Vždy svá Nikdy tvá

Heslo

Pondělí a úterý bylo děsné. Měla jsem pocit, jako bych se vrátila zpět do šestého ročníku. Malfoy se začal chovat jako idiot a já nevěděla, co ho k tomu vede. Lepší by bylo, kdyby mě prostě ignoroval. Pořád dokola jsem si opakovala, že je jen zhrzený, že v podstatě za to nemůže, a že ho to brzy snad přejde.

Ve středu jsme měli dopoledne dvouhodinovku lektvarů. Profesor Křiklan vešel do třídy a ihned začal s výkladem. Seděla jsem sama v zadní lavici, když najednou profesor pronesl tu pitomou větu. „Tak, nyní utvořte dvojce a pusťte se do lektvaru, který najdete na straně dvěstě padesát šest." Dořekl. Narovnala jsem se a hleděla na profesora. „Pane Malfoyi, slečna Grindelwaldová nemá nikoho do dvojice. Přisedněte si k ní." Vyzval Malfoye. Pohledem jsem sjela z profesora na Malfoye sedícího ve druhé řadě úplně vpravo. Otočil se na mě, zakřenil se, neochotně vstal a došel ke mně. To mi dělá profesor snad naschvál? Není tenhle týden už tak dost hrozný?

Otevřela jsem učebnici na dané stránce. „Kostirost?" Udivila jsem se. „Aspoň, až si příště zase zlomíš nohu, budeš si ho umět udělat. A já tě pak nebudu muset týden nosit po škole." Pronesl Malfoy. Au, tak to bolelo. „To se neboj. Jestli si někdy zlomím nohu, raději se budu belhat, než aby jsi mě nosil ty." Zakřenila jsem se na něj a začala jsem si číst přísady a postup lektvaru. „Dojdu pro přísady." Vstal Malfoy od stolu. Pokračovala jsem ve čtení postupu. Po chvilce přišel Malfoy a plnou náruč přísad položil na stůl. Podívala jsem se na přísady. „Co blbneš? Tohle tam vůbec nepatří." Vzala jsem několik lahviček do ruky. „Trochu ho vylepšíme." Uchechtl se, vzal mi lahvičky z ruky a položil je zpět na stůl. „Jsi normální? Jak by jsi chtěl vylepšit tenhle lektvar? Na to zapomeň. Budeme se řídit učebnicí." Řekla jsem rázně. „To je nuda." Povzdechl si.

Začali jsme podle učebnice. „Až budete hotovi, odložíte své lektvary se jmenovkami do zadní části učebny. Za týden vyhodnotím výsledky." Ozval se profesor. Zrovna jsem drápy se šťávou z osidla ředila vodou, když Malfoy popadl jednu z lahviček a nalil to do směsi. Lektvar začal bublat. „Ty idiote!" Vykřikla jsem. „Slečno Grindelwaldová?" Vydal se k nám Křiklan. Lektvar začal nabývat na objemu a když k nám profesor došel, ozvala se rána a obsah lektvaru ohodil slizkou hmotou mě, Malfoye i profesora. „U Merlina. Oba máte T. Po obědě se sem oba dostavíte a uklidíte to tu." Řekl přísně profesor. Naštvaně jsem si sedla a Malfoy s pobaveným obličejem vedle mě. Zbytek třídy dodělal svůj lektvar a na konci hodiny je všichni odložili do zadní části učebny.

Cestou z učebny jsem se stavila v umývárně, abych si alespoň opláchla obličej od Malfoyova pokusu. „Co se ti stalo?" Zastavil mě se smíchem Fred před Velkou síní. „Malfoy." Odsekla jsem mu. „Cože?" Nechápavě na mě hleděl. „Chtěl vylepšit lektvar. Kostirost. Chápeš to? Idiot. Kvůli němu mám z lektvaru T." Založila jsem si naštvaně ruce na hrudi. „Neříkej mi, že je to tvé první T." Zasmál se Fred. „To ne, ale tohle bylo tak jednoduché, že by to zvládl i slepý. To je fuk, jdu se najíst a pak musím zpět do učebny lektvarů uklízet." Zakřenila jsem se. Fred mě chlácholivě poplácal po rameni.

„Takhle ti to docela sluší." Uchechtl se Malfoy, když jsem vešla do učebny. „Idiote." Zakřenila jsem se na něj. Popadla jsem kýbl a šla do něj napustit vodu. Zrovna jsem klečela na zemi a umývala podlahu, když se ke mně Malfoy sehnul. „Hele, jak jsi říkala, že je to heslo do prefektské koupelny?" Zeptal se. „Proč? Chceš si tam jít zaplavat s tou tlupou holek?" Snažila jsem se znít nezaujatě a myslím, že mi to celkem vyšlo. „Snad nežárlíš." Zasmál se. Vykulila jsem na něj oči. „Já nejsem ta, co dělala pořád žárlivé scény." Zamračila jsem se na něj. „Jen proto, že jsem tě miloval." Pronesl uraženě. Odvrátil se ode mě a pokračoval v úklidu lavice. Nevím, co je horší, jestli to, že se ke mně chová zase jako kdysi a nebo to, že ho pořád miluji a jeho slova mi ubližují.