Můj Nevlastní Bratr

5.

,,Izuku?" Přišla za mnou moje mamka. Zrovna jsem seděl na posteli a psal jsem si s Bakugouem, ohledně zápasu. A co jiného jsem měl čekat než to, že opět vyhráli.

,,Ano?" Neměl jsem moc šancí si s ní od doby, co jsme přijeli moc popovídat.

,,Chci se jen zeptat, jak se ti tu líbí?" Sedla si vedle mě na postel. Mohl jsem čekat, že se zeptá na tohle.

,,Jo, ujde to. Ale raději bych se vrátil domů" Jen si povzdechla.

,,Určitě si tady najdeš taky  spoustu nových přátel a navíc, když budu muset odejít, tak tady nebudeš sám a nemusím se o tebe strachovat" Ale já nechci nové přátelé, já chci svoje staré.

,,Jo, určitě budu v pohodě...hlavně s některými členy 'rodiny' o samotě." Byl jsem ironický, ale být doma sám s Todorokim, tak si nemyslím, že bych byl úplně v bezpečí.

,,Todoroki je milý chlapec, dej tomu šanci a určitě si s ním budeš rozumět" Už i máma ví,na koho naražím, ale stejně ho bude obhajovat. Vůbec nic o něm neví, jinak by nikdy neřekla něco takového. Šanci jsem tomu dávat ani nechtěl, už je na to moc pozdě.

,,Kvůli němu nemůžu mít v noci otevřené dveře ano okno. Kromě toho, mám strach i o svoje zdraví" Jen se zasmála. Myslí si snad, že vtipkuji?
,,Myslím to vážně, jsme tu jenom tři dny a já už ho nesnáším teď" Jen mi projela rukou vlasy.

,,Ale jdi ty...všechno chce čas" Zvedla se a šla ke dveřím. Usmála se na mě a zavřela je za sebou. Jen jsem si povzdechl. Proč mi prostě nevěří?

Opět jsem si vzal do ruky telefon a chtěl se jít podívat na instagram, ale zaslechl jsem bouchnutí mých dveří. A kdo to nebyl, že?
Skočil mi na postel a díval se na mě.

,,Co tu chceš?" Ignoroval jsem jeho pohled a přesunul jsem ho opět na telefon.

,,Společnost. Nudím se." Ušklíbl se. Bezva, na to jsem mu dobrý.

,,Tak si pozvi nějakou tvoji hračku" Nestál jsem o jeho přítomnost, akorát by mě ještě nakazil demencí.

,,Ty mě nudí, ale ty seš docela zajímavý" Já toho imbecila nesnáším.

,,Jenže já nejsem tvoje hračka a už vůbec nestojím o tvojí přítomnost" Jen uchechtl a dal mi ruku na stehno, které zmáčkl, naštvaně jsem mu ruku sundal.

,,O mojí přítomnost stojí každý. Možná je to tím, že jsem tak inteligentní, nebo taky tím, že jsem tak neskonale sexy" Bože můj, to je takový egoista. Teď mi bylo líto, že jsem kdy Kacchana nazval egoistou, přijde mi to jako naprostá urážka. Budu se mu muset omluvit

,,Poslouchej mě...víš, co máš v hlavě? Mozkožrouta...A víš, co tam dělá? Umírá hlady" Sebral jsem a seskočil z postele. S ním už tu nebudu trávit ani vteřinu svého času.

,,Náhodou jsem velice inteligentí...kam jdeš? " Seskočil taky. Musí zamnou všude chodit?

,,Rovně. Dopředu. Tak, kam ty ne..." Otevřel jsem dveře a vyšel z nich. Než jsem je stačil zavřít, proklouzl jimi taky. Rychle jsem utíkal dolů.

,,Natsuo? Máš čas?" Klepal jsem na dveře.

,,Jasně, jen pojď" Otevřel mi. Pak se podíval na Todorokiho, který mě hned dohnal a jen zakroutil očima a naznačil mu, ať jde taky.
Uvnitř už byl i Dabi a Fuyumi a hráli karty. Jen se na nás usmáli.

,,Jdete hrát taky? " Jen jsem přikývl, co jiného mám také dělat s ním za zády, že? A navíc, karty jsem nehrál ani nepamatuji.

,,Chceš říct jednu takovou historku, co jsem zažil, když jsem byl s Dabim se školou v přírodě?" Usmíval se Natsuo. Dabi se jen uchechtl.

