Můj Nevlastní Bratr

33.

Podzim se co nevidět přehoupl v zimu, mikiny se vyměnili za teplé kabáty a celá atmosféra nabírala známý pocit Vánoc.

,,Jestli nepřestaneš dělat blbosti, na namázneš se stejně, jako včera" Poučovala Fuyumi pobaveně Natsua.
S Todorokim jsme šli vzadu v těsné blízkosti a neustále do sebe jemně naráželi. Venku bylo chladno a mráz způsoboval, že naše tváře nabraly slabý odstín červeno růžové barvy. S Fuyumi jsme měli v plánu zajít nakupit, což když zjistil Natsuo tak se pochopitelně přidal. Todoroki nakonec nesměl chybět také, protože to by prostě nebyl on. 

Za ty dva měsíce se vztah mezi námi jaksi prohloubil, především v něm teď vládla důvěra a jakési zvláštní pouto. Zvykl jsem si na Todorokiho přítomnost více, než bych sám chtěl a více, než by bylo zdrávo. Od toho večera jsme se drželi zvláštní tradice, kdy jsme večer k sobě přišli, bylo jedno jestli já k Todorokimu a nebo Todoroki ke mně, vždy jsme si pustili film a nakonec spolu usnuli v objetí. Od té doby, co jsem se rozešel s Kacchanem se mě Todoroki ani jednou nepokusil políbit. Toto gesto pro mě moc znamenalo, ačkoliv jsem několikrát zahlédl chtíč v jeho očích, vždy se ale zarazil, což nejspíš chtělo hodně sebeovládání. Nepokoušel se mě osahávat, ani když jsem se v noci vzbudil v jeho objetí jsem jeho ruku necítil na svém pozadí, tak jako tomu bylo dříve pokaždé. Todoroki se změnil a neustále se měnil před mýma očima. Samozřejmě jsem mu zase nemohl tak fandit. Ty jeho sexuální narážky byli jako obvykle skryty v každé jeho větě, co vypustil z úst. 

Za ty dva měsíce se toho změnilo hodně, především city jež jsem k Todorokimu choval se jaksi neprohloubili, necítil jsem to samé, co jsem tehdy cítil ke Kacchanovi, bylo to něco úplně jiného a já se v tom nedokázal nijak vyznat. Snažil jsem se před Todorokim chovat jako obvykl, ale narůstal ve mně zvláštní chtíč po něm, po jeho těle..Todoroki se za celou tu dobu nezeptal, zda k němu něco cítím, zda má u mě šanci a ani na žádné jiné podobné otázky. Prostě se o mě snažil, nehledě na to, jestli to mělo smysl či ne. On se nikdy nevzdává. Oba dva jsme hned na začátku vykročili špatnou nohou a to už se smazat nedá. City se nedají ovlivnit. To jsem si alespoň donedávna myslel.

Na druhou stranu ve vztahu jež vedl Dabi a Shigaraki to poměrně klapalo. Dabiho jsme tu už moc nevídali, trávil totiž skoro všechen volný čas u něj, jelikož bydlí sám a tak toho patřičně využili. Shigaraki byl stejně jako Dabi poměrně zvláštní člověk, ale rozhodně nebyl špatný. Nedávno, když jsme šli spolu ze školy jsme se dali do řeči, která byla více než příjemná a rozhodně zajímavá. 

A nakonec tu byli vánoční prázdniny, jež mohli konečně nastat. Miloval jsem vánoce a nemohl jsem dočkat, až bude všude panovat plná atmosféra a nálada vánoc. 

,,Rodinný výlet?" Zopakoval Natsuo otázku, jež před malou chvilkou slyšel. Všichni čtyři jsme se zmateně dívali na naše rodiče, jež se drželi ruku v ruce usazeni na gauči. Endeavour druhou rukou něco mačkal na svém notebooku a jen přikyvoval.Zřejmě byl zvyklý zvládat více věcí na jednou.

,,Napadlo nás, že by byl skvělý nápad jet někam jako rodina..od začátku co jste se sem nastěhovali jsme se s vámi kvůli práci a různým cestováním navzájem nemohli pořádně seznámit" Mluvil klidně Endeavour aniž by vzhlédl od notebooku a dál si zvesela klepal do klávesnice. 

,,A není lepší čas, než je právě ten Vánoční" Usmívala se nadšeně mamka a celá se rozplývala. Endeavour jen přikyvoval a následně na nás natočil obrazovku jeho notebooku, na němž se nacházel obrázek našeho prozatimního bydlení. Rozhodně jsem musel uznat, že tam bych bydlel napořád. Velká chata byla obklopena přírodou, která samozřejmě bude teď pokrývat nános sněhu, což na kráse nijak ubírat nebude, právě naopak. 

