Byli jsme u něho na pokoji a jen si povídali.
Bolelo mě celé tělo a byla jsem ospalá, ale chtěla jsem s ním ještě zůstat. Bojovala jsem sama se sebou a snažila se své oči přimět, aby zůstaly otevřené.
„Jsi unavená?“
„Ne,“ zalhala jsem a sedla si do tureckého sedu.
„A ty?“
„Ani ne.“
Tiše mi řekl, že nám přinese vodu a odešel do koupelny.
Já se zvedla taky a procházela si jeho pokoj.
Pořád mě tak fascinoval.
Koukala jsem na knížky, které čte a usmála se, když jednu knihu, kterou tam měl, jsem četla taky.
Vešel zpět do pokoje a vodu položil na noční stolek.
Stála jsem kousek od něho a koukala mu pozorně do očí.
„Lhala jsem ti. Jsem strašně unavená,“ řeknu s úsměvem a on se rozesměje.
Přišel ke mně blíž a roztáhl ruce. Padla jsem mu do náruče a pořádně se k němu zavrtala.
„Tak si lehneme, ano?“
Jen jsem kývla do objetí a pomalu jsme couvli do postele.
Nepustil mě ani na minutu.
A pak jsme už jen leželi a mlčeli a já pomalu usínala a propadala se do říše snů.
„Taky jsem ti lhal,“ slyším ještě z dálky, ale to už jsem neřešila.
Asi se mi to jen zdálo.
Probudila jsem se zmrzlá a rozbolavělá.
Včerejší den byl šílený a dnešek bude jistě taky.
Čeká nás se Sarah spoustu důležitých věcí.
Nevzbudila jsem ho, jen se napila vody a vyšla co nejtišeji z jeho pokoje.
„Fioletto?!“ uslyším za sebou a nadskočím leknutím.
Šel rychlým krokem ke mně, vzal mě za poraněnou paži a zašel se mnou do asi jeho pokoje.
„Co tu sakra děláš?“ zeptá se Alexander.
„Vím, jak to vypadá, ale věř mi, že to není tak, jak si myslíš.“
„Je mi úplně jedno, co jste spolu dělali, ale sakra vyšla jsi v tu nejhorší dobu. Teď se skoro všichni vrací z noční a ostatní jdou na denní službu. Tam tě nevaroval?“
„Ještě spal.“
Zavrtěl hlavou a jeho dlouhé vlasy se rozlítaly do všech světových stran.
„Nic mezi námi není, jsme přátelé.“
„I to je problém.“
Zkousnu si ret.
„Mám spíš pocit, že to dělá problém jen tobě,“ řeknu mu a on se na mě zamračí.
On ví, že já něco tuším.
„Vlastně nechápu, proč jsem ti pomohl, kdyby tě tu načapali, měla bys pořádný průšvih,“ poví a vypadal, jako by litoval, že mě dostal dál od potíží.
Jako by si uvědomil, že on chce pravý opak.
Kéž bych jen pochopila to jeho chování a Lachtana taky, protože je mi jasné, že ty dva kují pikle spolu.
Jenže Alexander se jakoby neuměl rozhodnout, jestli mě chce mít rád, nebo vidět v potížích.
Jenže jak jsem mezi tajemstvím, který společně oni dva zkrývají, postavená já, to jsem bohužel nevěděla.
„Za jak dlouho budu moc odejít?“
„Ještě tak 15 minut. Já už musím, ty se rozhodni, jestli chceš riskovat, nebo ne.“
Riskuji tu celou dobu, ale to jsem si nechala pro sebe.
„Zatím,“ řekne a zmizí na chodbu.
Já si mezitím šla prohlížet jeho pokoj.
Dneska je tak depresivní počasí!
✖✖
Ale zase ideální na psaní a pro vás čtení.
❤❤❤❤❤
Déšť, zataženo a lehké šumění větru.
✴✴
✴Harmonie✴
