Vždy svá Nikdy tvá

Bubák a Vánoční ples

Seděla jsem v pokoji a brečela. Nenáviděla jsem ho, nenáviděla jsem sebe, nenáviděla jsem Pansy, nenáviděla jsem celý svět. Ta bolest byla šílená. Tak moc mě to sžíralo. Bylo mi hrozně a tak jsem i vypadala. Moje bolest se vydrala na povrch a já vypadala, jako kdybych celé týdny nespala. Tmavé kruhy pod očima zastínily mé smaragdové oči. Pleť jsem měla ještě bledší než kdy jindy a vlasy věčně rozcuchané. Školou jsem procházela jako tělo bez duše. Za mými zády jsem neustále slyšela šeptaní studentů a bylo mi jasné, že se všichni baví o mém rozchodu s Malfoyem. Tahle škola je jak slepičárna.

Byla jsem na hodině Obrany proti černé magii a společně s ostatními čekala na příchod profesora Snapea. Ten se po chvíli vynořil ze dveří a táhl obrovskou skříň. Dotáhl jí před nás, vedle své katedry. Celá třída okamžitě utichla a čekala na Snapeovi pokyny. Snape se napřímil a všechny nás sjel pohledem. „V dnešní hodině se naučíte, jak zahnat bubáka." Řekl svým monotónním hlasem a v tom se celá skříň zaklepala a ozval se z ní příšerný řev. Některé dívky leknutím vyjekly a zakryly si uši. „Není na tom z daleka nic složitého. Před vámi se zjeví podoba, ze které máte největší strach. Vaším nejdůležitějším úkolem bude, si představit něco opravdu směšného, namířit hůlku na cíl a vyslovit 'Riddikulus'." Rozhlédl se se svým kamenným výrazem po učebně. „Jako první to zkusí Weasley. Předstupte." Vyzval Snape Ronalda. Ten se celý zakřenil a neochotně se zvedl a došel k učiteli. Snape k němu přišel blíže a začal mu něco šeptat. Ronald polkl a souhlasně mu přikývl. Snape přešel ke skříni a pomalu ji začal otevírat. Ze skříně rázně vyšel obří pavouk. Nesl se na osmi hubených nohou a byl dvakrát tak vyšší než Snape. Ronald zbledl a zkřivil svůj obličej do děsu. Natáhl rozklepaně ruku s hůlkou a vykřikl. „Riddikulus!" Pavoukovi se na všech nohách objevili kolečkové brusle a celý sebou plácl na podlahu. Všichni se rozesmáli a Snape překvapivě Ronalda pochválil. „Další bude třeba pan Finnigan." Zahlásil Snape a Finnigan předstoupil před pavouka marně snažícího se zvednout ze země. Pavouk náhle změnil svou podobu a před Finniganem stála smrtonoška. Smrtonoška otevřela pusu a celou učebnou se rozlehlo její skřehotavé kvílení. „Riddikulus." Vyslovil Finigan a Smrtonoška se chytila za hrdlo a proměnila se v krysu. Nebelvírští studenti mu zatleskali. „Výborně. Další Patilová Parvati." Patilová vyděšeně pohlédla na svou kamarádku a pak předstoupila před třídu. Z myšky, která pobíhala před Snapem se zjevila mumie. Rozešla se plouživým krokem k Patilové a ta přísně vyřkla. „Riddikulus." Mumie si přišlápla jeden ze svých mnoha obvazů, rozplácla se na zemi a odkutálela se jí hlava. Patilová si poskočila a do toho si ještě zatleskala. Tahle hodina je fakt děs, pomyslela jsem si. „Grindelwaldová, teď vy." Vyslovil Snape a já ho probodla pohledem. Neochotně jsem vstala z lavice. Co se tak asi přede mnou objeví, koště? Zavrtěla jsem hlavou sama pro sebe a došla jsem líným krokem před mumii, která se snažila najít svou hlavu. Mumie sebou trhla, vznesla se nad zem a začala se měnit. Zůstala jsem stát jako opařená, když se přede mnou objevil můj strach. Uslyšela jsem, jak několik studentů zalapalo po dechu a v místnosti bylo náhle hrobové ticho.

Bylo to, jako kdybych hleděla do zrcadla. Akorát ta naproti mě vypadala lépe. „Co? Co to jako je?" Vykoktala jsem mírně vyděšeně a naštvaně pohlédla na Snapea. „Tak to to jsem ještě nezažil." Řekl pomalým hlasem Snape a díval se na bubáka. Profesor mávl hůlkou a bubák zmizel ve skříni. Všichni zírali mým směrem a nikdo skoro ani nedýchal. „Pro dnešek hodinu ukončíme." Řekl náhle Snape. Chytil mě za paži a táhl mě do svého kabinetu. Dovedl mě ke křeslu a pokynul, abych si sedla. „Já nechci sedět. Chci, aby jste mi vysvětlil, co to mělo znamenat." Vyjela jsem po něm. „To netuším, nejspíše bojujete se svými vnitřními démony a pocity a očividně se vám to moc nedaří." Zvláštně na mě pohlédl. Co to mele? Jaký démoni? Co on může vědět o mých pocitech. „Jestli chcete, mohu vám namíchat lektvar, který vám pomůže si vše urovnat." Přistoupil ke mně blíž. „Já vám kašlu na nějaký lektvar. Příště by bylo lepší, kdyby jste mě zase nepředhazoval ostatním studentům." Naštvaně jsem si založila ruce na hrudi. Snape si povzdechl. Jeho kamenný výraz povolil a na tváři se mu objevilo něco jako starostlivý úškleb. „Měla by jste se pořádně vyspat." Prohlásil a rukou mi pokynul ke dveřím. Sjela jsme ho pohledem a beze slova odešla z jeho kabinetu. Opravdu skvělé úterní odpoledne a to mě ještě čeká hodina Přeměňování s McGonagallovou.