Nalily si džus, usmály se na sebe a najednou se začaly líbat.
Vypadalo to dost věrohodně a procítěně.
„To je skvělý!“ řekne Kirk nadšeně.
Všichni jsme se drželi, abychom nevybuchli smíchy.
Získaly si dost velké publikum a šokovaných výrazů bylo až moc.
Bylo to lepší než kino.
Když se k nám vrátily, všichni jsme si neviditelně plácli, bylo to prostě skvělé vystoupení.
„Fioletto? Pojď, jdeme pro tvůj úbor,“ přijde za mnou Jess a já si smutně povzdychnu, taková zábava tu byla.
Sarah mi dá na rozloučenou pusu na čelo a já se na ní nechápavě s úsměvem podívám.
„Teď to bude vypadat, že jsme ve trojce,“ řeknu jí a vypláznu na všechny jazyk.
Opouštím svou rozesmátou skupinu s dobrou náladou a s Jess v patách, která se mě furt na něco vyptávala.
Převléknu se do šatiček, které jsem si nevyprala, takže na nich ještě byla krev ze včera.
„Páni, vypadáš strašidelně,“ řekne a zase začne mluvit.
Moc jí neposlouchám a spíš se soustředím na cestu a snažím si jí vrýt do paměti.
Na dveřích je složka s pánem, kterého budu muset zabít, takže jí strhnu a vstoupím s ní v ruce do místnosti, kterou už moc dobře znám.
V židli sedí mnohem mladší muž, než minule.
Mohlo by mu být tak nejvíc 23 let.
Přijdu před něj a zkousnu si ret.
„Páni, tak to mi ten trest asi ani vadit nebude,“ řekne mi drze, když mu sundám izolepu s pusy.
Připadala jsem si před ním nejen hloupě, ale i naze.
Sedla jsem si na pohovku a pořádně si ho prohlédla.
Měl světle hnědé a krátké vlasy.
Zlý až pedofilní úsměv a na tvářích spoustu pih.
Přesně takového člověka nechcete potkat, když jdete sami domů.
Myslím, že bych uhádla, proč tu je a co udělal.
„Kdyby jste mi řekli, že tu máte Halloween, vzal bych si kostým,“ řekne a olízne si rty.
Usměju se.
„A za co si myslíš, že jdu?“
„Nějaká děsivá striptérka?“ zkusí si tipnout.
Dále zkusil několik dalších tipů, ale ani jednou se netrefil.
„Fajn, nechávám se podat.“
„Mučednice spravedlnosti,“ vyplivnu to divné slovní spojení.
„Takže jsi tu od toho, aby zavládla ve světě spravedlnost?“
„Přesně tak a chceš něco říct?“
Ani se nepohnul, nijak nezareagoval… Asi si myslí, že tady budu mluvit jen do zdi.
„I tak ti to řeknu, ta barva na mých šatech není barva, ale krev a patří chlapovi, co tu byl před tebou a no jak to říct, už slunce nikdy nespatří.“
„To mě chceš zabít za to, že jsem si jen užil s jednou holkou, která řekla ne? To je ujetý!“
Vezmu si k sobě papír, kde je jeho čin zapsaný a stoupnu si.
„Tady je ale i napsaný, že jsi jí nutil drogy. Ujetý jsi ty. Víš, kolik bolesti jsi jí způsobil?“ zvýším na něj hlas.
„Kolik jí bylo?“ zašeptám.