,,Jasně" Mám rád povídání si o věcech, které někdo zažil. S kamarády jsme si o nich povídali pořád.

,,Takže, byli jsme s Dabim spolu ve stanu a každá skupina měla rozdělené nějaké úkoly. My jsem měli za úkol posbírat dříví a udržovat oheň." Nikdy jsem se školou v přírodě nebyl. U nás byl les a víceméně příroda už okolo nás.
,,Večer jsme si vyprávěli strašidelné historky, znáš to, ne? Takové to klasické povídání u ohně" Usmívá se a pak se podíval na Dabiho. Až moc dobře, tehdy jsme s kamarády stanovali u lesa, jeden z nejlepších zážitků s nimi. Začal jsem tam chodit s Kacchanem, se kterým jsem měl i stan. Nikdy na to nezapomenu.

,,Jenže Natsuo je strašný posera a  všemu hned uvěří" Skočil mu do řeči Dabi, Natsuo se zamračil a než stačil cokoliv říct, Dabi pokračoval.
,,Večer jsme pak museli jít ještě pro pár klacků a rozdělili jsme se, jelikož jich tam moc nebylo. Vracel jsem se s klackama za Natsuem a viděl jsem, že stojí zády ke mně. Tak jsem šel k němu a chtěl mu sáhnout na rameno, ale-" Usmíval se Dabi, ale Natsuo mu opět skočil do řeči.

,,Ne, nechtěl mi sáhnout na rameno. Přiblížil se mi za zády a do ucha a vybafl na mě" Překřížil si ruce na hrudi.

,,Zašeptal jsem ti do ucha 'Baf'" Smál se Dabi.

,,No a co...víš vůbec, jak jsem se lekl? " Dělal uraženého.

,,Jo...do konce školy v přírodě ho učitelka nepustila samotného do lesa. I stezku odvahy ho poslala raději se mnou, než sama. Tehdy totiž zařval, jak puberťačka a učitelka z něj málem dostala infarkt, nehledě na to, že se někteří členové třídy, málem pochcali strachy" Začal jsem se smát. Bylo mi Natsua docela líto, ale zase to bylo hrozně vtipné. Fuyumi se usmívala a pobaveně kroutila hlavou. Todorokimu hrál na tváři veselý úsměv.

,,Já v noci potkat Midoriyu v lese, tak bych toho patrně využil" Zkomentoval to Todoroki. Jen jsem obrátil oči v sloup. On to vždycky musí takhle zabít. Jen jsem si povzdechl.

,,Já tebe potkat v noci v lese, tak se zakousnu do stromu a dělám, že jsem suchá větev" Natsuo přestal hrát uraženého a vyprskl smíchy. Fuyumi si dala ruku před pusu a Dabi se jen ušklíbl..

,,Asi nejsi jediný" Souhlasil Dabi se mnou.

,,Haha, vtipný..." Protočil očima.

,,Jinak tedy hádám, že vy dva jste ve třeťáku?" Zeptal jsem se směrem k Dabimu.

,,Jo, ty jdeš teď do druháku?" Ačkoliv se to tak může zdát, tak bohužel ne.

,,Měl jsem pozdní narození, takže jdu teď do prváku" Todoroki se uchechtl.

,,Tak to budeme spolu ve třídě" Ozval se Todoroki. Strnul jsem. To jako, že budu muset být s ním ve třídě? Asi přestupuji.

Chtěl jsem něco říct, ale Natsuovi zazvonil telefon. Podíval se na něj a vstal, chytil mě za ruku a táhl ven.

,,Do večera budeme zpátky" Absolutně jsem nic nechápal. Natsuo mě táhl ke dveřím.

,,Kam to jdeme?" Jen se usmál a pustil mojí ruku.

,,Ven...a řekli, ať vezmu svého nového brášku" Otočil jsem se, že půjdu zpátky, ale chytil mě.

,,Na to zapomeň" Jen jsem si povzdychl a začal si obouvat boty.

Ohayo...

Takže nesu pro vás dobré zprávy, ačkoliv pro mě moc ne..
Jelikož jsem byla včera u doktorky, tak to nedopadlo zrovna dobře.
Celý týden opět doma a v pátek jdu na odběry krve, aby zjistili, co se mnou je.
No, pro vás to znamená nové kapitoly každý den, možná dvě, jelikož se nesmírně nudím... XD.
Snad se vám tato kapitola líbí, zatím.

Sayonara♥

_kerria_