Vždy svá Nikdy tvá

Nemá smysl čekat

V hradu panoval naprostý zmatek. Studenti pobíhali sem a tam, nahoru a dolů. Každou chvíli do mě někdo vrazil. „Podívej." Zatáhla jsem Draca k jednomu z oken, které jsme míjeli ve čtvrtém patře. Za oknem se tyčilo obrovské štítové kouzlo okolo celého hradu. „Jestliže okolo hradu udělali štít, nedostaneme se odsud." Řekl znepokojeně Draco. „Tak aspoň najdeme Brooke s Brianou a Blaise." Otočila jsem se od okna a vydala jsem se ke schodům, Draco mi byl v patách.

Po schodech dolů jsem si razila cestu mezi studenty. Prodírala jsem se mezi nimi a na chvíli jsem zalitovala, že nejsem o něco větší. Najednou do mě někdo vrazil takovou silou, že jsem se neudržela na nohou a zadkem jsem dopadla na schod. Vzhlédla jsem nad sebe a skláněl se ke mně Fred. „Moc se omlouvám, jsi tak maličká, neviděl jsem tě." Napřáhl ke mně svou ruku. „To je dobrý." Usmála jsem se a chtěla se ho chytit, v tom mě ale někdo popadl v podpaží a zvedl mě na nohy. „Najednou jsi mi v tom davu zmizela. Jsi celá?" Draco měl ve tváři ustaraný výraz. Přikývla jsem a podívala jsem se na Freda. „Neviděl jsi studenty ze zmijozelu?" Upřeně jsem na něj hleděla. „Jo, no, tak ty nechala McGonagallová zavřít ve sklepení." Zakřenil se. „Cože? Proč?" Vložil se do toho Draco. „Ta Parkinsonová byla drzá a měla pitomé řeči, takže jí profesorka nechala odvést i se zbytkem zmijozelu." Odpověděl Fred Dracovi. S Dracem jsme se na sebe podívali. „Já tam rychle doběhnu. Sejdeme se před Velkou síní." Pronesl rozhodně Draco. Políbil mě na čelo a zmizel v davu studentů.

„Měl bych jít za Georgem, bráníme pravou stranu hradu." Pronesl odhodlaně. „Jasný." Přikývla jsem. Fred se usmál a otočil se k odchodu. Sklopila jsem hlavu a zadívala se na své boty. Možná je to naposledy, co s ním mluvím a já řeknu jen 'jasny'? Bože. „Reese?!" Zvolal na mě Fred. Zvedla jsem hlavu a uviděla, jak se ke mně vrací. „Jo?" Svraštila jsem obočí. Fred ke mně došel, chytil mě za zátylek a políbil mě. Seběhlo se to tak rychle. Byla jsem v šoku. Fred se ode mě odtáhl a upřímně se mi zadíval do očí. „Promiň, já musel." Nesměle se pousmál. Já na něj jen ohromeně zírala. Fred mě popadl za ruku, zvedl jí, vlepil mi polibek na hřbet ruky a odešel. Stála jsem jako přikovaná k zemi, srdce mi zběsile bilo, dívala jsem se, jak mizí v davu.

Z mého transu mě probral obří výbuch a následně se roztříštilo okno a dovnitř se ohromnou rychlostí nesl temný oblak. Nastal ještě větší zmatek, studenti křičeli, vráželi do sebe a snažili se utéct do bezpečí. Rozeběhla jsem se po schodech dolů. Zbývaly mi ještě dvě patra, když jsem se srazila s Ronaldem. Oba jsme se svalili na schody vedle sebe. Pod schody se objevil jeden z černých oblaků a zjevil se Rabastan. Šlehal okolo sebe jednu kletbu za druhou. Jedna z jeho kleteb mířila naším směrem. Napřáhla jsem hůlku před sebe. „Protego" Vyřkla jsem a kletba se odvrátila. Postavila jsem se na nohy a můj pohled se setkal s Rabastanovým. „Grindelwaldová?" Zamračil se. „Mdloby na tebe." Vyslala jsem kouzlo. Rabastan to nečekal, kouzlo ho odhodilo pár metrů dozadu a on zůstal ležet. „To by ho mohlo zdržet." Otočila jsem se na Ronalda a napřáhla k němu ruku. Zaváhal, ale nakonec se jí chytil. „Díky." Pronesl, když se vyhoupl na nohy. Pousmála jsem se a otočila se od něj, pokračovala jsem v cestě dolů před Velkou síň, kde se mám sejít s Dracem.

Myslím, že až se Rabastan probere a já se mu dostanu pod ruku, dá mi to pěkně sežrat. Jenže mě v té chvíli nenapadlo nic lepšího. To jsem se s ním snad měla pozdravit? Měla jsem snad to kouzlo použit na Ronalda? Mám snad teď napadat ostatní studenty? Všichni jsou tak nevinní.

Začalo se mi svírat srdce. Pocity, které teď mnou proplouvaly byly nesnesitelné. Sbíhala jsem schody, vyhýbala jsem se ostatním studentů a odrážela jsem od sebe kouzla, která lítala kolem mě. Zbývalo mi už poslední schodiště, viděla jsem už před síň, ale Draco tam nebyl. Všude se válelo spousta suti a právě před Velkou síní jsem zahlédla ležet nehybná těla dvou studentů. Najednou jsem do někoho vrazila a ocitla se v jeho náručí. Vzhlédla jsem. „Draco." Vydechla jsem. On mě objal.