Vždy svá Nikdy tvá

U Tří košťat vol. 3

Přistoupila jsem k posteli, na které ležel Draco. Vypadal tak klidně. Stála jsem nad ním a chvíli ho pozorovala. Je mi to tak líto. Naklonila jsem se k němu a políbila ho na rty. Odtáhla jsem se a zamířila pryč z ošetřovny. „Reese." Zazněl skoro neslyšně Dracův hlas. Zastavila jsem se přede dveřmi a ztuhla jsem. Otočila jsem se, ale Draco měl stále zavřené oči a pravidelně oddechoval. Smutně jsem se na něj dívala a odešla jsem z ošetřovny.

Vydala jsem se pomalým krokem do Velké síně. Jen doufám, že bude v pořádku. Posmutněla jsem. Došla jsem do síně a mířila ke zmijozelskému stolu. „Je to tvoje vina." Houkla na mě zmijozelka z nižšího ročníku. Zamračila jsem se na ní a k ní se přidaly další holky. „Jsi jeden velký problém." „Jen mu ubližuješ." „Měla by jsi se raději někde zahrabat." „Přitahuješ jen potíže." „Měla by jsi se od něho držet dál." Chrlily na mě jedna za druhou. Jěziši, to jsou blbky. Sedla jsem si ke stolu, rychle jsem se najedla a zamířila jsem na kolej do svého pokoje. Další narážky na mou osobu jsem ignorovala.

V neděli jsem si trošku víc přispala a nestíhala snídani. Tak jsem se oblékla a s knihou jsem se vydala k jezeru. Sníh už sice skoro nebyl, ale zima byla pořád. Sedla jsem si na kámen u jezera a otevřela knihu. Snažila jsem se nevšímat toho, jak moc mi mrznou prsty. Proč jsem si nevzala rukavice? „K čertu s tím." Zaklela jsem si sama pro sebe. Moc dlouho jsem tam nevydržela sedět, takže asi po půl hodině jsem se zvedla a zamířila zpět do hradu.

Stoupala jsem po schodech před hradem, když mě na nich někdo uchopil za paži. „Co děláš?" Pohlédla jsem do tváře Flintovi. „Teď už mi v cestě nestojí Malfoy, takže si můžeme promluvit." Vlekl mě do hradu. „Já s tebou mluvit nechci." Řekla jsem znechuceně a snažila se vymanit z jeho pevného sevření. „Ale notak, nebuď taková netykavka." Řekl slizce až jsem se oklepala. „Ihned mě pusť!" Vykřikla jsem na něj, když mě zrovna táhl kolem Velké síně. Snažila jsem se zastavit a pravou rukou jsem se snažila povolit jeho sevření na mé levé paži. „Ježiši, jsi tak nedobytná, to se mi líbí." Uchechtl se.

Najednou se z Velké síně přiřítil Fred. „Jsi magor? Okamžitě jí pusť. Očividně nemá zájem o tvou přítomnost." Řekl klidně Fred Flintovi. „Co ty můžeš vědět, Weasley? Má zájem, jen to ještě neví." Flint si mě k sobě přitáhl a omotal okolo mě svoje ruce. V ten moment jsem už nemohla být víc znechucená a naštvaná. Vší silou jsem mu šlápla na nohu. On zaskučel bolestí. Pustil mě a strčil do mě tak, že jsem skončila ve Fredově náručí. „Jsi příšerná, Grindelwaldová." Zakřenil se na mě Flint a pak odešel do sklepení.

„V pohodě?" Chytil mě Fred za obě ramena a naklonil se ke mně. „Je to debil." Řekla jsem otráveně. Fred se narovnal, jednou rukou mě objal kolem ramen a vedl mě do Velké síně k nebelvírskému stolu. Nijak jsem neprotestovala. „Dlouho jsem na tebe nenarazil. Vyhýbala ses mi?" Zeptal se, když si zrovna nandaval jídlo na talíř. „Jo." Povzdechla jsem si. „Proč?" Podíval se na mě Fred a zanechal svého oběda. „Že jsem ti prý slíbila "rande", doneslo se ke mně. Ale já ti nic neslibovala, a jestli jsi mě špatně pochopil a doufal v to, tak mě to mrzí a omlouvám se ti. Já ale opravdu s nikým na rande chodit nehodlám." Chrlila jsem ze sebe slova jako rozzuřený drak a Fred na mě jen kulil oči. „Tak počkat, já nic takového neříkal, ani si to nemyslel. Kdo ti to řekl?" Přimhouřil oči. Pohledem jsem sjela nebelvírské studenty a zastavila se u McLaggena. Fred se otočil za sebe a pak zpět na mě. „McLaggen." Zasyčel a já přikývla.

Fred vzal kus brambory, otočil se ke mně zády a hodil bramboru po McLaggenovi. Brambora ho trefila přímo do prostřed hrudi. Vzhlédl směrem k Fredovi. „O co ti jde?" Zakřenil se na Freda. „Jsi kretén." Pronesl Fred a já se neubránila smíchu. McLagen se na mě podíval, znovu se zakřenil a dál nás s Fredem ignoroval. S Fredem jsme se smáli jak malé děti. Fred mi položil ruku okolo ramen a přitáhl si mě k sobě. „Tak, aby jsme předešli dalšímu nedorozumění. Říkal jsem Georgeovi, že s tebou budu moct trávit třeba víc času, když jsi se rozešla s Malfoyem. No, a McLaggen si to nejspíš přebral po svém, slepičí prdel." Vysvětloval Fred. Zmocnil se mě provinilý pocit. Fred byl v podstatě jediný, kdo se se mnou bavil, Blaise se mi vyhýbal a Brooke s Brianou se mnou sotva promluvily, a já se Fredovi zbytečně vyhýbala.