Remember//Niam Horayne

15. Irská whiskey

Doběhl jsem rychle domů a stále jsem z toho nebyl vzpamatovaný. Bylo to strašné jenom poslouchat. Měl jsem hrozně smíšené pocity, vůbec jsem nevěděl jak se vlastně cítil. Bál jsem se. Rozhodně jsem se bál. Vyjel jsem výtahem do našeho patra a otevřel dveře. Liam seděl na židli a jakmile mě spatřil si stoupl.

,,Nialle, kde jsi byl! Měl jsem hroznej strach!" řekl mi Liam a běžel ke mně. Já jem vyjeveně zbavený všech emocí stál na míste a opět jsem se nějak nemohl pomnout. Pořád jsem na to myslel. Pořád se mi to prohánělo hlavou. Stále a stále dokola.

,,Nialle, jsi v pohodě? Kde jsi byl?" zeptal se a obejmul mě. ,,U.. Louiho." dostal jsem ze sebe. ,,A proč tak najednou? Co se děje?"

,,Měl jsem vzpomínku na to všechno. Jak.. se to semlelo. Ale... já jsem si nebyl v hodně věcech jistý. Věděl jsem, že mi Louis pomůže tak... Tak jsem za ním zašel... Já.. potřeboval jsem to vědět. Jak to bylo. Potřeboval. A tak jsem za ním zašel. A tak... jsem to potřeboval vědět.." opakoval jsem pořád dokola to samé a plácal to přes sebe, ani mi nebylo rozumět.

,,Nini, klid, v pořádku. Pojď, sedni si, vše mi to vysvětlíš, jo? V pohodě..." usmál se na mě, a já ho poslechl. Zul jsem si boty a sundal bundu a pak jsem se dal pomalu do vyprávění.

Řekl jsem mu přesně jak to celé bylo. Prostě úplně vše, co mi řekl Louis, jak se s Harrym hádali, jak jsem se cítil. Liam jen s koukal asi tak, jako já před tím.

,,Já tomu pořád nějak nemůžu uvěřit... Nialle, to je strašné." polkl a chytl mě za ruku. ,,Já... potřeboval bych to něčím zapít..." opřel jsem si hlavu o ruku položenou na stole. ,,Dobře, přinesu irskou whiskey?" usmál se na mě smutně Liam a já jen kývl.

Nalil mi skleničku a sobě taky. ,,Nialle, já vůbec nevím  co k tomu říct, je to prostě strašné... hrozné. Předtím jsi o tom vůbec nemluvil.. A já.. jsem se o to ani nijak nezajímal. Nevěděl jsem co v tom je... já prostě.. je...Ja nechápu jak jsem to mohl přehlédnout..Byl jsem hrozný přítel to.." začal komtat jako já před tím. Byl to neskutečně divný pocit, který jsme pomalu začínali zapíjet. ,,Ty za to nemůžeš.." povzdechl jsem si.

Jazyk se mi pomalinku začal motat po zhruba čtyřech skleničkách a pak už jsem se moc neovládal. Potřeboval jsem to. Najednou jak kdybych si byl ve všem jistý a cítil se zas dobře.

,,Dlouho jsem nepil.. " řekl Liam a vyklopil do sebe další skleničku. ,,Naposledy když jsem zjistil, že jsi ztratil paměť. Tenkrát jsem se málem otrávil." řekl Liam. Já se na něj překvapeně podíval. ,,Ty jsi půl kvůli mě?" polkl jsem. ,,Pil.. Ale když jsem začal mít naději tak.. jsem přestal.." zašeptal a dodal  ,,Myslíš, že se ti city někdy vrátí?" řekl docela zlomeně. Já si v tu chvíli byl jistý, že se mi city vrací, i kdyby jen trochu, tak ano, opravdu. Sklopil jsem zrak.

Liam se na mě otočil. Jemně mě vzal za bradu a já se začal přibližovat k jeho rtům. Srdce mi hlasitě bušilo, po neskutečně dlouhé době jsem zas cítil lásku. Už jsem nepochyboval o tom, že Liama miluju.

Jednou jsem ho pomalu políbil na rty. Pokračoval jsem ale hned na krk. Nevím co mě to popadlo, ale věděl jsem, že to, co právě dělám je správně.  ,,Nialle.." začal něco namítat. ,,Budeme toho ráno litovat?" zeptal se mě. ,,Víš, bez alkoholu by nikdy.. Nikdy... " začal něco říkat, ale já už ho zamlčel polibkem. Svalil mě na gauč a začal mi horlivě líbat ústa.

,,Liame.." zašeptal jsem mu do úst. ,,Ano?" řekl do toho, co se mi přisával ke krku. ,,Miluji tě.. " zašeptal jsem. ,,To já tebe taky.."

***

Tak co říkáte na to, jak se nám to rozjíždí? 😏❤️🖤