Vždy svá Nikdy tvá

Fotografie

S Blaisem jsem uložila Draca do jeho postele. Byl pořád trošku zmatený a neměl páru o tom, co se stalo. Seděla jsem u Draca na posteli a hladila ho po jeho blonďatých vlasech. Blaise seděl naproti mně na své posteli a tiše jsme si povídali. Rána mi přestala krvácet, ale při sebemenším dotyku mě zabolela. Košili jsem měla celou od krve, ale nechtěla jsem odcházet od Draca, abych se převlékla. „Myslím, že až se to Pán zla dozví, bude zuřit." Pronesl najednou Blaise. „Co tím myslíš?" Vykulila jsem na něj oči. „Reese, já vím všechno. Draco je můj nejlepší kámoš." Pousmál se. „Aha, takže ti je nejspíše jasný, že tohle celé je moje vina." Hlesla jsem. „To si nemyslím. Kdyby jsi to nebyla ty, našel by si někoho jiného, jen jsi mu to možná moc ulehčila." Pokrčil rameny. „Jo, nad tím už jsem taky přemýšlela. Nikdy jsem si nemyslela, že mě budou ovládat pocity. Vždycky jsem se snažila si k sobě nikoho nepouštět. Snažila jsem se vyhýbat všemu, co by mi jakýmkoli způsobem mohlo ubližovat. Pak se tu objevila láska k Dracovi a všechno se změnilo. Já se změnila. Ale nelituji toho, protože tohle je to nejhezčí, co se mi v životě přihodilo, i když to občas obnáší bolest." Dořekla jsem a Blaise se na mě usmál. Dál jsme toho už moc nenamluvili a oba jsme po nějaké době usnuli.

Ráno mě probudil jemné doteky na mé tváři. Pomalu jsem otevřela oči a pohlédla na Draca. Zkroušeně na mě hleděl a hladil mě. „Tvoje krásná tvář." Řekl smutně a přejel mi prstem přes ránu. „Au." Tiše jsem sykla. Draco se zakřenil a posadil se na postel. „Do prdele! Měl jsem něco udělat. Sakra. Do hajzlu s tímhle vším." Začal se rozčilovat. „Co blázníš?" Řekl ospale Blaise. Podívala jsem se na Blaise a on si hned zase lehl. Objala jsem Draca. „Kdyby jsi něco udělal, ublížili by pak i tobě." Zašeptala jsem. „To je mi jedno, aspoň by třeba neublížili tobě." Svraštil obočí. „Nebuď naivní Draco. Moc dobře víš, že by mě nenechali. Možná by ještě přitvrdili." Políbila jsem ho na tvář a vstala jsem z postele. „Půjdu si dát sprchu. Nechceš jít se mnou? Všichni spí, tak by nás nemusel nikdo načapat v jedné sprše." Šibalsky jsem se usmála. „Tak tohle si ujít nenechám." Vyskočil na nohy, popadl mě za ruku a mířili jsme do sprch.

Po sprše jsme se vydali zpět na kolej. Ve společenské místnosti jsme se polibili a každý jsme zamířili do svého pokoje. Špinavé oblečení jsem hodila do rohu pokoje a oblékla jsem se do čistého. Nachystala jsem si věci na ranní dvouhodinovku Lektvarů a pak jsem se vydala na snídani. S Dracem jsem byla domluvená, že se sejdeme až ve Velké síni. Byla jsem před síni, když mě někdo zatáhl za ruku, otočil mě k sobě a objal. V té rychlosti jsem nestačila zaregistrovat, kdo to je, ale bylo mi jasné, že je to Fred. Jeho vůni a jeho silné paže bych poznala opravdu kdykoli. „Nevím co říct." Zašeptal. Odtáhla jsem se od něj a pohlédla mu do očí. „Nemusíš říkat nic." Usmála jsem se. „Jsi snad ten nejstatečnější člověk, kterého znám." Pohladil mě po tváři. Usmála jsem se a vydali jsme se do síně. Fred šel ke svému stolu a já k zmijozelskému. U stolu už seděla Brooke s Brianou. „Jak ti je?" Zeptala se Brooke a pohledem sjížděla mou tvář. „Dobře." Odpověděla jsem a pustila jsem se do snídaně. Pár minut na to přišel Draco s Blaisem. Povídali jsme si a já byla ráda, že nikdo nezmiňuje včerejší událost. 

Po snídani jsme se vydali na hodinu Lektvarů. Došli jsme do učebny a s Dracem jsem si sedla do jedné ze zadních lavic. Do učebny vstoupil Křiklan a rozhlédl se po studentech. „Jsem rád, že Vás vidím, slečno Grindelwaldová." Pronesl mile. „Hm, děkuji." Řekla jsem zaraženě. Pohlédla jsem na Draca a ten mě chytil za ruku. Hodina utekla celkem rychle. Nevařili jsme žádný lektvar a profesor jen celou dobu něco vykládal. Udělali jsme si pár zápisků a zazvonilo.

Seděla jsem na obědě, když přede mnou přistála sova s dopisem. Neměla jsem nejmenší tušení, kdo by mi mohl psát. Vzala jsem si od sovy dopis a otevřela ho.
Dnes očekávám, že se s Dracem dostavíte na panství.
Žádný podpis, jen jedna věta. Bylo mi jasné, od koho to je. Ukázala jsem to Dracovi a ten jen přikývl. Doufala jsem, že se nějakou dobu panství vyhnu, přeci jen tam je teď Meryl a já se na ní fakt zlobím. Nechci jí mít ve své blízkosti, ne teď. Ale asi nemám na výběr. Odpoledne jsme si s Dracem sbalili pár věcí a vydali jsme se z hradu. Přemístili jsme se na jeho panství. Kráčeli jsme zahradou k domu a Draco mi svíral ruku.