Vždy svá Nikdy tvá

Úplně naopak

Ráno mi bylo fakt skvěle. Včerejší den s Dracem byl prostě bezvadný. Rozhodla jsem se, že dnešní den mi nikdo nepokazí, ať už kdokoli udělá cokoliv. Vyskočila jsem z postele a šla se oblékat. Otevřela jsem dveře od pokoje a srazila se s Pansy. Ani jedna z nás nic neřekla a každá jsme si pokračovala ve své cestě. Rozhlédla jsem se po společenské místnosti, jestli neuvidím nějakou známou tvář, ale marně. Skoro nikdo tu nebyl, až na Crabbea a Goyla a ještě holky z šestého ročníku. Že by už bylo tolik hodin a všichni byli na snídani. Podívala jsem se na hodinky a bylo teprve půl deváté. Divný, tak třeba ještě spí. Rozhodla jsem se jít tedy na snídani sama. Došla jsem do Velké síně a zahlédla Brooke s Brianou a Blaisem. Přisedla jsem si k nim. „Ahoj." Pozdravila jsem je všechny a oni mi pozdrav opětovali. „Kde je Draco?" Zeptal se Blaise. „Já nevím. On není v pokoji?" Optala jsem se ho. „Když jsem vstal, tak už tam nebyl." Odvětil. „Aha." Zamračila jsem se. Je neděle ráno, kde by co dělal. Pustila jsem se do snídaně a zapojila se do konverzace s těmi třemi. „Brooke, nechceš to letos zase zkusit na chytače?" Zeptal se Blaise Brooke. „Raději už ne, s radostí tenhle post přenechám Malfoyovi." Zasmála se Brooke. V tom mě za zády někdo chytil a zakryl oči.
„Co to sakra je?" Vyjekla jsem tak napůl vyděšeně.
„Klid, Reese." Promluvila Brooke. „Tohle se mi nelíbí." Zahlásila jsem a pořád mi ta dotyčná osoba zakrývala oči. Najednou se ta osoba ke mě nahla a zašeptala mi do ucha. „Zavři oči a neotvírej je a pomalu se postav." Poznala jsem ho, byl to Draco, ale o co mu sakra šlo. Udělala jsem tak, jak řekl a připadala si trošku pitomě. „Můžeš otevřít oči." Řekl a já je otevřela. Stál naproti mě a v ruce držel koště s uvázanou mašlí. Vykulila jsem na něj oči. „Včera jsi říkala, že žádné nemáš. Tak jsem ještě večer poslal po sově dopis otci, aby mi poslal jedno z mých starších, ale pořád skvělých košťat." Usmíval se a vypadal, že ze svého nápadu má fakt radost. Já tam však stála a nevěděla co na to říct. Asi ho zabiju. Na tohle nevlezu. Na to mě nedostane. Ne, prostě ne. Otočila jsem se na Brooke a všichni tři na nás zírali s nadzvednutým obočím. Otočila jsem se zpět na Draca. „Je to moc hezké gesto, ale..." Přistoupila jsem k němu blíž. „Já mám strach." Zašeptala jsem mu do ucha. „Ou, no nutit tě nebudu, ale myslel jsem, že jsme dneska mohli jít na famfrpálové hřiště a trochu si zablbnout." Usmál se. Sakra. „Fajn, já si to koště vezmu a promyslím to." Políbila jsem ho, vzala si koště a šla ho odnést do pokoje.

