Vždy svá Nikdy tvá

Zpět do reality

Po mém opravdu skvělém výkonu při zápase, kdy jsem to narval přímo do tribuny, jsem se probudil druhý den ráno na ošetřovně. „Měl jste opravdu štěstí, pane Malfoyi." Pronesla madam Pomfreyová, jakmile uviděla, že jsem se probudil. „Odnesla to jen naražená žebra. Támhle máte snídani a tohle vypijte." Natáhla ke mně ruku s podivně vypadající tekutinou. Chtěl jsem se posadit, ale hrudníkem mi projela ostrá bolest. Jednou rukou jsem si chytil žebra a druhou se podepřel. Posadil jsem se a vzal si od madam sklenici. Vypil jsem obsah a zakřenil se. „Za chvilku vám bude lépe. Myslím, že na oběd by jste už mohl jít do Velké síně." Usmála se Pomfreyová a odešla z ošetřovny.

Po snídani jsem si ještě na chvíli lehl a usnul. Probudil jsem se těsně před dvanáctou hodinou. Posadil jsem se na posteli. Bolest už nebyla tak ostrá, ale i tak mi trvalo asi deset minut, než jsem se oblékl. Zamířil jsem z ošetřovny do Velké síně. Šel jsem pomalu a jednou rukou jsem se držel za žebra. Zrovna jsem scházel schody, když se naproti mně objevil Blaise. „Tak já jdu pro tebe a ty si tu v klidu kráčíš, jako kdyby jsi včera vůbec nespadl ze třiceti metrů." Rozhodil rukama a zastavil se přede mnou. „Hele, nemůžu se smát, celkem to bolí. Tak si ty řeči dneska nech." Pronesl jsem podrážděně.

Šli jsme do Velké síně a Blaise za celou cestu nezavřel pusu. „Včera jsem za tebou hned po zápase byl. Byl jsi totálně mimo. Dokonce se tam objevilo i několik holek." Mrkl na mě. „Byl jsem za tebou i dneska dopoledne, ale spal jsi. Pomfreyová říkala, že už jsi se probral, a že na oběd už budeš moct jít s námi." Dodal. „A Reese?" Zastavil jsem se a podíval se na něj. „Co s ní?" Zavrtěl hlavou. „Včera byla na zápase. Zdál se mi o ní sen. Byla za mnou na ošetřovně?" Bylo mi trapně se na to ptát, ale koho jiného bych se měl zeptat. „To fakt nevím. Ale včera na večeři dostala pěknou sodu od holek z nižších ročníků." Pokrčil rameny. „Proč?" Zamračil jsem se. „Vždyť to znáš. Zase po tobě jede každá druhá. Dávali jí ten včerejšek za vinu." Uchechtl se Blaise. „A co Reese na to?" Nejistě jsem se zeptal. „Vždyť jí znáš. Ignorovala je. Hele, jako dobrej kámoš ti říkám, aby jsi na ní už zapomněl. Tohle je děs, akorát se kvůli ní mučíš. Teď když jsi free, si můžeš zase vybírat. Vyber si nějakou pěknou holku, ošukej jí a bude ti dobře." Poplácal mě po rameni a já sykl bolestí. „Jsi vůl. Jinou prostě nechci." Znovu jsem se rozešel směrem k síni a Blaise mi byl v patách.

Procházeli jsme síní ke stolu. Cestou na mě pár holek promluvilo s otázkami, jak mi je, jestli něco nepotřebuji a další kecy. Jakmile jsem si sedl ke stolu, nahrnulo se okolo mě pět holek. Ani jsem nevěděl, jestli znám jejich jména. Uslyšel jsem křik z chodby před Velkou síní. Přestal jsem vnímat holky a Blaise okolo mě a podíval se směrem ke dveřím síně. Zahlédl jsem Reese, jak prochází okolo dveří s Flintem. Chtěl jsem si stoupnout a jít se tam podívat. Reese nevypadala, že by s ním šla ráda. „Nech to být, to není tvůj problém." Sjel mě Blaise a popadl mě za paži. Zakřenil jsem se na něj a podíval se zpět ke dveřím. Z nich teď vyšel Weasley a za chvíli se vracel zpět do síně i s Reese. Bodlo mě u srdce, když jí držel okolo ramen a vedl jí k nebelvírskému stolu. „Pusť jí z hlavy." Drkl do mě Blaise a já se otočil zpět ke stolu.

Poslouchal jsem ty kecy holek a byl jsem z nich akorát tak otrávený. Dřív bych si to fakt užíval, ale teď jsem chtěl jen jedno. Chtěl jsem jí. Celé odpoledne na koleji to bylo stejný, jako na obědě. Snažil jsem se těch holek zbavit, hlavně Pansy, ta byla snad neotravnější. Vyšlo mi to, až když jsem se Blaise zeptal, jestli by si zahrál šachy. Konečně si ty slepice začali hledět svého a já jsem se s Blaisem přesunul ke stolu, kde jsme hráli šachy.

Asi kolem páté hodiny vyšla ze svého pokoje Reese. Ohlédl jsem se za ní. Byla oblečená v kabátě a nepřítomně prošla společenskou místností. „Hraješ." Houkl na mě Blaise. „Kam jde?" Otočil jsem se na něj. „Jak to mám asi vědět?" Zakřenil se Blaise. Pokrčil jsem rameny a pokračovali jsme ve hře. Na večeři jsem Reese nezahlédl, ani večer ve společenské místnosti se neobjevila.