Vždy svá Nikdy tvá

Amorův šíp

Převalila jsem se a do něčeho narazila. Otevřela jsem oči a ležel vedle mě Malfoy. Zíral na mě. Pohlédla jsem mu do očí. To snad není možný. Přetáhla jsem si peřinu přes hlavu. Nevěděla jsem, co říct. Malfoy se zasmál. Tohle je opravdu ironie. „Je ti zle?" Zeptal se. „Kupodivu není." Řekla jsem z pod peřiny. To je fakt strašný, co jsem to včera proboha vyváděla. Stáhla jsem si peřinu a podívala se na něj. „Co tady děláš?" Zeptala jsem se. Zasmál se. „Včera, když jsi se vrátila zpět do hospody s Weasleym, tak jsi do sebe klopila jednu whiskey za druhou. Tančila jsi a bavila se, ale pak už jsi se začala pěkně motat a do každého strkat. Takže jsem ostatním řekl, že tě raději vezmu na hrad. Nikdo nic nenamítal, měli taky celkem upito. Cesta s tebou byla fakt zábavná. Za celou cestu jsi se stihla asi tisíckrát vyválet ve sněhu, jednou jsi do něj stáhla dokonce i mě. Bál jsem se, aby jsi nenastydla a tak jsem tě do hradu potom donesl. Nakonec, když jsme došli do tvého pokoje jsem měl strach, aby si něco nevyvedla, tak jsem raději zůstal." Nakonec se usmál. Povzdechla jsem si a zase jsem zalezla pod peřinu.

Malfoy mi stáhl peřinu a hleděl na mě. Nevěděla jsem, co dělat. Včera jsem na něj byla docela hnusná, a i přesto se o mě postaral. Teď se cítím opravdu hrozně. „Asi si půjdu dát sprchu." Zasmušile jsem řekla a vstala z postele. „Dobře." Řekl Malfoy a taky vstal. Natáhl si na sebe kalhoty a já si přes sebe přehodila župan. Popadla jsem ručník a vydala se z pokoje, Malfoy mi byl v patách. „Počkej." Zastavil mě, než jsem otevřela dveře. „Promluvíme si dnes?" Zeptal se a já na něj jen kulila oči. „Já nevím, možná." Pokrčila jsem rameny a otevřela dveře. Jakmile jsme vyšli z pokoje, všichni ve společenské místnosti na nás okamžitě začali zírat. Zarazila jsem se. „Co je?" Řekla jsem otráveně zvýšeným hlasem. Nikdo nic neřekl a všichni odvrátili své pohledy. Vydala jsem se tedy přes společenskou místnost do umývárny.

Stála jsem pod tekoucí vodou a přemýšlela nad Malfoyem. Najednou, jako bych ho nemohla dostat z hlavy. Sakra, jsem fakt úplně nemožná. Jak jsem mohla dovolit, aby jsme se sami sobě oddálili. Měla jsem se vykašlat na nějaké předstírání, že mezi námi nic není. Blbá, opravdu jsem blbá. Taky nechápu, že po tom, co jsem mu řekla, je na mě milý. Jsem opravdu příšerný člověk.

Měla jsem mizernou náladu a byla znechucená sama sebou. Z umývárny jsem se vydala převléknout do svého pokoje a pak jsem šla na snídani. Před Velkou síní jsem narazila na Cedrica. „Včera s tebou byla fakt zábava." Pronesl, když jsem ho míjela. „Co tím myslíš?" Zastavila jsem se. „Pěkně jsi to rozjela, nebýt tebe, tak myslím, že by nikdo netancoval." Usmál se. „Oh, aha." Svraštila jsem obočí a pokračovala ve své cestě ke zmijozelskému stolu. Chvíli na to si vedle mě přisedla Brooke s Brianou. Pozdravili a pustili se do jídla. „Škoda, že jsi včera odešla, pak už to taková zábava nebyla a moc dlouho už jsme tam pak nebyli." Řekla Brooke. „A co Malfoy?" Dodala a zaculila se na mě. „Sakra, já nevím, Brooke." Řekla jsem naštvaně, vstala jsem od stolu a odešla ze síně.

Celé ráno a odpoledne jsem strávila zamčená v pokoji, ani na oběd jsem nešla. Několikrát mi někdo zaklepal na dveře, ale já to ignorovala. Seděla jsem na zemi a přehrabovala jsem se v knihách. Rozhlédla jsem se po pokoji. Ježiši, je tu šílený nepořádek. Všude knihy, poházené pergameny, rozsypané brky, oblečení po celém pokoji, prostě hrůza. Zamračila jsem se a snažila se nepořádku nevšímat. Ještě chvíli jsem si četla a nakonec mi to nedalo, pustila jsem se do uklizení pokoje.

Venku už byla tma a mně začalo kručet v břiše. Řekla jsem si, že to překonám, ale hlad byl silnější. Tak jsem se tedy rozhodla, že se vydám na večeři. Neměla jsem náladu se s někým bavit a tak jsem prošla kolem celého zmijozelského stolu, na nikoho jsem ani koutkem oka nepohlédla a zastavila jsem se na kraji, kde sedávali prváci. Sjela jsem prváky pohledem a oni mi okamžitě uvolnili místo a rychlým krokem odešli. Sedla jsem si na kraj a pustila se do jídla.