Vždy svá Nikdy tvá

Pitomé koště

Otevřela jsem oči a na mé posteli seděla Brooke a četla nějakou knihu. Rozhlédla jsem se okolo sebe. Jsem zase na ošetřovně? To snad není možný. Je mi na zvracení. „Ahoj." Špitla jsem na Brooke, ta zavřela knihu a podívala se na mě. „No paráda, jsi vzhůru. Už jsem se bála, že jsi v kómatu." Pousmála se na mě nejistě. „Co se stalo?" Zeptala jsem se jí. „Já pořádně nevím. Nebyla jsem u toho, ale Draco říkal, že tě někdo srazil a padala jsi dolu. Ještě že ten jeden z Weaslyovic dvojčat použil kouzlo Aresto momentum,  jinak by to asi dopadlo hůř. Ale stejně sis při dopadu zlomila nohu, asi to kouzlo neprovedl přesně. Draco tě pak vzal do hradu. A celé odpoledne tu u tebe byl. Já jsem ho před chvíli vystřídala, aby si došel na večeři." Řekla Brooke smutně. „Mám zlomenou nohu?" Posadila jsem se a odkryla peřinu. Celý nárt jsem měla obmotaný. „To snad není možný. Já se z toho fakt poseru, že jsem na to debilní koště lezla!!" Křičela jsem a byla fakt naštvaná. „Je mi to líto Reese. Pomfreyová mi řekla, že ti namíchá lektvar, ale bude jí to chvíli trvat." Chytila mě Brooke za ruku. Zhluboka jsem se nadechla a uklidnila se.
„Copak nemá zásoby?" Zeptala jsem se. „Právě že jí došly, a čeká na jednu bylinu od Prýtové." Protočila oči Brooke. Na to jsem neměla co říct. „Dojdu si taky na večeři, tak se brzy uvidíme." Usmála se Brooke a já na ní jen kývla. Odcházela  a ve dveřích malém do někoho narazila. Najednou se vynořil Potter. Co ten tady chce. Brooke na mě vrhla nechápavý výraz a já jen pokrčila rameny, pak už zmizela ze dveří. Potter ke mě došel. „Můžu?" Optal se a ukázal na židli. „Jo." Odsekla jsem ho. "Moc mě mrzí, co se stalo. Ron do tebe nechtěl vrazit. Najednou jsi se nad ním objevila a on nestihl uhnout. Je z toho špatný. Přišel jsem se ti za něj omluvit, on totiž má z tebe tak trochu strach." Nejistě se pousmál. „To je dobrý, neměla jsem na to pitomé koště vůbec lézt. Dopadlo to stejně jako naposledy." Odvrátila jsem od něj zrak. „Jo, na to si vzpomínám, ale to bylo na začátku druháku. To jsi od té doby neletěla na koštěti?" Optal se udiveně.
„Ne." Odbyla  jsem ho. „Ale létala jsi skvěle. Byla by jsi lepší chytač než Malfoy." Najednou z něj vypadlo.
„To si nemyslím, ani se na tom koštěti neudržím." Podívala jsem se na něj se zamračeným pohledem. 
„Asi by jsi měl už raději jít pryč." Dodala jsem a zase se od něj odvrátila. „Dobře, tak snad ti bude brzy lépe." Vstal a odešel.

Ležela jsem na posteli a myslela, že se nudou ukoušu. Do místnosti náhle vešla Pomfreyová a došla ke mě. „Jste vzhůru, skvělé. Moc mě to mrzí, ale lektvar pro vás budu mít na konci týdne. Takže vám prozatím budu muset udělat sádru a budete muset chodit o berlích." S lítosti na mě pohlédla. „Je mi to fuk." Odsekla jsem ji. „Tak začneme." Řekla Pomfreyová.

Seděla jsem na posteli a dívala se na tu pitomou sádru. „Ahoj." Ozvalo se smutně ode dveří. Zvedla jsem hlavu a uviděla Draca, který se opíral o futra dveří. „Hm." Sklopila jsem hlavu a zadívala se zase na sádru. Nevím jestli na něj mám být naštvaná. Nevím jestli na něj křičet nebo ho prostě ignorovat. Nebýt toho jeho stupidního nápadu, nebyla bych teď tady. Přišel blíž a sedl si vedle mě. Vzal mě za ruku.
„Jsem fakt kretén, opravdu idiot. Tak strašně mě to mrzí, Reese." Jeho hlas se chvěl. Nic jsem neříkala. 
„Odpusť mi to, prosím." Políbil mě na tvář. Podívala jsem se na něj. Asi nedokážu být na něj naštvaná. „Co to koště? Je celé?" Zeptala jsem se. „Jo, ale to vůbec není důležité. Důležitá jsi ty." Ustaraně na mě pohlédl. „Za týden mi dá Pomfreyová lektvar a bude to dobrý." Pousmála jsem se na něj. „Myslel jsem, že se mi zastaví srdce, když jsem tě viděl padat. Zpanikařil jsem, vůbec jsem v tu chvíli nevěděl co dělat. Ještě že Fred byl tak pohotový a zmírnil ten tvůj pád. Asi bych mu měl poděkovat až ho uvidím." Řekl se zamračeným výrazem. „Fred?" Nadzvedla jsem obočí. „Jo." Odvětil. „A tomu blbečkovi Ronovi rozbiju hubu." Dodal naštvaně. „Nech to být." Umírnila jsem ho a položila si mu hlavu na rameno. Chvíli tam se mnou byl a povídali jsme si. Pak jsme si oba lehli a já si mu položila hlavu na hrudník. Poslouchala jsem tlukot jeho srdce a vdechovala jeho vůni. Něco mi vyprávěl a já u toho usnula.