Remember//Niam Horayne

23. Zápach

Neskutečně to tu zapáchalo. Nedokážu ten pach k ničemu přirovnat, ještě jsem se tím nikdy nesetkal. Byla zde tma, absolutně nebylo nikam vidět. Kdykoliv jsem někam šlápl, začvachtalo to. Neuvědomoval jsem si, o co jde.

,,Loui, kudy?" zeptal jsem se, když jsme došli k nějakým kovovým dveřím uvnitř nějaké garáže. Bylo mi jasné, že jiná cesta, než jimy není, ale. raději jsem se ujistil. ,,Jsou otevřené.." vydechl Louis a vydechl znepokojeně. Všude tu byl ten nechutný smrad a čím více jsme se přibližovali tunelem za dveřmi do dáli, tím více to smrdělo.

,,Liame!" vyjekl Louis když spatřil vůz ve kterém byla.. mrtvola. Nepoznával jsem, kdo to byl, ale bylo mi jasné, že už to tu nějaký pátek leží. Ze břicha mu vylézali brouci. Měl podřezaný krk, ale zkrz tu tmu stenjně nebylo moc vidět. Mrtvol tady bylo hodně. Za dveřmi do nějakého starého obýváku byla celá místnost mrtvol.

Ten altánek vypadal z venku vcelku malý, ale když jsi se podíval dovnitř, byl to jako dům. Plný mrtvol a nějaké tekutiny.
Myslíš, že tady najdeme Zayna s Gigi nebo Nialla a Harryho?" zkousl jsem si ret. ,,Nevím, opravdu bych byl radši kdyby byl Harry a Niall někde úplně Jinde. Třeba obědvají v Nando's nebo se ani ty dva nepotkali a jdou si svou vlastní cestou. To opravdu nevím." povzdechl si.

Bylo mi to všechno až moc podezřelé. Něco se mi prostě nezdálo. Najednou jsem ucítil hrozný zápach, ale jiný zápach, než ten, co jsem cítil před tím. Kouř. Kouř to byl. A hned mi to došlo. Toto byla past. Všechno si to na nás Simon vymyslel. Určitě nás sem chtěl napred nalákat kvůli Harrymu a Niallovi, pak kvůli Gigi a Zaynovi a teď... Jsme v pasti.

,,Taky myslíš na to samé co já?" zpanikaril Louis a já spatřil záblesk světla. Oheň se sem blížil. ,,Loui..!" Zakřičel jsem, ani nevím proč. Nedokázal jsem prostě přijmout, že tady za pár minut umřu a nestihnu Nialla zachránit. Umřel bych jako naivní zbabělec. Jako nicka. Jako úplná nicka.

,,Liame!" prolomil se mu hlas a pořádně mě obejmul. Já mu obětí opětoval. Tady nebylo cesty zpět. Zavřel jsem oči. Pořád. mi běžela v hlave ta věta, že to nesmím nikdy vzdát, kterou jsem si říkal celý půl rok. Pořád mi tam běžela ta věta, kterou mi ráno řekl Louis. Pořád ta jedna a ta samá věta.

,,Loui, musíme jít dál. Nesmíme to vzdát tady a teď." řekl jsem co mi ještě hlas stačil. ,,Ale jak? Vždyť už to tady celé hoří, ven už se nedostaneme!" Zakřičel. ,,Musíme jít dál a ne se zastavovat nebo se vracet. Nesmíme to teď vzdát." řekl jsem jak nejlépe jsem dokázal, aby to znělo odhodlaně i když mě hlas neustále klamal.

,,Už za to nic nedáme. Buď nás to zachrání, nebo zemřeme tak i tak." řekl jsem ho a chytl ho pevné za ruku. Táhl jsem ho jak nejrychleji jsem dokázal dál a dál. Oheň se za námi přímo valil a vraždou chvíli zde začali hořet záclony a vše to tu páchlo.

Dostali jsme se jen do jedné velké černé místnosti, jako byli ty ostatní. Toto byl nejspíš konec celého altánku. ,,My tady umřeme..." spanikařil Louis a dostal hysterák. Snažím jsem se ho uklidnit, ale oheň se k nám blížil a já prostě věděl, že tohle je konec. Už jsem ani já neviděl naději. Oheň zapaloval trámy, které pomalu padaly. Čekal jsem, až nějaký spadne na nás.

V tu chvíli mi to došlo. ,,Lou! Musíme se někam tady schovat! Až spadne nějaká stěna, dostaneme se pryč!" už jsem byl opravdu zoufalý, tak takové byli i moje nápady. Louis nic neříkal, jen kývl. Byl zde hrozný kouř. Měl jsem v kapse jede obyčejný kapesník a hned jsem ho roztrhl. Půl jsem dal Louimu a půl sobě.

Za život jsem se dostal do hodně složitých situací a také jsem se setkal s velkým počtem lidí, kteří zažili nějaký trauma, nějaký únos, byli svědkem vraždy, zažili týrání, nebo i požár. A také mi poradili, abych si, kdybych se do požáru dostal přikryl obličej nějakým kusem hadru.

Nevím přesně jak mi to mělo pomoct, ale spíš jsem nic neviděl. Což jsem, neviděl i bez hadru. Zkrcil jsem se k zemi, kde nebyl tak hustý kouř. Louis po mě tento pohyb zopakoval. ,,Má tohle ještě cenu?" zhysterčil Louis.  ,,Loui, prosím,.. Kvůli Harrymu a Niallovi!" připomněl jsem mu důvod, proč tady vlastně jsme a on jen kývl hlavou. Šli jsme po čtyřech k nějaké skřýni a já neslyšel nic víc než praskání. Najednou jsem ucýtil hrozný pálení na noze.

,,Liame, hoříš!" zařval Louis. Oba dva jsme byli od benzínu, stačilo jen chvíli a shorime tady oba. Zatnul jsem zuby a hrnul se dal ke skříni. Louis ječel jako o život. Najednou se moje pořezaná ruka zahákla o nějaký kov. Nejdřív jsem neměl ponětí, co to je, ale pak mi to došlo.

Rozkašlal jsem se, když jsem chtěl něco říct, ale nemělo to cenu. Kalhoty mi hořelo čím dál tím víc a málem na nás spadl trám. Rychle jsem se pokusil ty dveře otevřít. Nešlo to, jak jinak. Rval jsem je vší silou a za chvíli se přidal i Louis. Moje ruce byli od krve, dusil jsem se a hořel. Ano, toto všechno riskujete pro lásku..

__________

Ahojky, doufám, že vám tato kapitolka trošku zvedla pondělní náladu, i když zrovna taková kapitola :/😂 doufám, že se alepson trošku líbila. Jak myslíte, že tohle dopadne? Budu ráda za názory v komentech. No mám o kluky docela strach 😐❤️ jinak zase přes 1K slov, já se lepším 😏 hrozně mě baví psát tyhle akční scénky 🤣