Remember//Niam Horayne

6. Velký flashback

Niall

Stáli jsme společně s Liamem u kašny a pozorovali tu nádheru. Tak krásný je prosinec. Ta zasněžená alej vypadalá úžasně a ještě víc odrážející se Slunce o Liamovu nádhernou tvář. Vše je tak nádherné a já mám pochopitelně deja vu. Opět. V tu chvíli se mě Liam zeptá na jednu věc, která mě dost zaskočila.

,,Políbíš mě..?" zakoktal Liam. Malinko se mi zatajil dech. Nevěděl jsem co na to říct a když si Liam mé nejistoty všiml, začal panikařit. ,,Ne! tak to nemyslím.. jakože myslím, ale hlavně tím myslím to, že by se ti mohla i kdyby trochu, tak přece vrátit paměť, protože polibek je jedna velká věc a to oba víme.. může ti dát třeba jen malý flashback... j-já" začal to Liam všechno obkecávat.

Malinko jsem se zasmál. Chtěl jsem ho políbit. Jeho rty mě lákaly, jeho rty ke mně směřovaly, jeho rty mě přitahovaly, ale nikdy předtím jsem kluka nelíbal. No, i když vlastně líbal, ovšem si na to nepamatuji.

Tiše jsem se sklonil k jeho rtům a usmál se. Pak jsem přivřel oči a dotkl se mými rty těch jeho. Ihned začal spolupracovat a za chvíli šlo nejen o pusu na puse, ale zapojili jsme i naše jazyky. Pak jak kdybych viděl černo v hlavě. Tam jak kdyby se zablýsklo. Viděl jsem lidi, Liama, Harryho, Louiho, i toho černovláska Zayna.

Najednou to byl takový zvláštní nepopsatelný pocit. Cítil jsem vše. Bolest, křik, pláč, radost, lásku, zklamání, adrenalin... doposud některé neznámé pocity se míšili s těmi už dávno poznanými a cítil i viděl jsem minulost. Moji minulost, kterou jsem si hned přiřadil k fotkám. Nejednalo se o všechny ty roky, ale jen o jeden krátký kousek. Přesto jsem z něho vyčetl víc, než dost.

Rozbušilo se mi dost hlasitě srdce. Nevnímal jsem realitu a najednou jak kdyby se zastavil do čista čas. Najednou jak kdyby v realitě polibek s Liamem trval i když jen necelou minutu, v mým vnímání docela zamrzl a moje myšlenky se mi kouřili z hlavy.

Viděl jsem Liama. Bylo teplo, odhadl bych, že tak jaro. Voňelo to tady různými květy. Byl jsem blízko. Byl jsem blízko toho, kdy jsem měl svůj flashback toho, jak mi chtěl Louis něco říct. Jak tam byl Zayn. Cítil jsem to. Možná to byl den té nehody.

Šel jsem s Liamem ruku v ruce a měl hlavu položenou na jeho hrudníku. Cítil jsem tlukot jeho srdce stejně tak, jako v realitě. ,,Mám pro tebe překvapení..." vydechl Liam v mým flashbacku. Pak jsem to všechno slyšel jen utlumeně, a za chvíli nic. Najednou jsem otevřel oči a odlepil se z našeho polibku. Snažil jsem se ro vztřebat.

,,Stalo se něco? Měl jsi nějakou vzpomínku? Alespoň nějakou? Neviděl jsi nic, co si nepamatuješ?" vychrlil na mě Liam kupu otázek. Opět jsem se opřel o kašnu a koukl na Liama.

Nevěděl jsem, jestli mu mám
říct i o tom incidentu v noci. Nevěděl jsem, jestli mu mám říct, že jsem teď viděl nás dva. Že se mi pomalu vrací vzpomínky. Nevěděl jsem, co říct. Po chvilce rozmýšlení jsem si vybral nejasnou odpověď.

,,Něco jo..
Vybavilo se mi něco. Ale potrebuju se z toho vztřebat. Dneska to řeknu na terapii, uvidím, co to bude znamenat." usmál jsem se na Liama. Ten vypadal jako nejšťastnější člověk pod Sluncem. Opravdu se radoval, bylo mu to vidět na očích. ,,Takže jo? opravdu?" vydechl a šlo vidět jak kdyby dostal elán pro to žít. Musel jsem se usmát. Musí mě hodně milovat.

___________

Opravdu krátká kapitola, jasný uvědomuju si to, jenže dneska mám v plánu ještě nějakou vydat 🤩🖤. Doufám, že se kapitola líbila. 🖤🖤