Vždy svá Nikdy tvá

Pocity

Celou neděli jsem strávila v pokoji. Pokaždé když jsem šla na jídlo do velké síně, tak jsem se snažila Malfoyovi vyhýbat. Když jsem ho náhodou někde zahlédla hned jsem se odvrátila a ignorovala ho. Nevěděla jsem co mám dělat a bylo mi z toho na nic. Večer jsem seděla na posteli a pročítala učebnici lektvarů, když v tom někdo zaklepal. Rychle jsem zapadla do postele a dělala, že spím. Bála jsem se, že je to Malfoy a na něj jsem teď nebyla zvědavá. „Reese? Spíš?" Ozvala se Brooke. „Jo to jsi jen ty, uf." Posadila jsem se na postel. „Pojď dál a rychle zavři." Vybídla jsem ji. Poslechla mě a posadila se vedle mě na postel. „Co je s tebou?" Zeptala se. „Já nevím Brooke." Povzdechla jsem si. „To kvůli Malfoyovi?" „Jo." Sklonila jsem hlavu. Chvíli bylo ticho. „Celý den za mnou a za holkami chodí a ptá se na tebe. Asi ani on sám neví co má dělat a asi si i myslí, že jsi na něj naštvaná." Podívala jsem se na ní. „Já nevím co mám dělat Brooke. Mám snad věřit tomu, že by dokázal být jiný, než takový jakého ho znám? Jsem strašně zmatená, hlavně po tom, co jsi mi včera řekla." Řekla jsem naštvaně. „Jo no víš, taky se můžu někdy mýlit." Usmála se na mě. „Připadá mi jako bych se zbláznila, jako bych to nebyla já. Asi chci, aby všechno bylo zase jako dřív, přijde mi, že kluci vždycky všechno jen pokazí." Zavrtěla jsem hlavou a dívala se na zem. „Takovou tě fakt neznám." Začala se Brooke smát. „Nedělej si srandu. Mám pocit, že se z toho udusím a nebaví mě to." Šťouchla jsem do ní a taky se zasmála. „Malfoy je ve společenské místnosti,  tak kdyby jsi náhodou za ním chtěla jít." Usmála se na mě. „Nechci." Vystřelila jsem ze sebe. „Jak chceš Reese. Já půjdu ještě za Brianou, tak se uvidíme zítra ráno. Ahoj." Vstala a odešla. „Ahoj." Řekla jsem když odcházela. Vážně? Včera mě od něj odrazuje a dnes tohle? Fakt si připadám jak blázen.

V pondělí jsem šla na snídani a pak na vyučování. Myslím, že jsem celý den byla pěkně mimo, stejně jako zbytek týdne. Cely týden uběhl fakt rychle a já byla ráda, že se holky vyhýbají tématu Malfoy a já se zase snažila vyhýbat jemu. Jenže tu byl pátek a mě čekal kurz přemisťování. Celé ráno jsem si nadávala a vůbec se mi na něj nechtělo. Byla jsem fakt hloupá, že jsem se předtím, než jsem se zapsala nedomluvila alespoň s jednou z holek. Byl oběd a já začínala být nervózní, pak jsem si řekla, že se prostě překonám a nebudu si ho všímat tak, jako celý týden.

Došla jsem do učebny a Malfoy už tu byl. Přešla jsem místnost a stoupla si úplně na druhou stranu od něj. Tázavě na mě pohlédl, já jsem sklopila oči k zemi a snažila se dělat, že tu není. Vešel Brumbál, něco nám na úvod řekl a pak dodal. „Nyní utvořte dvojice, prosím." Všichni se začali párovat a nakonec jsem zůstala jen já a Malfoy, každý jsme stáli na jedné strašně. Všichni na nás přímo zírali. Do prdele, pomyslela jsem si. „Ne, to prostě... Ne." Řekla jsme
celkem nahlas a vrtěla hlavou. „Nějaký problém slečno Grindelwaldová? Prosím, utvořte s Malfoyem dvojici a neudržujte." Řekl celkem přísně. Podívala jsem se na něj. „Jistě, pane." Odsekla jsem ho a vydala se k Malfoyovi. On se však díval do země. Dělali jsme to co nám Brumbál řekl a stejně nám to nešlo, byla jsem naštvaná. „Reese, proč tohle děláš?" Najednou se zeptal Malfoy. „Hele já nemůžu za to, že nám to nejde." Naštvaně jsem mu odpověděla. „Ne, tohle nemyslím." Podíval se mi do očí. „A co tedy?" Nechápavě jsem zakroutila hlavou. „Proč se mi celý týden vyhýbáš? Proč se mnou nemluvíš?" Sakra, doufala jsem, že se těmhle otázkám vyhnu. „No, já... Já nevím." Koktavě jsem ze sebe vydala a zadívala se do podlahy. „Tak, kurz už je u konce. Uvidíme se zase příští týden a já doufám, že si většina z vás povede lépe." Řekl Brumbál a všichni studenti začali odcházet z učebny. Otočila jsem se s tím, že už také půjdu, když v tom mě Malfoy chytil za ruku. „Pojď se mnou." Usmál se a táhl mě pryč, na druhou stranu než šli ostatní studenti. Nevěděla jsem o co mu jde, ale neprotestovala jsem. Došli jsme do zadní části hradu a vystoupali pár pater. Pak si sedl na schody a já stála před ním, nakonec jsem se posadila vedle něj. „Tenhle týden byl dlouhý. Nechci, aby jsi se mi vyhýbala a nemluvila se mnou. To mě ubíjí." Pohlédl mi do očí. Měl v nich takovou jiskru. „Jsem zmatená. Já... Já tohle neznám. Nevím co mám dělat, nevím co se všemi těmi pocity." Pohledem jsem sjela na podlahu. „Prostě jim nech otevřenou cestu. Neutlačuj je v sobě." Chytil mě za bradu a nadzvedl mi hlavu. Dal mi letmý polibek na rty a usmál se na mě. Myslím, že jsem celá zčervenala. Vykládat si s někým svoje pocity, to je naprosto šílené. Seděli jsme tam až do večeře a povídali si o všem možném. Bylo to opravdu hezké.

