Vždy svá Nikdy tvá

Holka, ty jsi tak pitomá

Nedala mi pořádné vysvětlení. Pořád nechápu, co se vlastně stalo. Nemůže snad myslet vážně všechno to, co mi řekla. Je to najednou, jako by to nebyla ona. Přesně jak řekla, jako by se vrátilo její staré já. Její já, které se stará jen o sebe a na druhých jí nezáleží. Ale já jí znám, změnila se. Otevřela mi své srdce a dala průchod všemu, co v sobě dlouhé roky dusila. Nemůže to přeci v sobě zase všechno uzavřít. Nevěřím tomu, že by to tak chtěla.

Řekla, že spolu nemůžeme být, ne že nechce. Nechci, aby se mi vzdalovala, ale možná bych jí měl dát nějaký čas. Nebudu na ní tlačit, ale ať nečeká, že jí budu ignorovat. Chci jí mít ve své blízkosti.

Večer jsem seděl ve společenské místnosti s Blaisem a bavili jsme se o famfrpálovém zápasu, který bude za necelé dva týdny. Společně s námi seděli i Brooke s Brianou, Marcus, Terence, Adrian a Theodore. S kluky jsme probírali strategie zápasu a čas mi celkem utíkal. Vstal jsem s tím, že už půjdu spát. „Ale kampak? Čeká snad na tebe rozehřátá postel Grindelwaldové?" Rýpnul si Marcus. „Nech si ty kecy." Snažil jsem se znít tak, že mě jeho slova nezasáhla. „Rozešli se, ty debile." Pronesl naštvaně Blaise. Hodil jsem po něm pohledem a on pokrčil rameny. „Ale, ale. To už jsi jí omrzel, nebo jí konečně došlo, že má na lepší?" Začal se smát Marcus. „Tím lepší, nemyslíš doufám sebe." Uchechtla se Brooke. „No co, alespoň dostaneme šanci třeba i my ostatní. Když už nám ledová královna roztála. A když se zahazovala s Malfoyem, proč ne se mnou?" Znovu se rozesmál a do mě vjela zlost. Přistoupil jsem k němu, popadl jsem ho za límec košile a postavil ho naproti sobě. „Něco na ní zkusíš a zabiju tě." Procedil jsem mezi zuby a strčil jsem do něj, až spadl zpět na pohovku. „Už s ní nechodíš, už ti to může být jedno. Co když zkusí něco ona na mě?" Vztekle rozhazoval Marcus rukama. „Draco, toho bych se nebála. Myslím si, že Reese si zrovna s Flintem nic začínat nebude." Postavila se přede mě Brooke, když viděla, že ve mně stoupá vztek a nejraději bych Marcusovi rozbil hubu. „Máš pravdu. Půjdu už spát." Pousmál jsem se na ní. Ještě jsem sežehl Marcuse pohledem a odebral jsem se do svého pokoje.

Chvíli na to přišel do pokoje Blaise. „Neměl by jsi kvůli ní takhle vyvádět, budeš pak za blbečka." Řekl hned, jak za sebou zavřel dveře. „Co ty o tom můžeš vědět? Pansy s tebou jen vyjebávala. Nemůžeš vědět jaký to je. Já tu holku, do prdele, miluju." Naštvaně jsem se na něj díval. Od nejlepšího kámoše bych tohle nečekal. „Tak s Pansy jsi jako první vyjebal ty. A to, co udělala mně, dělala na truc tobě. A Reese? Ta vyjebala teď s tebou. Pusť jí z hlavy, možná to tak bude opravdu lepší. Nebudeš se přeci ponižovat tím, že za ní budeš lézt i přesto, že o to nestojí." Mračil se na mě. „Neřekla, že o mě nestojí, nebo že mě nechce. Řekla, že nemůže se mnou být." Řekl jsem zamyšleně. „Není to to samé?" Zakřenil se Blaise. „Ježiši." Protočil jsem očima a raději jsem zalehl do postele. Očividně mě v tomhle Blaise nepochopí.

***

Slyšela jsem hlasy, co vycházely ze společenské místnosti. Nedalo mi to, a tak jsem přitiskla své ucho na dveře pokoje. Moc jsem těm hlasům nerozuměla. Zaslechla jsem Grindelwaldová, pak něco něco, má na lepší, něco něco, ledová královna, něco něco, ona na mě, něco něco a dál nic. Hm, takže se o mně baví. Naštvaně jsem si lehla do postele a dala si polštář na hlavu. Už nic slyšet nechci.

Další dny se opravdu táhly. Vyučování bylo úmorné, ale co mě překvapilo bylo, že se Draco už nijak nesnažil se mnou mluvit. Nevěděla jsem, jestli za to mám být ráda, nebo smutná, že už to opravdu vzdal. Po škole se docela rychle rozneslo, že jsem se s Dracem rozešla. Pohledy všech, co na mě většina házela, když jsem procházela chodbami nebo byla ve Velké síni, mě neskutečně otravovaly.