Došla jsem do pokoje a koště opřela o zeď vedle postele. „Ty máš koště?" Vypadlo najednou z Pansy a začala si ho prohlížet. „Proč máš Dracovo koště?" Zeptala se zahořkle. „Do toho ti nic není." Odpálkovala jsem ji. „Nemáš náhodou strach z létání?" Rejpla si. Protočila jsem očima. „Proboha, Starej se radši o sebe. Podívej se jak se chováš. Nechápu co na tobě Blaise vidí, když se chováš jak nafoukaná kráva." Vyjela jsem po ní. „Jo, zato ty jsi přímo boží stvoření." Ironicky odvětila. „O co ti pořád jde?" Zamračila jsem se na ní. „Celé roky se ti všichni vyhýbali a nesnášeli tě a nejednou všichni chtějí Grindelwaldovou." Znechuceně na mě pohlédla. „Je mi tě líto Pansy." Odvrátila jsem se od ní. Už jsem se s ní bavit nechtěla. „Nezasloužíš si ho. Nevíš, co je to láska a ani to vědět nemůžeš." Arogantně zahlásila. „Co ty o tom můžeš vědět!" Zvýšila jsem na ní hlas. „Vím kdo jsi a taky vím kdo byli tvůj otec a děd. Jsi stejná jako oni a jednou taky stejně skončíš." Vyslovila z těch svých úst a do mě najednou vjel šílený vztek. Vrhla jsem se k ní. Vzala ji za vlasy a stáhla z postele na zem. Sedla jsem si na ní a začali jsme se rvát. Tahala jsem ji za vlasy, padla i nějaká facka a možná i pěst. Pansy křičela a máchala kolem sebe rukama. V tom přiběhla do pokoje Brooke. „Do prdele. Kluci!! Pomozte mi někdo!" Zavolala do společenské místnosti. Do pokoje přiběhl Malfoy s Goylem. Draco mě chytil a zvedl z Pansy. Goyle pomohl Pansy na nohy. Stály jsme tam naproti sobě a vypadaly jsme fakt strašně. Pansy byla úplně rozcuchaná, začínala se ji dělat modřina nad okem a jednu tvář měla úplně rudou. Já měla roztržený ret a docela hluboké škrábance na krku. „Co se tu sakra stalo?" Zeptal se Draco. „No však se na ní podívej, je to magor!" Vřeštěla Pansy. Já se začala smát. „To snad nemyslíš vážně." Řekla jsem. „Jsem to říkala. Jsi úplně stejná jako oni!" Zakřičela Pansy. „Svině!" Chtěla jsem se na ní vrhnout, ale Draco mě zezadu popadl a odvedl ven z pokoje. Brooke tomu všemu jen vyděšeně přihlížela.

Draco mě posadil do křesla ve společenské místnosti. Na moment odběhl a vrátil se s mokrým kapesníkem, který mi začal přikládat na rány. „Povíš mi co se stalo?" Zeptal se, ale nepodíval se mi do očí. Neodpověděla jsem mu a zadívala jsem se z okna.
„Reese?" Chytil mě za tvář a otočil mi hlavu směrem k sobě. Pohlédli jsme si do očí. Byla jsem pořád plná vzteku. „Vyprovokovala mě." Vystřelila jsem ze sebe. „Jak?" Nadzvedl obočí. „Navážela se do mě." Zamračila jsem se. Draco si jen povzdechl. Do společenské místnosti přišel Blaise a zamířil k nám.
„Co se ti sakra stalo." Nadzvedl obočí a vykulil oči.
„To Pansy vypadá hůř." Odvětil mu Draco. „Cože?" Pohlédl na něj Blaise. Draco jen pokrčil rameny. Blaise se vydal do mého pokoje, kde stále byla Pansy s Goylem. Chvílemi se z pokoje ozývaly zvýšené hlasy, pak křik a nakonec velká rána. Blaise vyšel z pokoje, vypadal pěkně naštvaně. Mířil přímo do svého pokoje, ani se po společenské místnosti nerozhlédl. Ve dveřích mého pokoje se objevila Pansy. „Jasně, aby jste se z ní všichni neposrali!" Vykřikla na Blaise. Hodila po mě nenávistný pohled a bouchla dveřmi. "Do háje s tím vším." Řekla jsem naštvaně. Draco mě chytil za ruku, políbil mě na čelo. Vmáčknul se ke mě do křesla a pevně mě objal.

