Vždy svá Nikdy tvá

Navždy. S láskou Reese

„Někdo další?" Zvolal Voldemort, když jsem se připojila k Dracovi. Nikdo však nehnul ani brvou. „Jste pošetilci!" Rozkřikl se zlostně. „Uděláme to tedy rychle." Pronesl zlověstně a otočil se směrem k nám. „Můj pane?" Rozzářila se Bellatrix. „Ne, Bello. Na tohle budu potřebovat někoho jiného. Reese?" Pohlédl na mě a vyzval mě, abych k němu přistoupila. Letmo jsem pohlédla Dracovi do tváře a se sklopenou hlavou jsem došla k Voldemortovi. „Vůbec nevím, co čekáte, že udělám." Řekla jsem tiše a vzhlédla jsem do jeho ohavné tváře. „Chci, aby jsi teď předvedla to, co se ti povedlo těsně před tím, než jsem odvolal své stoupence, ale s mnohem fatálnějšími následky." Řekl temně. „Nevím, o čem to mluvíte." Znejistěla jsem. „Nedělej ze mě idiota!" Zakřičel na mě až jsem leknutím sebou cukla. „Neumím to ovládat. Nevím jak." Řekla jsem naštvaně a hleděla jsem mu přímo do těch jeho krvavých očí. „Ach tak, ty nevíš." Začal se smát. „Ona neví." Otočil se na smrtijedy s rozpaženýma rukama a všichni se s ním smáli. Znovu pohlédl na mě. „Jestliže nevíš, pak v tobě budu muset vyvolat jedinou emoci, díky které se ti to pokaždé podařilo." V tom momentě popadl Draca zezadu za krk a přiložil mu ke krku svou hůlku.

V ruce jsem pevně svírala svou hůlku. Měla jsem zlost, měla jsem vztek na Voldemorta. Právě teď využil mé jediné slabiny. Nezmůžu nic, ať udělám cokoliv, on bude rychlejší. S Dracem jsme si několik vteřin hleděli do oči. „Takže?" Procedil mezi zuby Voldemort. Stále jsem hleděla na Draca a ten mi rty naznačil 'miluji tě'. Srdce se mi zběsile rozbušilo, měla jsem pocit, jako by se snažilo z mého těla uniknout. V hlavě mi běželo jen to, jak moc Draca miluji, nikdo pro mě důležitější není. Začala jsem opět pociťovat to nesnesitelné pálení celého těla.

„Harry?" Zahřměl šokovaně Hagrid. Otočila jsem hlavu doprava a z Hagridovi náruče se na zem sesunul Potter. Zaznělo několik radostných zavýskání. Pohlédla jsem zpět na Voldemorta a Draca. Voldy byl nejspíše stejně šokovaný jako ostatní. Potter upoutal jeho pozornost, díky čemuž pustil Draca a namířil hůlkou na Pottera. Podívala jsem se na Pottera, ale ten měl ruce prázdné. „Hej, Pottere!" Zakřičela jsem na něj a hodila mu svou hůlku. On jí chytil zrovna v momentě, kdy vyslal Voldemort kletbu, Potter vyslal proti němu kouzlo a jejich hůlky se spojily. Celé nádvoří oslňovala modro-rudá záře. Pohlédla jsem zpět na Draca, který se zrovna zmítal v otcově sevření. Draco něco vykřikoval, ale jeho otec ho ignoroval a táhl ho pryč. Několik smrtijedů se proměnilo v černé oblaky a mizeli pryč. Bellatrix naštvaně křičela 'zbabělci' a metala okolo sebe kletby.

Couvala jsem a nevěděla jsem, co dělat. Draco byl ode mě tak daleko a já byla bez hůlky, bez ní nic nezmůžu. Na jedné straně bojoval Voldemort s Potterem, na druhé několik smrtijedů s profesory a studenty, přede mnou zbabělý Lucius a Bellatrix, která se proměnila v temný oblak. Sledovala jsem jak přeletěla nade mnou a vletěla velkým oknem do Velké síně. To ne, v síni je spousta zraněných, rozeběhla jsem se do hradu a vyhýbala jsem se všemu, co mi přišlo do cesty.

Vběhla jsem do hradu, ale cestu mi zastoupil Avery. Popadl mě rukou pod krkem a hodil se mnou na nejbližší hromadu suti. Praštila jsem se do hlavy. Najednou, jako kdyby všechny hlasy a zvuky byly daleko ode mě. Chytila jsem se za hlavu a snažila jsem se postavit. Uklouzla mi noha a já se po kamenech svalila na podlahu. „Jak jsi mohla?" Sehnul se ke mně Avery. „Co to plácáš?" Ztěžka jsem ze sebe vysoukala. „Já tě miloval a chtěl jsem, aby jsi byla jen moje, ale ty sis místo mě vybrala toho Malfoyovic kluka. Myslel jsem, že ti to někdy dojde, že si vybereš mě, věřil jsem v tebe a ty jsi nás teď všechny zradila!" Křičel na mě a já se pomalu začala zvedat na nohy. „Jak sis mohl někdy myslet, že my dva, by jsme mohli být někdy spolu." Hleděla jsem mu do jeho šílené tváře a vrtěla jsem hlavou. Bylo to, jako kdyby přede mnou stál někdo jiný a ne ten věcně usmívající se Avery. „Jsi krvezrádkyně!" Vykřikl Avery. Mě však pohled spočinul za Averym na Dracovi, který se řítil ode dveří směrem ke mně. Avery můj pohled zaznamenal a otočil se za sebe a pak zpět na mě. V obličeji měl naprosto nepopsatelný výraz. „Avada kedavra!" Oslnila mě oslepující záře.