,,Odjíždíme za dva dny, tak si můžete jít zabalit..budeme tam týden, tak si hlavně nic nezapomeňte..a Midoriyo? Pokud budeš chtít, může jet i tvůj přítel" Spiklenecky na mě mrkl. V tu chvíli mi došlo, že matce ani Endeavourovi jsem nic ohledně našeho rozchodu neřekl. Koutkem oka jsem viděl obličeje ostatních, kteří jen sklopili pohled a uhýbali jím. 

,,Děkuji za nabídku, ale já už nemám přítele" Pousmál jsem se a než jsem se stihl stát obětí mamčina výslechu, zmizel jsem z obývacího pokoje jako blesk. Však ono na to ještě dojde. Mamce nikdo neuteče. Byla koneckonců má chyba, že jsem ji za celou tu dobu nic neřekl.

,,To už jsi si stihl zabalit?" Vyptával se ten večer Todoroki, který jako vždy okupoval mou postel a díval se znuděně do telefonu. 

,,Jen nějaké základní, zbytek si zabalím zítra" Vydechl jsem zmoženě a lehl jsem si vedle Todorokiho na bok, což samozřejmě hned využil a obtočil svou paži okolo mého boku a přitáhl si mě blíž k sobě. Byl jsem po dnešku unavený a usínat v Todorokiho objetí pro mě byla ta vůbec nejuklidňující věc. Spokojeně jsem zavřel oči a chystal se propadnout do říše snů, když jsem ucítil Todorokiho studenou ruku, která mi vjela pod triko a vytvářela bříšky prstů různé obrazce. 

,,Nějaký unavený ne?" Zasmál se potichu a dál mi jezdil rukou po zádech. Zamručel jsem na znamení, že je mi to příjemné a více se k němu natiskl. Přehodil přes nás peřinu a mně už nic nebránilo se oddat spánku.

_____________

,,Jestli si nepohneš, tak pojedeme bez tebe" Házel zrovna svůj kufr do auto Todoroki a usmíval se, když viděl, jak se sotva plazím.Unaveně jsem zívnul. V další chvíli jsem nadskočil a přidušeně vyjekl, když se Todorokiho ruka setkala s mým posvátným pozadím. 

,,Nespi prdelko" Chechtal se vesele a než jsem po něm stihl skočit, zmizel v domě. Dostak jsem tik do oka a snažil se zhluboka nadechnout. Prdelko?! Prdelko?! Přísahám, že kdyby tu teď byl, tak by se i má ruka setkala s určitou partií na jeho těle. Bohužel pro něj, úplně s jinou částí. 

,,Nasedat mládeži!" Endeavour hodil svůj kufr do auta a usedl na sedadlo řidiče. Má matka si sedla hned vedle něj a my se naskládali dozadu. Díkybohu měl Endeavour velké auto a tak to nebyl problém, ačkoliv trochu natěsno jsme tam byli, ale nic, co by se nedalo zvládnout. 

Zabral jsem si místo u okénka a sotva jsme ujeli prvních pár metrů, kradl se na mě spánek, o který jsem se ošidil. Pohodlně jsem se opřel o dveře a nechal se ukolébat k spánku. Než jsem však stihl usnout ucítil jsem Todorokiho paži, která se okolo mě omotala a shodila mě na své rameno. Mnohem lepší. Spokojeně jsem vydechl a více se k němu přitulil. Todoroki se opřel o mou hlavu a rukou mi sjel na vnitřní část stehna, kterou jemně zmáčkl. Teď už mi nic nebránilo otevřít náruč spánku. Ani jeden z nás si nevšímal pohledů ostatních a oba dva jsme se oddali společnému spánku. 

Dokonce mi to teď ani netrvalo nijak dlouho, za což si celkem tleskám XD

Každopádně mám pro vás takovou story, jež se mi stala.

Samozřejmě jsem chtěla dát takový malý signál, že jsem otaku a tak jsem si pokreslila školní tašku logem Akatsuki z Naruta..a co se nestalo..včera mi holky říkali, že se po mně ptal kluk, konkrétně se vyptával po holce, která chodí s taškou, na které jsou nakreslené mráčky..shodou okolností se ptal mých spolužaček a tak mi to samozřejmě hned řekli..dneska mi napsal na ig a nějak jsme si psali..pak jsme se domluvili a šli jsme ven..no a nakonec to skočilo naplánovaným výletem na advík, na který chceme jet spolu.. A čistě pro info je to druhák, který je na stejném oboru jako já, což se vyplatí :D

Další kapitola bude brzy, jelikož ji mám už předepsanou..bojím se však, abych tou kapitolou příběh nezkazila, ale zároveň se mi to tam hodí..vážně mám dilema, jestli ji mám nakonec přepsat, nebo ne 

kerr_ia