Vydali jsme se spolu na večeři a on si nesedl na své obvyklé místo, ale vedle mě. Usmála jsem se na něj. Bylo to zvláštní, za celé ty roky si nepamatuji, že by seděl jinde než na svém obvyklém místě mezi kluky. Začali přicházet ostatní ze zmijozelu a měli nechápavé výrazy. Jelikož Draco zasedl místo Brooke, tak si sedla naproti nám. „Jaký byl kurz?" Zeptala se. „Vůbec nám to nešlo." Odpověděla jsem a začali jsme se s Malfoyem smát. „Jste jako dvě hrdličky." Řekla znechuceně Pansy. Sjela jsem ji pohledem. „O co ti sakra jde?" Odvrátila zrak a nic neříkala, ignorovala jsem ji. Bavila jsem se s Brooke, Brianou a Dracem a bylo to fajn. Po večeři jsme se vydali do společenské místnosti. Draco šel za klukama a já byla celkem unavená. Rozplácla jsem se na pohovku před krbem. Přišla Brooke s Brianou. Brooke vzala moje nohy a dala se je na klín a obě se posadily. Otočila se na mě. „Jsi tááák strašně roztomilá." A začala se smát. „Jsi praštěná Brooke." Smála jsem se s ní. Po chvíli jsem se zvedla, popřála holkám dobrou noc a šla spát.

Ráno jsem se probudila fakt brzo, byla ještě tma. Napadl mě naprosto šílený nápad. Hodila jsem přes sebe dlouhý kardigan a potichu vyběhla z pokoje. Opatrně jsem vešla do pokoje Draca a začala ho jemně budit. „Co se děje? Zeptal se rozespale. „Pojď, něco ti chci ukázat." Začala jsem ho tahat za ruku. Chvíli protestoval a když jsem ho táhla z pokoje, popadl mikinu a vydali jsme se ven z hradu. „Reese, co blázníš?" „Uvidíš. Pospěš, ať to stihneme." Zatáhla jsem ho na louku. Sedla si do trávy a on vedle mě, stále jsme se drželi. „Reese?" „Hm?" Podívala jsem se na něj. „Co tu děláme?" Zeptal se nechápavě.
„Počkej chvíli." Řekla jsem a seděli jsme tam asi deset minut mlčky. Najednou začalo vycházet slunce a celou oblohu ozářila nádherná oranžovo žlutá záře.
„Páni. Nádhera. Tohle jsem tu ještě nezažil." Hleděl před sebe a usmíval se. Položila jsem mu hlavu na rameno a on mě rukou objal. Fakt to byla nádhera.

Asi po půl hodině jsme se zvedli a vydali se na kolej. Zapadli jsme na gauč a povídali si. A takhle to bylo skoro cely víkend. Strávili jsme spolu opravdu hodně času a já měla pocit, že ho opravdu poznávám. V neděli večer, když byl Draco s kluky, jsem seděla v křesle ve společenské místnosti. „Ahoj." Sedla si vedle mě Brooke. „Ahoj." Opětovala jsem ji pozdrav a usmála se na ní. „Trávíš s Malfoyem teď docela dost času." Řekla a usmála se. „Jo celkem jo." Řekla jsem ledabyle jakoby nic. „Chodíte teď spolu?" Zeptala se. „Cože? Ne! Ježiši Brooke. Jen je mi s ním hezky." Rozpačitě jsem ji odpověděla. „Dobrá." Usmála se. „Víš, chci ti něco říct." Najednou řekla.
„Ano?" Pobídla jsem ji. „No.. Já se zamilovala." Řekla tiše. „Aha a do koho?" Zeptala jsem se ji. „Do Briany." Sklopila oči. Nejdřív jsem byla v šoku, ale pak jsem se usmála. „To je skvělé Brooke." Chytila jsem jí za ruku. „Jo to je, jen nevím jak je na tom ona. A bojím se celkem co ostatní na to." Posmutněla. „Nikdy ti nezáleželo na tom, co si ostatní myslí. Takže se na to vybodni i teď a běž si promluvit s Brianou." Mrkla jsem na ní. „Asi jo, asi máš pravdu. Dík Reese, jsi nejlepší." Zvedla se a šla pryč. Brooke byla skvělá, měla jsem ji opravdu ráda. Kamarádíme se už od prváku a je snad jediná z holek, která si přede mnou nikdy na nic nehrála. Nikdy se mě nesnažila ohromit a byla prostě svá. Byla jsem trošku v šoku z toho co mi řekla, ale když to takhle cítí, je to její věc, jen ať je šťastná.