když neposloucháš Harryho!"
" Jak víš, že ho neposlouchám? Myslíš si, že je mi to jedno? Že je mi jedno, kde teď je a já to nevím? Myslíš, že je mi jedno, co mi dneska řekl? Že jsem brečela a ani nevím proč?" křičela jsem na něho a cítila, jak mi po tváři teče první slza.
" Ty jsi brečela? Promiň Sam tohle jsem nechtěl. Nechtěl jsem aby jsi zase brečela. Nevěděl jsem, že jste se zase pohádali. Prostě jsme vás neslyšeli. Mysleli jsme si, že jsi ho nestihla."
" Tak sis myslel špatně. To si opravdu myslíš, že by mi to mohlo být jedno? Copak mě vůbec neznáš? Nialle, já jsem to tak včera cítila, tak jsem to tak udělala a nechci být s Harrym na "nože", ale já s tím teď nic neudělám. A můžeš si být jistý, že si s ním zítra na tréninku promluvím a teď už to prosím neřeš."
" Do ničeho tě nenutím, jen jsem chtěl ať víš, co si o tom všem myslím. A teď už pojďme, jsme tady," řekl a vystoupil z auta. Sakra, ani jsem si nevšimla, že jsme přijeli, to se mi opravdu povedlo.
Vystoupila jsem taky z auta a vyšla za Niallem. Šli jsme do nějaké budovy, která byla asi střelnice. Vešli jsme dovnitř a Niall se začal bavit s nějakým chlapem. Neposlouchala jsem je, ale asi se domlouvali o tom, jak dlouho tady budem a tak, nebo alespoň to jsem postřehla.
Za chvilku už jsme byli v nějaké druhé místnosti, kde byli i terče. Niall mi podal pistoli a ukázal mi co a jak. Potom, co jsem mu to znova zopakovala, to byla jeho podmínka, abych stoprocentně věděla co dělat, mně dal sluchátka. Nasadila jsem si je. Udělala přesně to, co mi Niall řekl a vystřelila. Myslím, že nemusím říkat, že jsem se netrefila. Podívala jsem na Nialla a ten nedělal nic jiného, než se smál. Sundala jsem si sluchátka a vyčítavě se na něho podívala. Vysvětlil mi ještě, že nesmím mít nohy u sebe a další držení těla. Bylo to dost podobné, jako u boxovacího pytle. Znovu jsem si tedy nasadila sluchátka a zkusila to znovu. Tentokrát jsem se už trefila, sice dost daleko od středu, ale i tak. Asi po patnáctém pokusu jsem neměla náboje. Otočila jsem se, ale Niall nikde, popošla jsem a zjistila, že střílí taky a dost mu to jde. Počkala jsem, než taky dostřílí a poklepala mu prstem na rameno. Otočil se a sundal si sluchátka. Udělala jsem to samé a řekla: " Nějak mi došli náboje."
" Tak ukaž, jak jsi na tom. Když jsem od tebe odcházel, celkem ti to už šlo."
Přešli jsme tedy do mé "kabinky" a Niall nějakým tlačítkem přisunul můj terč. Celkem mě překvapilo, že jsem se asi deset krát trefila. Potěšilo mě to a chtěla jsem střílet znova.
Asi po třech hodinách jsme se s Niallem rozhodli, že se vrátíme domů. Asi jsem divná, ale opravdu mě to bavilo. Navíc jsem ze sebe vystřílela všechnu zlost a špatnou náladu. A Niall asi taky, protože byl milý a veselý.
Když jsme zastavili v garáži, chtěla jsem vystoupit, Niall mě ale ještě chytl za ruku a řekl: " Dneska ti to opravdu šlo. Budeš dobrá, uvidíš. A to, že stojím za tebou taky platí, i když jsem řekl, co jsem řekl."
" Děkuju. Jsem moc ráda, že tě mám," dala jsem mu pusu a vystoupila. Asi ho to překvapilo, ale opravdu ho beru, jako mého staršího brášku.
Šla jsem do kuchyně, protože jsem měla hrozný hlad. S Niallem jsme na jídlo neměli vůbec čas a já dneska ještě nejedla.
" Tak jak jsi si to užila?" zeptal se Liam, když jsem přišla.
" Bylo to super, ale jak mi to šlo, to se musíš zeptat Nialla."
" Určitě ti to šlo. Jsi talent," mrkl na mě.
Přešla jsem k němu a dala mu pusu. Pak jsem přešla zase k lince a nachystala nám vajíčka s těstovinama. Mám je hrozně ráda a neměla jsem je už ani nepamatuju.
" Doufám, že máš hlad," zasmála jsem se.
Když jsem dojedla, přišel Niall. " Jestli chceš, jsou tam vajíčka s těstovinama," řekla jsem směrem k Niallovi, a směrem k Liamovi jsem pokračovala," půjdu si lehnout. k sobě. Jsem utahaná, uvidíme se zítra."
" Dobře, odpověděl jen.
Rozešla jsem se k sobě, ale ve dveřích se ještě otočila:" Kdyby se ozval Harry, tak pro mě prosím přijďte." Raději jsem nečekala na odpověď a šla k sobě. Osprchovala jsem se a lehla si. Pak jsem se ale ještě rozhodla zamknout si pokoj, protože jsem nechtěla, aby ke mně někdo chodil. Chtěla jsem být sama. Byla jsem unavená, ale ještě si vyndala mobil, který mi dal Harry a napsala mu. Nevěděla jsem co mu mám napsat a tak jsem jen napsala Promiň. Nevěděla jsem, jestli si to přečte, a jestli bude vědět, že to myslím vážně, ale chtěla jsem, aby to mezi námi bylo dobré. Záleží mi na něm. Ne, Sam! Dneska už na nic nemysli. Přikázali jsem si. Ano přikazovala jsem si teď docela často, ale fungovalo to. Dneska už jsem byla opravdu unavená, i když bylo asi osm hodin. Nevím, jestli jsem byla opravdu tak unavená nebo prostě jen nechtěla na nic myslet, nechtěla přemýšlet nad tím, co mi řekl Harry a vlastně i Niall. Vím, že mě to nemine, ale bojím se, na co přijdu. A tak jsem raději usoudila, že jsem unavená.
Zavrtala se do svých čistých, voňavých peřin a usnula.
Nevím, jestli to někoho baví, protože tady nejsou žádné komenty nebo tak, ale i tak mě baví číst, takže tady je další díl :D .
J.