Remember//Niam Horayne

19. Buď silný

Niall

Po srážce s Liamem jsem měl zvláštní pocit. Svíral se mi žaludek a klepal jsem se. Liam se sprchoval, tak jsem na sebe natáhl tepláky a nějakou mikinu a zapl si nějaké písničky na odreagování..

Když Liam přišel, zase mě sevřel ten pocit co jsem měl před tím. Snažil jsem se vypadat, že mi to nijak nevadí a snažil jsem se dělat, že tam Liam není. Vypadal nervózně.

Zajímalo mě, jestli ví, že jsme spolu spali. Několikrát jsem ho projel pohledem. Zamyšleně jsem hleděl do prázdná a pak se mu podíval do očí. ,,Spali.. Jsme spolu? Včera?" zeptal jsem se a Liam si zkousl ret. ,,Hele, tohle ti opravdu neřeknu, já fakt nevím.. Byl jsem opilý jako ty." řekl a hlasitě polkl.

Videl jsem na něm, že si myslí to samé co já. ,,Ale myslíš si, že jo." řekl jsem a koukl na něj. ,,N-ne to.. jo.. vlastně.. jakoby.. jakože.." začal koktat a placal jedno přes druhé. Pak se nadechl. ,,Myslím si to." dlouze vydechl a zahleděl se mi s očekáváním do očí. Neměl jsem co říct.

Na jednu stranu jsem si připadal opravdu blbě, na tu druhou stranu jsem si připadal, jako že za to vůbec nemůžu. To jsem si připadal z důvodu, že Liam věděl že se do toho nechci hnát a přesto se mnou měl sex. Nevěděl jsem jak se mám cítit, ale nebylo mi z toho všeho dobře.

,,Nialle, prosím odpust mi to.." zkousl si ret a sedl si vedle mě. ,,Já vím, že jsem to fakt posral, ale.. Nialle." hlasitě polkl. ,,Liame, vždyť ty jsi moc dobře věděl, že se do toho nechci hnát, ani spolu ještě nejsme a já prostě.." začal jsem ale byl přerušen Liamem.

,,No.. nevypadalo to, že by ti to nějak vadilo, co si tedy pamatuji.." uchcetl se ale hned nasadil kamennou tvář. ,,To je přece jasný, že mi to nevadilo, když jsem v sobě měl minimálně 1 promili! Vždyť jsi mi mohl něco říct chápeš... Byla to prostě chyba, vsechno co mezi náma bylo, prostě spolu být nemůžeme a nemáme a tak to je. " Zakřičel jsem na něj a vyběhl z bytu i když v té zimě jen v teplácích a mikině.

,,Nialle!" slyšel jsem jeho zlomený hlas, ale já už byl ve výtahu. Nevěděl jsem kam jdu, ale prostě jsem šel. Pryč. Ať nás to nebolí ještě víc, než teď.

Liam

Celý, opravdu celý ten rok, co byl Niall v kómatu, na léčbě, co nemohl promluvit ani slovo, přes všechny operace i přes dobu co si nemohl vzpomenout jsem tady byl. Byl jsem tady a doufal, že zítra to bude lepší. Doufal a doufal. Pořád jsem si říkal Liame buď silný. Pořád jsem šel dál a dál a držel až do teď.

Cítil jsem, jak kdyby to, co ve mě celou dobu umíralo už úplně umřelo. Cítil jsem se jako když ti někdo potopí hlavu pod hladinu moře a ty se topíš. A když už vidíš, že by jsi se mohl dostat na povrch a konečně se nadechnout, o něco se zahákneš a stáhne tě to na dno. Na to největší dno. Kde jsem se právě nacházel já.

Když mi to Niall řekl, cítil jsem, že je po všem. Ztratil jsem veškerou naději. Úplně veškerou, která ve mě kdy byla, a to že. jsem si myslel, že už jsem jí ztratil dávno. Opustila mě láska celého mého života a já se obával, že už se mi nikdy nevrátí. Vlastně jsem už ani neviděl takové to světlo na konci tunelu, všude jen tmu.

O vše jsem v jednu chvíli přišel. Chvíli jsem jen stál a koukal do blba. Měl jsem úplně identický pocit jako když mi Harry oznámil, že měl Niall a Louis bouračku a, že to s nimi vypadá zle. Možná byl ten pocit ještě horší, protože jsem měl pocit, že nemohu nic dělat. O chvíli později to na mě všechno spadlo a já se rozbrečel. Jako malá holčička, když jí někdo rošlape bábovičku na pískovišti, nebo jako když ztatí svoji oblíbenou hračku. Upřímně a s beznadějnou bolestí jsem brečel.

Čas utíkal jako voda v řekách a já stále zničeně ležel na posteli. Brečel jsem a brečel. Přemýšlel o všem, co jsem s Niallem zažil a pořád se mi dokola v hlave prehravala ta věta ,,Byla to prostě chyba.. " všechny ty roky, všechno to krásné. Vše bylo pryč.

***

Zase smutná kapitolka 😭💕. Tentokrát to Niall dorazil 😬❤️. Co myslíte, že se ještě stane? Jsem vám moc vděčná za 1K přečtení, moc to pro mě znamená 🥰🥰❤️.