Remember//Niam Horayne

22. Co je jeho slabost?

Začal jsem mít hodně špatný pocit. Byl ještě horší, než od doby co Niall odešel. Svíral se mi žaludek a měl jsem pocit, že nás někdo sleduje. ,,Taky máte pocit, že nás někdo sleduje?" řekl Zayn když jsme prošli kolem hrobu nějakého hudebního skladatele.

Něco tady nehrálo. Šli jsme stále blíže a blíže k tomu starému uzavřeném altánku. Viděl jsem ty hroby, už nebyli jen staré. Byli tady jména. Jména, které jsem nepoznával. Hroby vypadali lacině, byl ti vlastně kus balvanů na kterém bylo jméno. Louis se zdesil jakmile spatřil jméno před sebou. To samé i Zayn. Já a Gigi jsme na ně jen nechápavě hleděli.

,,Paul Higgins.. " polkl na hlas Zayn. Toto jméno jsem nepoznával. Opravdu jsem neměl ani trochu dobrý pocit. Byli jsme skoro u starobylého altánku nebo spíš zapadlé skrýše a najednou se za námi ozval silný nechutný a opravdu zvláštní hlas.

,,Tak.. Kdo bude další?" Šeptal mi u krku. Dýchal jsem jak nejvíc nahlas to asi jen šlo. Zaynovi někdo zavázal oči a pusu aby nemohl křičet. Já se nemohl hnout. Gigi udělali blesku rychle to samé a oba dva je blesku rychle omráčili. Nechápal jsem to. Tohle snad nemůže být ani pravda.

Přál jsem si, aby jsem se mohl teď objevit doma. Doma, v náručí mít Nialla, koukat se mu do očí, jeho nádherných oči, ve kterých se každý hned ztratí. Přál jsem si, aby v nich byla vidět láska, jako kdysi. Aby on mě a já jeho líbal s láskou. Aby jsme si užívali jeden druhého a byli zas na chvíli šťastní. Přál jsem si opět ho mít u sebe, přál jsem si hrozně moc, aby jsem teď byl někde úplně jinde a s někým jiným.

Přál jsem si se teleportovat o rok dozadu a být zase s ním. Do reality mě přesunul až nechutný hlas ze zadu. Bál jsem se se jen pohnout.  ,,Přišel jsi si pro svého miláčka, co tě ani nemiluje? Liame, Liame, vzpamatuje se. Riskuje život pro někoho, kdo ti za nic nestojí. Mrháš svým časem. Myslíš si, že mu na tobě záleží? Ani trošku. Vždyť přece všeho lituje. Nic se mezi vámi nemělo stát, hm?" překvapilo mě, jak to ví. Jak se to jen mohl dozvědět, kdo mu to k sakru řekl?

Pomalu jsem se otočil a opravdu jsem se strachy málem nemohl pohnout. Moje srdce bylo zlomené z jeho slov ještě víc, než předtím. Co když bych to měl všechno vzdát? Niallovi na mě přece nezáleží.. Ne.. Ne.. Koukl jsem tomu parchanti i do očí.

,,Zase se setkáváme?" zašklebil se a já hlasitě polkl. Je to psychopat. Baví ho když lidé trpí, líbí se mu to. Rychle jsem se podíval směrem, kde předtím stal Louis. Ležel na zemi. Zatajil se mi dech. ,,Chceš si lehnout vedle něj?" zkoušel to na mě. Manipuloval mě. Jako tenkrát Nialla. Jako vždy, když se vracel že svých "přesčasů". Byl úplně mimo. Já jsem se s tímto už dávno setkal. Poznal jsem, jak se s lidma manipuluje a přesně to teď dělal i on.

Koukal se mi přímo do očí a něco mrmlal. ,,Kde.. Kde je Niall?" hlas mi selhával. ,,Niall? Ty se o něj ještě zajímáš? Vždyť tě přeci opustil..-"
,,Já se KURVA PTÁM, KDE JE NIALL!" zaječel jsem na něj. On jak kdyby se mě zalekl. Pak hned nahodil úšklebek.

Snažil jsem se přijít na to, co je jeho slabost. Zdálo se mi, že je odolný. ,,Tak ty si budeš dovolovat jo?" už jsem to nevydržel a jednu mu vrazil. On je opravdu odolný. Hned mě začal mlátit. O chvíli později mě dostal k zemi a vytáhl tři jinak velké nože.

Strachem jsem se nemohl ani hnout. ,,Nech-" začal jsem, ale on se začal přibližovat k mému zápěstí. Začal mě tam celého obřezávat a já se stále snažil zůstat silný. Kvůli bolesti jsem nemohl vztát a on vypadal, že ho to uspokojuje. Pak se ušklíbl a najednou se ozvala rána. Nože od mých rukou odpadli a Simon omráčeně spadl na zem.

Podíval jsem se nahoru. Louis. ,,Loui.. co jak-" začal jsem na něj kladst otázky. ,,Musíme najít Harryho a Nialla. Hrál jsem omráčeného, abych ti mohl pomoct. Na, utřu ti ty ruce." řekl a podal mi nějaký hadr od studny kousek odsud. Krev mi z toho tekla proudem a já to jakžtakž zastavoval.

,,Pojď, musíme rychle!" řekl a táhl mě rychlostí blesku k altánku. ,,Ty muži sem táhli Gigi a Zayna." zašeptal a já kývl. Dveře byli zavřené. Nevěděl jsem, jak se tam dostaneme teď.

,,Okno!" zašeptal Louis a já zaklonil hlavu. Opravdu, bylo tady okno, ale asi tři metry nad námi, ještě se zdálo, že je mřížované.

,,Jak se sem dostali ti muži?" řekl jsem jak mi hlas stačil. ,,Počkej.. Ze zadu. Šli ze zadu!" projel si Louis rukou vlasy a utíkal do zadu. Cítil jsem benzín. Nejdřív mi nedocházelo, co tady asi tak benzín dělá. Prošel jsem kolem zapalovače úplně  bez přemýšlení a uviděli vrata. Louis je začal přelézat a já kvůli velké lásce k Niallovi pustil zakrvácenou utěrkou na zem, přitáhl se nahoru a přeskočil vrata. Neskutečně mě to bolelo.

Ale teď se nedalo nic dělat. Museli jsme pokračovat v cestě.
_

__________

slavnostně prohlašuji skoro 1K slov! 😁😁. Tahle kapitola je opět trochu drsná, no jsem zvědavá, jak se to vyvine. Budu ráda za každý názor v komentáři😐❤️.