Remember//Niam Horayne

14. Jak to všechno vlastně bylo

.. - Během toho co byl s tebou, byl i se mnou a Zaynem. Ze začátku se choval jako milující přítel, co ti slibuje hory doly. Jenže pak z něho byla přímo zrůda. Vyklubalo se t něho, že je kriminálník a začal jak tebe, tak mě zneužívat. Taky Zayna, mimochidem, Zayn je bisexuál, aby jsi to pochopil. Zayn si to ale nenechal líbit. Utekl. Jenže ten den si ho ještě našla Simonova parta a začala ho týrat. Několikrát ho znásilnili. Pak mu nedávali jíst. Nic. Ničili ho. To samé následovalo i mě a pak i tobě. Jednou si to na nás zkoušel v tom baru a my se jakoby stali jeho oběti. Dělal si s námi co chtěl, a jakýkoliv pokus o útěk by tě stál život. Tys to pak řekl rodičům a je to stálo život. Simon si je našel. Vše se to svedlo na náhodu. Kdykoli by jsi se pokusil to někde nahlásit, stálo by to život nějakého tvého blízkého. Když jsem to nahlásil na policii, zabili mi sestru a maminku. Potkal jsi Liama a zamiloval jsi se do něj jako já do Harryho. Zayn potkal Gigi. Vše se zdálo být nádherné. Vše se zdálo být úplně úžasné. Jen se zdálo. Vždy, když jsi strávil nějaký čas s Liamem a já s Harrym, nebo Zayn s Gigi, přišel on. A začal nám ubližovat. Znásilňoval nás. Byl to úplný sasista. Nutil nás chodit po rozpáleném kovu. Nutil nás mrznout v minus osmi stupňové vodě. Líbilo se mu, když je trpěli. Vráždil a mučil z radosti. Jednoho dne na nás zase zaútočil. Byli jsme tam jen Zayn, ty a já. My jsme mu jednu vrazli, omráčili ho a pak utekli. Snažil se nás najít a my jsme ho pak zavřeli v místnosti, kde nechával lidi nadechnout smrtícího plynu. Museli jsme to udělat. Museli prostě. Kdyby jsme to neudělali, už by jsme tady nebyli, nebo Harry, Liam a Gigi by byli mrtví. Všichni. Všechno by bylo jinak. Policie se o Simonovu smrt nijak extra nezajímala, vše se to svedlo na sebevraždu a my z toho vyli venku, i když by jsme z toho byli venku tak i tak. Doufal jsem, že si nevzpomeneš, aby se to všechno nevratilo. Myslel jsem si, že když to nebudeš vědět, bude to lepší. Je mi to líto." dořekl Louis a já na něj koukal z otevřenou pusou dokořán.

Teď, teď mi to všechno zapadalo do sebe. To byl ten správný klíč do správného zámku. To byl on. Najednou se mi to všechno začalo vracet. Nebyl jsem schopný slova. Když jsem se probral do reality, spatřil jsem něco, co jsem opravdu nechtěl.

,,Loui, proč.. pro-č jsi-i mi to n-nikdy ne-neřekl?" rozplakal se Harry. Opravdu jsem jim nechtěl vyvolat žádnou hádku. Nemohl jsem se hnout, jen jsem bezmocně seděl na židli. ,,Promiň, Harry, já jsem se bál.. bál jsem se toho, já.." začal koktat Louis a měl taky na krajíčku. ,,On ti ubližival! A ty jsi mi nic neřekl.." rozvzlykal se Harry.

,,Nechtěl jsem o tebe přijít!" zakřičel na měj Louis a já začal přemýšlet o tom, že bych měl jít, ovšem nepřišlo mi, že by si kluci uvědomovali, že je někdo v místnosti.

,,Lhal jsi mi! Jal ti mám teď věřit.. mnešahej na mě Loui!" rozvzlykal se snad ještě víc Harry a otočil se. Já se raději nepozorovaně vyplížil. Toto jsem opravdu nechtěl. Toto ne..

________

Muhaha, líp to stopnout ani neumím 😌😌. Snad se vám dnešní kapitola líbila 😁🥰😍💕❤️. Je zase taková kratší, ale je pro mě jednodušší takové kapitoly psát, než psát kapitoly s 2K slovy a o ničem. 💕