Remember//Niam Horayne

27. Promiň Liame

Zaslepilo nás světlo. Promnuli jsme si oči, jestli vůbec vidíme dobře. Ten pohled byl.. Nečekaný, ano opravdu hodně nečekaný. Sním? Je tohle jen sen? Nebo je toto výplod mé fantazie? Neměl jsem ponětí. Louis vedle mě, jak kdyby zkameněl a hleděl před sebe vyděšeně asi stejně tak, jako já. Vlastně jsme nebyli ani tak vyděšení, jako překvapení.

,,Liame? Liame?.. Lia- Liame!" rozkoktal se Niall a Simon vedle něj stuhnul v pohybu. ,,Vy dva?! Jak je možné, že ještě žijete..." vykulil oči. Ani se mu nedivím, sám jsem se divil, jak je tohle vůbec možné.

,,Nialle!" měl jsem co dělat  abych se na místě nerozbrečel. Bez ohledu na mou bolest a zranění jsem se zvedl a překvapěný nicneříkající Louis vedle mě udělal totéž. Usli jsme přibližně pět metrů, směrem k Simonovi a Niallovi.

Simon podle mého nevěděl, co dělat. Vytáhl z kapsy pistoli a namířil ji na mě.
,,Chtěl jsem to vidět! Vidět tu bolest v očích, jak vidí umírat svoji lásku, ano tak moc jsem to chtěl vidět! Takže teď, teď konečně to uvidím, teď je tu ten čas.."

Po tom, co tohle Simon vypustil z úst jsem cítil totální beznaději. Když jsme s Louim uvízli v požáru, pořád jsem měl naději, že to přežijeme. Pořád jsem měl naději, že by to snad mohlo vyjít, že se někde schovame nebo někam zalezeme. Měl jsem naději, když jsme s Louim spadli sem do té díry, že rady najdeme východ. Ale teď, když mířil pistoli na mou hlavu, naděje nebyla nikde.

,,Ne! Liame!" zakřičel Niall a Louis skoro najednou. ,,Tři... Dva..." sledoval jsem, jak se jeho pomalu mačká spoušť. Už ji skoro zmačknul, když najednou vyjekl a spadl na zem. Nevěděl jsem, jestli jsem já mrtvý a jen je to nějaké zmatení po smrti, nebo jsem nevěděl oč jde, dokud jsem nepatřil ostatní. Zayn, Gigi a Harry v celé své kráse.

Pomalu mi došlo, co se právě stalo. Málem mě chtěl zastřelit jeden psychopat. Ale teď, jsem záchráňený! Vše se během několika vteřin změnilo. Celý můj a Niallův, vlastně i Louiho, Harryho, Zaynovo i Gigi osud se změnil. ,,Panebože. " bylo jedny, co jsem ze sebe zvládl dostat.

,,Všichni jsme si mysleli, že jsme zatracení, jak tě ten hajzl odvedl, ale nechal klíče v zámku. Debil." dala si ruku v bok Gigi. Všimla jsem si, že to ona byla ta, co mu do zad vrazila nůž. Zachránila nás a to tedy pořádně. Trošku zmateně jsme se domluvili na tom, co se právě vlastně stalo.

,,Počkejte, je mrtvej?" zeptal jsem se, když jsme byli všichni nahnutí ned Simonem. ,,Myslím že je. Ztratil hodně krve." stalo se to tím, že Gigi mu ze zad onen nůž vytáhla. Odhodila ho na zem a vyčerpané si sedla. Svítila nám tu jen ta baterka, co s sebou přinesl Simon. Ani si nedovedete představit, jaké jsem měl s Louim štěstí.

Spojil jsem svůj zrak s Niallem a opět se narovnal. ,,Promiň Liame.. Promiň, prostě promiň. Promiň za vše, choval jsem se jak totální debil. To já za všechno můžu. Liame, miluju tě." dostal ze sebe Niall a zaleskly se mu oči.

Neříkal jsem nic, jen se naklonil k jeho rtům. Jemně jsem ho políbil. Ale napřed jen jemně, čekající na nějakou odezvu. Nechtěl jsem to všechno zase pokazit. I přes to, že jsem stále krvácel a pořád jsem měl spáleniny. I přes to, že jsem měl hodně odřenin a celkově jsem byl úplně zničený. I přes to jsem našel sílu. Libali jsme se dál.

,,Hele, vy čtyři hrdličky, tohle si prosím pěkně nechte na doma! Musíme najít cestu ven!" rozkazal Zayn a já se zmateně podíval vedle. Nějak jsem ignoroval vše, co je okolo a věnoval se jen a jen Niallovi. Vedle nás dělali Louis a Harry identickou činnost, jako já s Niallem před chviličkou. Byl jsem šťastný. Šťastný, že už se kluci nehádají a
mám zpět lásku svého života.

,,Hele a co uděláme s ním? Vždyť jsme ho vlastně zabili!" zpanikařil Louis. ,,Nechala bych ho tady. Má to, co si zaslouží." odpověděla Gigi. My jsme mu dali za pravdu. ,,Kudy vás sem Simon dostal?" zeptal jsem se Nialla, Zayna, Gigi a Harryho. ,,Všechny nás omráčil, má to až moc dobře vymyšlené." odpověděl mi Zayn.

,,A co jeho lidi? Ti jsou kde?" pokračoval ve vyptávání Louis. ,,Myslím, že by nám mohli pomoct najít východ." řekla Gigi. Mám z ní pocit jak z nějaké kriminálnice. Otočili jsme se směrem, kterým přišel Niall a Simon.

Trochu jsme se zorientovali a došli až k jedné místnosti, kterou Niall, Harry, Zayn a Gigi navštívili. Vypadalo to tam prázdně a vyhli jsme se těm dveřím. Za nimi byl žebřík. Trochu jsme to kolem prozkoumali a zjistili jsme, že jde o nějaký žebřík, kterým se vyleze ven. Jen jsme se na sebe podívali s nadějí v očích. My se zachráníme. My přežijeme. Cítil jsem, že jsem vyhrál, ne my všichni vyhráli! Kdo ví, jak dlouho mi tento pocit vydrží...

_______

Někteří z vás už mě vraždili, že chcete pokračování, tak tady je, tramtadadá 😂🔪💕💕 už je to 28 kapitola, ale trošku se to vyhlo vánoční tématice 😂😂 jsem to měla dopsat koncem prosince a teď je půlka února... No nějak mi to nevyšlo 😂 každopádně blíží se konec, typuju ještě tak 2 kapitoly? nevím zatím 😅 ale pak se vrhnu na korekci a budu mít další knížku dopsanou 🥵 budu moc ráda za voltes a názory v komentářích ❤️ (a zase 1K slov 🤚🏽)