29

371 24 8
                                    

„Možná přece jenom budeme přátelé,“ řekl, když jsem mu podávala dezert. Různé ovoce v čokoládě.

„Já bych řekla, že už jsme, tak nějak našim vlastním způsobem...“

„Jsem špatný člověk, proto jsem tady a dělám, co dělám, ale ty to zajímavé přátelství zachraňuješ.“

,,A čím jako?“ zasmála jsem se.

„Tebou lásko.“

Zavrtila jsem nevěřícně hlavou.

„Zachraňuji ho tak, že ti dávám jídlo. Pak jsi hned jak nejlepší kamarád,“ odpověděla jsem mu a vyplázla na něj jazyk. Otočila se k odchodu a ještě na něj špitla.

„A mimochodem, nejsi špatný člověk.“ 

„Možná ne, ale nejsem správný člověk.“

„Pro co? Pro koho? Nemusíš být přece dokonalý, ani nemůžeš.“

Ještě jsem se rychle zeptala a věnovala mu krátký zamyšlený pohled.

„Pro kohokoli v mé blízkosti, dokonce i pro tebe.“  

Upřímně ani nevím, jestli to myslel vážně, spíš jsem slyšela blbě.
Proto jsem se tím nezabývala, nechala jsem to plavat někam daleko, protože to nemohlo znamenat to, co mě napadlo.
Moje fantazie je nekonečná a tak jsem si mohla překroutit jeho slova, aby se mi líbila co nejvíc, ale to jsem nechtěla.
Dělat z věcí něco, co není jejich pravý význam.
Pak to už není skutečné a skutečnost nemůže být dokonalá, i když si to tolik lidí přeje a představuje.
A tak se z normální představy vyklube lež a opakovaná lež se pak v našich hlavách mění na něco normálního a reálného.
Na naší vlastní pravdu.

Ale abych se vrátila k tomu jídlu, můj žaludek se opět ozval a Rif na to ihned zareagoval.

„Bože, proč to monstrum nekrmíš?“

„Nemělo hlad,“ odvětvím jakoby nic, ale bylo mi hrozně trapně.

„Klidně si pak můžeš skočit do kuchyně, něco tam ještě bude,“ řekne kaktusák a já se na něj vděčně podívám.

„Děkuji, možná tam pak zajdu.“

„Jen to netahej na pokoj…“

Přikývnu a začnu uklízet.

„Půjdu pak asi s tebou na to jídlo, chci si spravit náladu,“ poví mi najednou a já se na Rifa až moc dlouho zadívám.

,,Co je?"

„Proč se semnou vůbec bavíš? Furt si pamatuji ty tvé nenávistné pohledy… A teď chceš jít na jídlo? Společně?“

Pokrčí rameny, jako by ho ta otázka otravovala a odpověď nebyla vůbec zajímavá, aspoň pro něj teda.

„Musíš sama uznat, že nejsi krásná, teda aspoň na první pohled.
Sakra, teď je ze mě kretén, ale prostě jak to říct. Člověk se na tebe musí víc podívat a poznat tě, aby objevil tvou specifickou krásu.
Asi ani nemám důvod, proč jsem tě neměl ze začátku rád, prostě jsem dal na první pohled.“

                                                                                                                    

Tak, kdo jde se mnou zabít Rifa?

Mučedníci spravedlnosti 15+Kde žijí příběhy. Začni objevovat