Remember//Niam Horayne

24. Málem jsem omdlel znova

Všude byl najednou hrozný prach a já s Louim dostali hrozný záchvat kašle. Nevěděl jsem, jak je to dole hluboko, a taky jsem si ne uvědomoval, co to právě dělám ale skočil jsem dovnitř a strhl Louiho sebou. Dveře se nahoře zaklaply a bylo to. Padal jsem jen chvíli. Byl to zlomek vteřiny co jsem dopadl. Při pádu jsem si nejspíš nic nezlomil. Uhasil jsem hořící nohavici a začal s Louim vykašlávat kouř.

Byla zde tma. ,,Tak, a co teď." polkl jsem. ,,Já věděl, že umřeme! Teď jsem v nějaké díře na hřbitově! Skvělý!" zhysterčil opět Louis a já si povzdechl. ,,No tak, Loui. Došli jsme až sem, půjdeme dál! Je to tunel kam jsme spadli, uvidíš." snažil jsem se ho a také mně uklidnit. Spíš jsem se uklidnoval já sám.

Ale to jsem se šeredně spletl. Toto nebyl tunel.

Niall

Po tom co jsem odešel z bytu jsem cítil hrozný pocit viny. Vždyť Liam za nic nemůže. To já tenkrát v autě nedával pozor a naboural. Jaký debil to jsem. Vrátit už jsem se nemohl, protože jsem si zapráskl dveře, no samozřejmě nemám klíče. Bylo mi hrozně. Liam pro mě udělal první poslední, pak se jednou opije, já taky samozřejmě a v spíme se spolu a já to všechno zníčím.

Přemýšlel jsem nad svojí chybou zataženo tak moc do svojí mysli, že. jsem ani nevnímal, kam mě nohy táhnou. O chvíli později jsem se ocitl v nějakým neznámým parku a cesty domu už nebylo. Nevěděl jsem,kudy jsem se sem dostal. Nevěděl jsem, kudy se dostanu zpět. Zpanikařil jsem.

Neustále jsem se rozhlížel kolem, šel dál a dál, ptal se náhodných lidi kde to jsem, ale nikdo mi neřekl, co jsem potřeboval. Po asi půl hodině jsem to vzdal a rozhodl se, že si tady na chvíli odpočinu.

Šel jsem tedy do nějakého obchodního domu s tím, že si tam alespoň zajdu na záchod. Když jsem procházel pryč parkovištěm, přišlo mi, že mě někdo pozoruje. Tento pocit jsem měl už nějakou dobu. Nikdo, ani clovek zde nebyl. Bylo tu ticho. Pak se ale z ne nadání ozvaly kroky. Začal jsem mít hrozný strach. Nebyl jsem tu sám. Nebyl.

Pak kroky zase ustály a o chvíli později to zase začalo. A takto se to střídalo. Raději jsem utíkal k východu, ale pak se ozvaly hlasy. Naskočila mi husí kůže.

,,No tak, neboj se." někdo mě chytl za rameno. Rychle jsem se otočil, ale osobu jsem nepoznával. Z očí mu sršel nějaký zvláštní pocit, který jsem nedokázal rozeznat. Nedokázal jsem rozeznat, co to je za člověka, ale byl mi neskutečně moc povědomý. Ty oči už jsem viděl.

,,Tak se zase setkáváme.." ušklíbl se. ,,Pane, pusťte mě, nechte mě být!" rakl jsem, ale strachem se mi klepal hlas. ,,Ne, tady určují pravidla já." zasmál se a vlapil mi facku. Zrychlil se mi dech a já se chtěl pustit na útěk.

,,Kampa Nialle? Přece si nemyslíš, že když jsem tě tak dlouho hledal, tak bych tě nechal jít... Ty půjdeš se mnou.." podíval se mi do očí a jednu mi vrazil. Pamatuji si jen jak jsem spadl na zem a viděl černo.

Uvedomil jsem si, že opustit Liama byla ta největší chyba, kterou jsem kdy mohl udělat. Ale bylo pozdě. Jel jsem neznámo kam.

***

Probral jsem se po nějaké době. Byl jsem v nějaké divné místnosti. Byl zde chlad a ne svítilo tu žádné světlo. Jen 5 malých svíček. Podlaha byla, co jsem poznal z nějakých kamenů. Rozhlédl jsem se kolem a uviděl jsem něco, co mě hodně šokovalo.

Byl jsem z toho tak vyhozený, že jsem málem omdlel znova. U zdi byli za ruce připevněni nějaká těla a upřímně moc živé to nevypadalo. Desil jsem se té krve, co byla na zemi. ,,Nialle!" uslyšel jsem Povědomý chraplák.

Rychle jsem sebou trhl. Harry. Byl tam Harry. Byl celý pomlácený, sotva seděl. Připlazil se ke mně. ,,Nialle, jsem tak rád, že žiješ!" povzdechnul si.  ,,Co.. Co tady děláš?" zhrozil se. Musel jsem se nadechnout a uklidnit se. Byl jsem neskutečně rozrušený z toho, co se tady kolem dělo. Z toho, co se dělo s moji životem.

Uvědomil jsem si, že tohle všechno je jen moje chyba a že kdybych nebyl takový debil, nebyl bych teď tady. ,,Vyspal jsem se s Liamem a pak.. Jsem od něj odešel.. V nějakém parkovním domě mě čekal Simon, samozřejmě. A... Pak jsem se ocitl tady."

,,Nialle, jsme tu už jediní živí! Byl jsem svědkem toho, jak zabili tyhle. Tohle nepřežijeme!" vzlykl ignorují moje slova. Upřímně jsem se mu nedivil. ,,Kde je vlastně Simon?" zeptal jsem se Harryho. ,,Před chvílí odešel. Vrací se každou půl hodinu nás znásilnit nebo nějak týrat." odpověděl mi s roztřeseným hlasem. ,,proč to dělá?" zeptal jsem se ho znovu.

,,Vím já? Je to psychopat, podle toho.. Co říkal Lou." zklopil zrak a podíval se do země. ,,Co asi teď dělá? Zajímá ho vůbec, že jsem odešel?" vzlyknul.

,,Určitě tě hledá po celým Londýně.." doufal jsem, že se tady co nejdřív objeví s Liamem a zachrání nás. Tak moc jsem v to doufal, když se v tu chvíli otevřeli dveře..

__________

Jako první bych se vám chtěla omluvit, že skoro týden nevyšla kapitola, ale neměla jsem vůbec náladu ani čas na psaní :(. Moc vám dekuju za všechno, opravdu si toho vážím! 🥺🥰😍 Co říkáte na tihle kapču? 😬 líbí se?
mám vás mocmocmoc radaaa<333