67

305 22 0
                                    

Řekla jsem Sarah odpověď na otázku, která jí nedávala spát a nebyla z ní moc nadšená.

„Myslela jsem, že to bude nějaké více zajímavé…“ pronesla smutně.

„Třeba toho ředitele chtějí vyhodit, proto furt mluvil o čase,“ navrhla jsem.

„To je možné.“

Ležely jsme na mé posteli, když se z ničeho nic Sarah začala nervózně smát.

„Víš, co jsem dnes slyšela od Alana?“

S úsměvem jsem uvedla obočí a zeptala se: „Co?“

„Jeho kamarádi si o nás dvou myslí, že spolu spíme.“ 

Vyprskla jsem smíchy.

„V jakém slova smyslu?“

„No v tom intimním. Nějaký holky nás prý viděly, jak k sobě chodíme na pokoje a i v pozdních hodinách, tak si to asi tímhle podložily,“ zasmála se. 

Zavrtila jsem nevěřícně hlavou.

„Rozmlouvat jim to nebudeme,“ řekla jsem jí, protože přesně tahle otázka se jí hrnula na rty.

„Nevadí ti, že si to o tobě myslí?“

„ Zajímá mě, co si o mně myslí lidi, který mám ráda, ne nějaký slepice, co se nudí natolik, že tady díky nim kolují nesmyslné drby.“

„Taky Alan říkal, že podle těch holek se chystám na všechny holky tady. Narážejí na to, jak jsme na začátku hrály to divadélko s Carly, kvůli jejímu ex a na to, jak jsme si blízké my dvě.“

„Zabijeme je?“ zeptala jsem se sladce.

„Ne, už žádné průšvihy. I mně je jedno, co si o mně myslí ostatní.“

„Nebo ti najdeme kluka a vyvrátíme jim tyhle řečičky.“

„Ne, kašleme na to. Jen jsem ti to chtěla říct osobně, než se to k tobě donese z jiné strany.“

„Počkej, ty se bojíš, že bych se s tebou přestala bavit?“

„Taky mě to napadlo...“ přizná a dívá se na ruce propletené na svém břiše.

„Sarah no tak, to je přece šílený a směšný. Jsi doslova jediná, kterou nemám po delší chvíli chuť zavraždit. Bez tebe bych to tu nezvládla.“

Otočila se na mě a já jí vzala za ruku. Přitulila se ke mně blíž a jen jsme tam ležely a odpočívaly.

„Dneska sebeobranu vynechám a můžeme vymyslet něco na večer…“ řekla jsem a snažila se, aby v tom nezazněla otázka.

„Ne, to po tobě nechci. Vždycky z ní přijdeš šťastná.“

Jo a taky rozbolavěla, unavená a bez života, ale ten pocit potom je skvělý. Ta úplná tma, která mě díky únavě zcela pohltí je velice příjemná a hlavně nenamáhavá.

„Víš co? Pojď se mnou. Bude to pro tebe jistě zábavnější než koukat do zdi.“

Po čas jsem zjistila, že i Sarah má problémy se spaním, usne třeba až po třech hodinách snažení, což je taky nic moc.

„Nevím, jestli bych se zvládla nesmát pokaždé, když tě dostane k zemi,“ řekla a zajiskřily jí oči.

„Ale vlastně bych šla moc ráda, ale ať neočekává, že já budu bojovat taky, obzvlášť s ním. Nepřijde mi sympatický.“

„Taky že není, jen se musíš naučit ho chápat a rozumět mu. Pak zjistíš, že ho máš vlastně ráda…“

O sázce jsme jí nic neřekla, byla to minulost a já ji nechtěla zase vytahovat do nové budoucnosti.

Při výborném obědu jsme řešili něco, co mi nedělalo moc klid na duši. S otázkou a tématem přišel Kirk, který jí položil Carly.

„Co se ti dneska zdálo?“

No a takhle to začalo.
Každý se svěřil o tom, co se mu večer zdálo.
Nechtěla jsem nahlas vyslovit noční můru, která mě dneska přepadla. Doteď jsem cítila, jak se dusím vlastními vlasy.
Snažila jsem se je vytáhnout z pusy, ale byly příliš dlouhé a já neměla dostatek síly a vzduchu se snažit dál. Měla jsem slzy v očích, když jsem si na to vzpomněla.

Přemýšlela jsem, že dnes Alexandera poprosím o hodně krutý a namáhavý výcvik, abych pak jen vlezla do postele a spala a ráno se probudila beze strachu a klepajícího se těla.

„Mně se zdálo o moři,“ pronesl Nathan.

Když jsem na něj zaujatě pozvedla obočí, dal se do vysvětlení.

Došlo mi, že teď trávíme hodně času společně, celý náš stůl, možná by bylo lepší se trochu rozdělit do menších skupinek, dvojic.
Toužila jsem se jen tak vesele bavit s Nathanem.

„Nebyl v tom snu žádný zajímavý obraz, ale prostě jsem slyšel moře.“

Přála jsem si, aby mi to více vysvětlil. Toužila jsem pocítit, jaké to bylo slyšet moře.
A tiše jsem záviděla každému, kdo měl sny hezké, příjemné, nenamáhavé.

Mučedníci spravedlnosti 15+Where stories live. Discover now