Remember//Niam Horayne

2. Zapomenuté vzpomínky

Pro mnoha lidí je tento den normální. Jdou do práce, školy, jdou si plnit sny. Berou se, rodí, umírají... Ovšem nejhorší pocit je ten, když umírate, ale přesto žijete. Když vás tak velká láska tak moc ničí, ale musíte milovat dál a doufat. Stále jen čekat. Někdy je to až unavující hledat stále novou naději. Stále vydržet, každý den si procházet tím samým. Každý den vztát a žít, i když už jste uvitř dávno umřeli.

Díky bouračce a Niallovo zapomnění jsem si uvědomil jednu docela podstatnou věc, kterou jsem tušil, nebo spíš i věděl dřív, dávno předtím, jen jsem si jí tolik neuvědomoval. Já bez Nialla nedokážu existovat. A když je Niall tak blízko mě, je stejně daleko.

Když jsem se ráno probudil, uslyšel jsem tlumený pláč z ložnice. Niall. Bylo mi to hned jasné. Šel jsem ke dveřím a slabě zaklepal. Nečekal jsem ani na 'dále' a hned jsem otevřel. ,,Dobré ráno... Co.. Co se stalo Niallie?" polkl jsem. Niall se na mě podíval. Byl to pohled plný bolesti. Přišel jsem k němu a obejmul ho kolem ramen. Nepřitulil se ke mně, jako to dělal dříve. Ne. Byl v docela křečovité poloze a povzdechl si. ,,Mohl by jste mi prosím ukázat nějaké naše společné... fotky? Nějakou památku nebo nějaké vzpomínky...?" opět koktal. Nelíbilo se mi, že mi vyká. ,,Prosím, mohl by jsi mi tykat?" zaprosil jsem napřed ignorující jeho otázku.

,,Dobře.. "polkl. ,,Vyhrabu naše společné fotky." snažil jsem se na něj nějakým způsobem usmát. on kývl a dál seděl na posteli s pohledem kterým se necítíš ani být viděn. Šel jsem opět do obýváku a vyhrabal album společných fotek. Když jsem se podíval na první fotku, už se mi chtělo brečet. Ale nemohl jsem. Vzal jsem ho a kráčel do ložnice.

Niall mě opět propaloval nicneříkajícím pohledem a já si vedle něho sedl. Otevřel jsem album a hned na první fotce jsme byli všichni společně. Já, Niall, Zayn, Harry a Louis. Polkl jsem a zahnal slzy.

,,Tak to je před jedním rokem a zhruba půl. Louis a Harry už spolu chodili, stejně tak jako my dva. Zayn si našel přítelkyni Gigi."

,,Zayn si tady nechal narůst dlouhý vlasy.. docela nás tím rozesmál. Ale nevím proč se za tebou ten Harry tak krčí.. " zasměju se takovým smutným smíchem.

Niall si obě fotografie prohlížel a přivřel oči, jak kdyby si chtěl vší silou vzpomenout. Povzdechl si a oči zas otevřel. Obrátil jsem tedy list

,,Tak tohle je naše selfie." polkl jsem. Nevěděl jsem, co k tomu mám dodat. Niall si to prohlížel opět s nicneříkajícím pohledem. obrátil jsem list. Byli tam fotky, kde jsme se líbali, fotky kde jsme byli s přáteli, na dovolené, na různých akcích. Niall si to stále jen prohlížel a nic neříkal. Když jsme si to doprohlídli, chtěl jsem Niallovi koupit snídani, protože oba dva víme... Já vím, jaký jsem hrozný kuchař. Niall mě ovšem zase zastavil.

,,Jak... Jak se cítíš ty? Jak to prožíváš... Jaké to je?" tím mě dost zaskočil. Nečekal jsem, že se mě na to zeptal, ale touto větou jsem opět poznal, že ta část jeho samého v něm stále je. Ten starý Niall by se přesně na tohle zeptal. Šlo mu o to, jak se cítí druzí. Pousmál jsem se a radši si na to stoupl.

,,Je to těžké. Když tě vidím, přičemž tě hrozně moc miluju, jak se trápíš a jak mi lásku nedokážeš oplácet, jak se mě chvílema bojíš... Jak si na nás nepamatuješ a i přes to, že jsi to stále ty, to jakoby ty ani nejsi... Bojím se, že se to s tebou zhorší, bojím se toho, že si už nikdy nevzpomeneš a nebude to jako dřív. Jak se cítím? Zničeně." dořeknu a opět si sednu. Niall mě pořádně obejme. Také mě tím dost zaskočil. Objetí jsem mu pochopitelně oplatil, spíš jsem ho zmáčkl ještě víc. ,,Je mi to líto... Já se moc omlouvám, ale.." chtěl něco říct, ale já ho doplnil. ,,Ty za nic ale nemůžeš Niallie.." pohladil jsem ho po zádech.
,,Skočím pro něco k jídlu?" zeptal jsem se ho a on jen kývl.

Vzal jsem tašku, mobil a klíče a Niallovi jsem dal pokyny, že ať se stane co se stane, ať rozhodně zavolá a, že tu hned budu. On se opět jen usmál a já zavřel dveře. Sjel jsem výtahem a šel do rušných ulic Londýna. Proč mě ten Niall tak ranil? Proč se to stalo zrovna nám? Co jsme komu udělali? Třeba je to jen nějaká životní zkouška toho všeho, co náš vztah vydrží. Neměl jsem ponětí.

Vcházel jsem do jednoho pekařství a vzal dva croissanty, dvě kávy a měl v plánu jít rovnou domů. Šel jsem, ale ještě kolem Harryho a Louiho, tak jsem se u nich zastavil.

_________

Tahle kapitolka je taková docela o ničem.. Tak snad se líbila. Je taky docela krátká, snad nevadí :D.
Love ya all xx