15

459 27 3
                                    

Rozdělili nás do menších skupinek. Bohužel jsem tam neskončila s žádnou holkou, kterou bych už znala, zato Sarah a Carly měly takový štěstí a skončily spolu.

Dostaly jsme každá bílý krátký šaty s takovou mašličkou v pase a papír se jménem a ohavným činem, který dotyčný udělal.

Všichni si své papíry pečlivě prohlíželi a nahlas o nich debatovali, já na to neměla žaludek a řekla jsem si, že se na to zeptám až toho dotyčného.
Chci, aby mi řekl sám, co provedl.
Aby si to uvědomil, aby věděl, proč je tady.
A proč já musím udělat to, co se mi sice příčí proti srsti, ale uvědomuji si, že je to správné.

Naší skupinku bude ze začátku na každou smrt doprovázet jedna kaktusačka, která nás má na starosti. Naše se jmenuje Jess a vypadá moc mile.
A taky je to první žena, kterou jsem u kaktusáků viděla, teď jich ale bylo v místnosti víc.
Vedly skupiny.

Opět jsme šli do jídelny a já si ani napodruhé nezapamatovala cestu. Chvíli jsem si byla jistá, že vím kudy, ale pak jsem se zase ztratila.

Seděla jsem rozvalená v křesílku a nahlas uvažovala.

„Když tu nejsme my, tak ani ty, které máme zabít, že? Jenže když tu taky nejsou, tak kde jsou? Na svobodě? Ve vězení?“

„Je to v těch papírech, jejich stav, kde se nachází, nebo byli naposledy spatřeni. Já mám svého v nemocnici. Ale pokud ho budete mít na svobodě, tak to bude mnohem jednodušší… Protože nebudete mít slitování. Budete vědět, že třeba vrah je ještě někde venku a může zabíjet dál,“ odpoví mi Carly.

Pravda.
V hlavě jsem si furt představovala, jak to zítra bude vypadat, co řeknu, jak se zachovám, jak ho zabiju a co se stane, když ho nedokážu zabít?
Vypadá to, že i Kirk nad tím přemýšlel, protože byl nějaký zamlklý a zaražený.

K večeři jsme dostali kuřecí špíz se slaninou a k tomu kousky salátu s nějakým jogurtovým dresinkem.  Opět mi to moc chutnalo.
Zapíjela jsem to vodou, která popravdě fakt byla lepší, než kterou mám doma.
Nikdy jsem žádný rozdíl nevnímala, ale tady byl velice znát.

Bylo šílené, jak moc jsem se snažila nemyslet na přítomnost a blízkou budoucnost, ale stejně to nepomohlo. Vždycky vám dojdou témata na přemýšlení, stejně tak jako v komunikaci s někým.

Když jsem si šla pro zákusek, zahlédla jsem stůl, v kterém seděl Lachtan. Konečně jsem zjistila, kde sedí. Vypadal zamyšleně a zamilovaně koukal na dezert, který měl tvar jako donut, politý růžovou polevou a posypaný ořechy.
Mňam.

Jakmile jsem přišla do bezpečí svého pokoje, plácla jsem sebou ihned do postele.

Můj úbor na zítra společně s papírem jsem nechala ležet na zemi.

Přinutila jsem se zvednout a jít hledat nějakou věc, kterou mi dali jako pyžamo.
Svlékla jsem se, vzala kartáček a pastu na zuby, ručník a zalezla do koupelny, kde jsem strávila poměrně dost dlouhou dobu.

Po dlouhé sprše jsem vyšla celá vrásčitá a červená od horké vody.

Měla jsem na sobě jen delší zelené tričko a spodní prádlo.

Zavrtala jsem se do peřiny a snažila se usnout, jenže se najednou otevřely dveře…

Kapitola, která končí otevřeně a napínavě.
Kdopak to asi bude za dveřmi...?
To zjistíte... brzy.
❤❤

Mučedníci spravedlnosti 15+Where stories live. Discover now