Seděli jsme na obědě. Brooke se pořád vyptávala, co se stalo a tak jsem ji to řekla. „To je kráva, normálně je úplně pomatená." Zahlásila Brooke. Jen jsem pokrčila rameny, už jsem se o Pansy bavit nechtěla.
„Co kdyby jsme dneska šli na to hřiště?" Pohlédla jsem na Draca, který seděl naproti mě. „Vážně? To by bylo fajn." Usmál se. Jo, nechci totiž trávit celý den ve hradu a být v blízkosti té blbky.

Po obědě jsem si došla do pokoje pro koště a k mému štěstí tu Pansy nebyla. V klidu jsem se převlékla a dala si vlasy do culíku. Pak jsme se tedy vydali na famfrpálové hřiště a šel s námi i Blaise. Avšak jsme nebyli jediní, kdo zamířil na hřiště, byli tu ještě dvojčata Weasleyovi, Potter a ten zrzek co furt běhá za Pottrem. Čekala jsem venku před šatnami, až si Draco a Blaise dojdou pro svá košťata do svých skříněk. „Ahoj." Ozval se najednou za mnou Fred. „Ahoj." Otočila jsem se na něj. „Proboha, kdo ti to udělal? To ti udělal on? Rozbiju mu hubu!" Najednou do něj vjel vztek a zamířil k šatnám. Zadržela jsem ho. „Co blázníš. Jen jsem měla takový menší střet s jednou holkou." Řekla jsem. Fred se na mě podíval. „A dopadla aspoň hůř než ty?" Začal se smát. „Ty jsi fakt neskutečný." Zasmála jsem se s ním. Najednou vyšli Draco s Blaisem a došli k nám. Vzápětí se tu objevilo i Fredovo dvojče. Všichni na sebe vrhali nenávistné pohledy. „My na jedné straně a vy na druhé." Prohlásil rázně Fredův bratr. Blaise s Dracem jen kývli, myslím že nikdo z nich dnes nechtěl žádný konflikt. Draco s Blaisem se otočili a začali odcházet. Já se podívala na Freda a pak jeho bratra. „Já jsem George." Řekl Fredův bratr. „Reese, jdeš?" Zvolal na mě Draco. „Tak zatím Frede a Georgi." Usmála jsem se na ně. Zamávali mi a vydali se na druhou stranu. Já jsem doběhla Draca s Blaisem. Viděla jsem na Dracovi, že mu vadí, že jsem se s dvojčaty bavila, ale nic neříkal.

Stála jsem na hřišti a držela v ruce to pitomé koště, pořád se mi na něj moc nechtělo. Blaise už lítal ve vzduchu a držel v ruce míč. Nejistě jsem se podívala na Draca a pak na to koště. Pořád jsem váhala, ale nakonec jsem nasedla a a vznesla se asi metr nad zem. Draco se stále na mě usmíval a čekal, co budu dělat dál. Sebrala jsem veškerou odvahu, kterou jsem v sobě měla a vyletěla jsem směrem nahoru. Páni, byla to fakt rychlost. Zastavila jsem se fakt vysoko nad hřištěm, srdce mi zběsile bilo. „Paráda." Přilétl ke mě Draco. Má pravdu, je to boží. Udělala jsem si pár koleček, lítala jsem nahoru a dolu a docela jsem si to fakt užívala. Pak jsem si s Blaisem a Dracem házela s míčem. Bylo to fajn. Pak mi Blaise hodil míč a ten letěl daleko za mě. Otočila jsem se a letěla pro něj. Chytila jsem ho, zastavila se a otočila na kluky. V tom se zespodu někdo přiřítil a v plné rychlosti do mě narazil. Já upustila míč a neudržela se na koštěti. Padala jsem takovou rychlostí. Najednou mě pohltila tma. Jsem mrtvá?!