Remember//Niam Horayne

25. My little princess

S hrůzou jsem přihlížel jak do dveří vchází 5 osob. První byl Simon s úšklebkem na tváři. Dál osoby, které jsem nepoznal měli zavázaný šátek kolem očí a pusy. Moc jsem jim nevěnoval pozornost.

Harry se zatvářil hrozně vyděšeně. Poznal jsem, že teď se. nechystá nic dobrého. Dva muži odhodil jednu z osob na zem. Poznal jsem, že nebyli při smyslech Ani jeden z nich. Byli na druhé straně místnosti, která byla docela prostorná.

,,Nialle, ty už jsi se probral, jo?" šel ke mně Simon. Celý jsem se roztřásl, neschopen jediného slova. Harry s vyděšený výrazem úplně stuhnul. ,,No tak, neboj se princezno.." nelíbilo se mi když mi tak říkal, říkal to ošklivě. Neříkal to, že by to myslel vážně. To Liam...

Musel jsem na něj neustále myslet. Co asi teď dělá? Dívá se na nějaký seriál? Je někde venku na procházce? Nebo mě snad hledá? Nevěděl jsem, co si mám o tom vlastně myslet. Bál jsem se, že už ho možná ndy neuvidím. Z mých myšlenek mě vytáhl Simonův slizký hlas.

,,Pojď za mnou, princezny přece nenosí tepláky a mikiny.." ušklíbl se pohrdavě směřující na moje oblečení. Netušil jsem, co se mnou chce dělat, no docházelo mi, že to nebude nic dobrého. Celý jsem se z toho třásl hrůzou, jak moc velký psychopat, sadista a bůhví co ještě tento chlap může být.

Zatáhl mě prudce za ruku až jsem vyjekl, on to však naštěstí ignoroval. Prošel jinými dveřmi do nějaké o mnoho menší místnosti. Všiml jsem si růžových šatů. Doufal jsem však, že mě do toho nebude nutit.

Začal ze mě oblečení trhat. Přestal jsem s sebou cukat, protože to stejnak nemělo cenu. Doufal jsem jen, že to přežiju. Také jsem si moc dobře všiml jak mu září oči nadšením. Všiml jsem si, jak moc ho to uspokojovalo.

Když už jsem na sobě měl jen boxerky, začal mi rukou přejíždět po mém přirození a já se zuby nehty bránil jakémukoliv zvuku z mých úst. Byla mi tato pozice hodně nepříjemná. Uchopil moji ruku a já s sebou ucukl.

,,Neboj se.. Já ti přece neublížím..." zasmál se. Začal k ní přibližovat malý nůž, který byl celý od krve. ,,Proč to děláte?" zašeptal jsem a následně vyjekl bolestí, která následovala po prvním řezu.

Ignoroval moje slova. Bál jsem se. Přemýšlel jsem nad tím, kde se stala chyba. Co mě to vlastně dovedlo až sem. Mohl jsem být šťastný s Liamem a ostatními, kdyby nepřišla jedna autonehoda a já nezapomněl.

Kdybych neodešel od Liama, nemusel bych tady teď pozorovat jak mi Simon řeže ruku. Během celého procesu se mi vraceli flasbacky na to všechno, co mi dělal. Jizvy jsem měl, jen jsem si je nikdy s ničím nespojil. Teď mi to docházelo. Vše mohlo být úplně jinak a nemusel jsem teď zkončit právě tady.

Simon na mě navlékl šaty, které mi začal zapalovat. Opravdu jsem nevěděl čeho všeho je schopný. Chtěl abych zde uhořel? Nebo o co mu šlo? Ruce mi zavázal nějakým obvazem a přiblížil se mi ke rtu.

Silně ho zkousl. Začala mi z něho téct krev, jen jsem si to utřel. Než jsem se nadál, Simon byl pryč. Oddechl jsem si a na chvíli sedl na židli. Zhluboka jsem se nadechoval a vydechoval. To jsem si to pěkně zavařil...

Natrhnuté a polo spálené šaty jsem si svlékl a vzal si na sebe moji mikinu a tepláky. Když jsem vyšel z místnosti, Harry si pořádně oddychl a kulhal ke mně.

,,Bože, Nialle, já jsem tak rád, že žiješ!" vydechl Harry. ,,Harry, Nialle!?" uslyšel jsem povědomý hlas. Podíval jsem se na místo, odkud vychází a nevěřil jsem svým očím.

,,Zayne??!" Vyjekli jsme oba naráz. ,,Panebože, kde to jsem?" porozhlédl se po místnosti. ,,Vím já? Když mě sem Simon vezl, byl jsem omráčený, to samé i Niall.." povzdechl si Harry.

,,Simon?!" zděsil se Zayn. ,,Musíme odsud pryč, prostě to musíme nějak vymyslet... Gi? Gigi!!!" začal cloumat s nehybným tělem Gigi. ,,Díkybohu, dýchá.. Musíme jí probrat!" začal jí pleskat do tváří. ,,Zayne klid. Gigi se probere..." pohladil jsem ho po ramenu. ,,A kde je vlastně Liam a Louis..?" rozhlédl se kolem. Nechápavě jsme na něj s Harrym hleděli.

,,Nejsou doufám.. Mrtví?" řekl a do toho se ještě probrala Gigi. Nejdřív nic nechápala, tak jsme jí vše vysvětlili. Také byla zvědavá, kde je Liam a Louis, což byla zase věc, co jsem nechápal já s Harrym.

,,Šli jsme vás hledat. Mysleli jsme si, že budeš u Simona, protože mi přišla SMSka. Chtěl nás sem nalákat a dělat s námi buhví co. Doufám, že jsou kluci ještě naživu." Dopověděl a já se v tu chvíli cítil, jak kdyby pro mě přestal existovat život. Bál jsem se, že tomu tak je.

___________

tak jsem tady s další kapitolkou. Proč myslíte, že to Simon dělá? Myslíte, že to nakonec Lilo přežijí a kluky najdou? 👀💗💗mám vás mocmocmoc radaaaaa 🥰