Remember//Niam Horayne

7. Terapie

Vešli jsme do budovy, kde by mě měli vracet paměť. Vešli jsme do čekárny, kde už i tak bylo přeplněno. Stoupli jsme si k židli a plánovali tady strávit dvě hodiny v čekárně, když se ale otevřeli dveře, za kterými stál doktor okolo čtyřicítky a projel si čekárnu očima. ,,Aaa... Pan Horan... pojďte dál a pan Payne taky prosím. " jen jsem se na Liama překvapeně podíval. On pokrčil rameny a vešli jsme do místnosti.

Sedli jsme si k bílému kulatému stolu na kterém byla položená miska ovoce s banány a jablky. Pan doktor napřed vyndal nějaké papíry z modrých zacvakávacích desek, ty projel očima a položil je na stůl. ,,Tak vy máte tu po úrazovou amnézii.... " řekl tiše a já kývl. ,,Jako první se vás musím zeptat.. Neměl jste nějaké flashbacky?" přivřel přemýšlivě oči. Polk jsem.

,,Prosím, vím, že je ro v mnoha případech těžké, ale potřebujeme to vědět kvůli léčbě." usmál se na mě povzbuzivě pan doktor. ,,Měl jsem jeden v parku... Vzpomněl jsem si na některé lidi a na některé slova, co mi byli řečené.. a mám pocit, že to bylo na jaře." polkl jsem. Pan doktor si mě prohlížel a pak řekl ,,A dál?" teď jsem opravdu nevěděl, co mu mám na to říct. Nakonec jsem se rozhodl říct i o svém prvním flasbacku.

,,No.. a pak ještě jeden.. " Liam zpozorněl a projel si mě očima. ,,Jaký, kdy? O žadným jsi nemluvil?" řekl Liam a já se na něj podíval. Pak jsem svůj zrak odvrátil k doktorovi.

,,V noci. Viděl jsem Louiho a.. Zayna.. Říkali mi, že jim mám s něčím pomoct.. " polkl jsem. Liam stále zamyšleně koukal do prázdna. Pak se koukl soustředěně na mě, a zase odvrátil zrak. Tohle se mi nějak nezdá...

,,Dobře, jde vidět, že se vám paměť pomalu, ale jistě vrací. No a ještě lepší by bylo, kdyby jste teď na svého... p.. přítele kladl otázky toho typu, že... viděl jsem tohle a tohle, ale nepamatuji si, co jsi mi odpověděl... nebo tak. Jde o to, aby vám váš přítel dodal vzpomínky a tím budete mít čím dál víc flashbacků až si vzpomenete na nějakou část vašeho zapomenutého života a tak dále. Osobitě si myslím, že to je na dobré cestě."

Nad slovem přítel jsme se nijak nzastavovali, jelikož kvůli tomu zde nejsme. Oba dva jsme pokývali hlavou. ,,Tak teď vás nechám o samotě a pak se vás vyptám na výsledky." odpověděl a Liam se na mě pousmál. Když doktor zavřel bílé dveře, Liam si sedl naproti mě.

,,Ni.. proč jsi mi neřekl, že se ti už předtím něco vybavilo?" zeptal se pomalu a klidně Liam. ,,Já... nevěděl jsem, ndbyl jsem si jistý, prostě... to nějak nešlo.." zkousl jsem si ret. Liam se pousmál. ,,Nevadí, ale příště mi hned všechno hlaš."

,,Hele, vybavilo se mi to, jak.. Jak jsme.." snažil jsem se soustředit jak nejvíc to šlo. ,,Bylo Jaro, prostě foukal slabý vítr, a bylo krásně. A všude to vonělo. Tys na sobě měl černou bundu a myslím že džíny, ale nevím co jsem měl já. Šli jsme spolu za ruku a na začátku se líbali... bylo to taky v nějakém parku, ale opravdu nevím v kterém. A pak jsi řekl, že máš nějaké překvapení.. " snažil jsem se to srovnat co nejlépe jsem mohl.

Liam zakýval hlavou. ,,To byl ten den ráno.. co se to stalo.." zašeptal. Tak krásně šeptá... ,,Myslel jsem si to. Nějak jsem ti cítil... " polkl jsem. Liam se pousmál. ,,A můžu se zeptat, co bylo to překvapení?" zaváhal jsem. Liam se také nějak zadrhnul. ,,No víš, já... No... já nevím.. už si to vlastně ani nepamatuji." polkl a já cítil, že lže. Je to docela špatný lhář a já lež na lidech častokrát poznám. Ale nevyzvídal jsem dál.

Liam

Niall se mě zeptal na to, co bylo to překvapení. Je jasné, že jsem mu to nemohl prozradit. Bylo by to blbé, a navíc, už jsem mu to nestihl ten den říct, nebo předat... Tak můžeme dělat, že to je prozatím zapomenuto. Chtěl jsem ho požádat o ruku. Ano, připravoval jsem se na to už předtím dlouho. Vím, vím až moc dobře, že on je ten pravý.

_________

Já vím, že jsem vám slibovala ještě jednu kapitolu, jenže vypadla wifi :(. Strašně tady blbne, tak si to musím psát do poznámek. No snad to alespoň do Silvestra dopíšu 😂😂.

~ dopsala jsem to na začátku března 🤚🏼