69

298 24 2
                                    

„Jsem se úplně lekl s jakým přízrakem jsi přišla,“ poznamenal a na Sarah se nepřátelsky usmál.  

„To je Sarah,“ řekla jsem pouze a mávla nad tím rukou.

Ona se opřela o zeď a se svou peřinou se tam uvelebila.
Alexander mi začal teoreticky něco vysvětlovat a ona tam pomalu z jeho řečí usínala.
Nemohla jsem se soustředit a kousala se do rtu, abych se nesmála.

Alexander si naštvaně povzdechl.

„Zkus jí ignorovat, vůbec nechápu, proč tu je.“

„Chtěla mě vidět zmlácenou…“ vysvětlím bez kapky ironie a on se usměje.

„Tak to abychom jí nezklamali,“ řekl a mrkl na ní.

Pak na mě zaútočil a já jako bych zapomněla na úplně vše co mě naučil. Do vteřiny jsem byla na zemi a třela si odřenou paži.

Sarah se probudila a zatleskala.

„Můžu být roztleskávačka?“ zeptala se zrovna, když na mě zase zaútočil.

Díky jejímu rozptylováním jsem opět skončila na zemi.

„Au, Sarah ne!“

„Fioletta padá sem a tam, bacha ani Alexander se před ní neschová,“ vykřikne a zatleská.

Alexander protočí oči a já jeho gesto napodobím.

„Nemluv na mě, nebo se zítra nebudu moc hýbat!“ řekla jsem jí, jenže to už ona vymýšlela další hlášku, kterou vykřikovala.

„Byl skvělý nápad jí sem přivést,“ pochválil mě Alexander a já ho zpražila smrtícím pohledem.

Zaútočila jsem na něj rychle a on to vůbec nečekal.  
Dala jsem mu ránu do krku a když ztratil kontrolu nad rovnováhou měla jsem vyhráno.
Jen jsem do něj kopla a on spadl.

„Fioletta je jednička a s Alexe je tkanička, jó!“ vypískne nadšeně a vyskočí na nohy.

Začnu se smát, protože jde vidět, že jí Alexander chce zabít.

Najednou do tělocvičny vejde Lachtan a ihned si všimne Sarah.
Ta mu nevěnuje moc pozornosti, jen po něm přejede opovržlivým pohledem.
Přijde k nám blíž a všimne si Alexandera, jak má ruce v pěst.

„Co se stalo?“ zeptal se Lachtan a kývl na pozdrav.

„Sarah mu řekla, že je tkanička…“ vysvětlím a ukážu na naštvaného a dotčeného Alexandera.

Nevěřícně se Lachtan podíval na Sarah.

„Právě sis vykopala hrob děvče,“ řekl směrem k ní.

Sarah se jen usmál a hodila to za hlavu.
Sedla si a už byla rozhodnutá mlčet, teda aspoň v to jsem doufala.
Lachtan si sedl kousek od ní.

Můj učitel sebeobrany vešel rychlými kroky k ní.
Zajímalo mě, jestli jí taky začalo tak rychle tlouct srdce.
Věděla jsem, že jí nic neudělá, ale i přes to mě tahle situace děsila.

„Pokud tu chceš koukat, tak mám tři pravidla.
Za prvé, na mě vůbec nebudeš mluvit, ani mi vymýšlet přezdívky a už vůbec mi nebudeš říkat Alex, jsem Alexander,“ říkal to s tak ostrým a tichým hlasem až jsem viděla, že Sarah zbledla.

„Za druhé nebudeš se smát a rozptylovat Fiolettu.“

Jediné mé jméno řekl jemně, bez toho smrtícího tónu.

„A za třetí mě nesvlékej očima,“ řekl zcela vážně a Sarah zvedla pobaveně obočí.
Nic takového rozhodně nedělala.

„Ty se mnou žertuješ?“ zeptala se s velkým překvapením.

„Porušuješ pravidlo o nemluvení.“

Protočila oči a my konečně začali cvičit, aniž by nás někdo vyrušil.

Oči mi padaly únavou, ale pořád jsem se nějak držela na nohou.

„Chceš už skončit?“ zeptal se a já ostře zavrtila hlavou.
Ještě ne.
Chci být úplně mrtvá, až padnu do postele.

„Sotva se držíš na nohou,“ poznamená očividný fakt.

Sarah tu usnula a já poprosila Lachtana, jestli by jí nemohl odnést, nebo vzbudit, aby šla na pokoj. Nechtěla jsem, aby byla rozlámaná z toho, jak nebude spát v posteli.

Když se Lachtan vrátil, sdělil nám, že moje kamarádka bude mít zítra modřinu, ale ne jeho vinou.
Prý se po cestě vzbudila a šokem se mu vysmekla z náručí.

„Škoda, že jsem to neviděla,“ pronesla jsem k nim s kočičím úsměvem.

„Taky bych to rád viděl,“ řekl Alexander a měl jiskřičky v očích.

Lachtan se s námi rozloučil a my trénovali dál a dál.

„Dobře, končíme, už fakt nemůžu,“ pověděla jsem upřímně a plácla sebou na zem.

V tělocvičně jsme byli jediní, to se ještě nikdy nestalo, ani jsem nechtěla vědět kolik je hodin.

Alexander mě zvedl do náruče a já na něj pobaveně zvedla obočí.

„Do pokoje bys nedošla.“

Měl pravdu a mě to nehorázně štvalo. Nesl mě a já se po cestě snažila neusnout, ale byla to pěkně náročná práce.
Položil mě na postel a automaticky si lehl ke mně, aniž bych ho o to požádala, jako minule.

„Dobrou noc,“ řekla jsem jen.

Přikryl nás peřinou a kousek od sebe bez jediného doteku jsme společně usnuli.

Ahojky ❤
❇❇❇❇❇
Dneska vyšly 3 kapitoly a už jen pár nám zbývá do konce!
◻◻◻◻◻◻
Doufám, že se vám příběh líbí a chci vám moc poděkovat za podporu a sledování tohoto příběhu <333
❤❤❤
Mějte se krásně!,

A děkuji všem... 😍

Mučedníci spravedlnosti 15+Where stories live. Discover now