Můj Nevlastní Bratr

11.

,,Ještě chvíli" Mumlal jsem.

,,Vstávej lenochu" Dloubal do mně Kacchan.
Prostřel jsem si oči a díval se na osobu, která už seděla oblečená na posteli a snažila se mě probudit.
,,Už je jedenáct...takže koukej vstávat" Sebere mi peřinu. Naštvaně se zamračím a dělám uraženého.
,,Fajn, řekl jsi si o to" Popadl mě za nohy a táhl z postele. Házel jsem sebou, ale než jsem se nadál, ležel jsem na podlaze.

,,Tady se člověk nemůže ani vyspat" Stěžoval jsem si a bral si oblečení, které jsem si následně vzal do koupelny.
Vykonal jsem ranní hygienu a o necelých čtvrt hodiny později, jsme mířili dolů.

,,Nevím, co jste včera venku dělali, ale Natsuo se ještě taky neprobudil" Kroutila pobaveně hlavou Fuyumi.

,,Mohl jsem ještě spát" Naštvaně jsem se podíval po Kacchanovi, avšak jen jsem to hrál. Ten se ušklíbl a sedal si je stolu.

,,Táta je dneska dlouho v práci, takže jsme tu sami" Řekla nám Fuyumi mezitím, co nalévala polévku. Ono jsme tu sami byli i tak. Jelikož moje mamka je na pracovní cestě a Endeavour je stejně věčně zavřený v pracovně.

Todoroki, jež zrovna přišel s Natsuem se posadili naproti nám, jelikož vedle Kacchana se tentokrát posadil Dabi. U snídaně se probíral včerejšek a snad všichni se bavili nad mými reakci, při hororu.
,,Takže dneska večer, si pustíme nějaký horor" Začala zvesela Fuyumi.
,,Tak to semnou, ale nepočítejte" Mohl jsem čekat, že se tohle stane. Jenže já, už se znovu na žádný horor nepodívám.
,,Ale jasně, že tam budeš semnou" Hodil mi Kacchan ruku okolo ramen. Jen jsem udělal zoufalý obličej.
Po jídle jsme hodili nádobí do myčky a každý se vydal do svého pokoje.
Sedl jsem si ke stolu na mojí točící židli a hned jsem se zatočil. Kacchan sebou plácl o postel.

,,Deku?" Oslovil mně mezitím, co si rukou mačkal spánky.

,,Ano?" Zastavil jsem židli a podíval se na něj.

,,Máš nějaký prášek, na bolení hlavy?" Kacchan hrozně trpěl na časté migrény. Co vím, tak poslední dobou, dlouho žádnou neměl.

,,Dojdu za Fuyumi, hned budu zpátky" Zvedl jsem se. Viděl jsem, jak přikývl a tak jsem se sebral a zamířil jsem dolů. Zaklepal jsem na její dveře, což jsem dělal poprvé a počkal, až otevře.

,,Děje se něco?" Otevřela hned po zaklepání. Jen jsem se trochu nervózně usmál.

,,Potřeboval bych prosím prášek, na bolení hlavy" Nejistě jsem se usmál. Vyšla ze dveří a mířila směrem ke kuchyni.

,,Bolí tě hlava?" Zeptala se ustaraně, jen jsem se pousmál a záporně jsem zakroutil hlavou.

,,Kacchan často trpí migrénami" Jen chápavě přikývla a podala mi onen prášek. Vzal jsem ještě sklenici, kterou jsem napustil vodou.

,,Nejlepší bude, když si půjde lehnout" Jen jsem přikývl.

,,Děkuji moc" Zazubila se na mě.

,,Nemáš zaco. Kdyby jsi cokoliv potřeboval, neváhej přijít" Jen jsem se usmál a přikývl. Mám Fuyumi rád, opravdu si s ní připadám, jako kdyby to byl můj opravdový sourozenec a znal se s ní už dlouhou dobu.
Se sklenicí a práškem, jsem zamířil do pokoje.

,,Lehni si a vyspi se z toho" Jen ho zapil a lehl si. Normálně by protestoval, ale když má migrény, tak nemá sílu ani na to.

Silence, and nowhere near the sky

Living in this darkness, paves in strife

Before i lose fire, I gotta find what I need

All the times I fight to strive, til I get out

Where do we ho for life?

Začal mi vyzvánět mobil. Rychle jsem ho popadl a ukázal Kacchanovi, že jdu na chodbu. Jen přikývl a tak jsem zavřel dveře a podíval se, kdo volá.
Samozřejmě, že mamka.

,,Nemusíš volat každý den...máme se tu dobře, nenudíme se a vše je v pořádku" Ani jsem jí nepozdravil a rovnou jí začal odpovídat na otázky, na které by se stoprocentně zachvíli zeptala.

,,Však já vím, ale nemůžeš pochopit starostlivost matky" Říkala pobaveně. Také jsem se musel uchechtnout.
,,Chtěla jsem ti hlavně říct, že přijedu nejspíš zítra" Čekal jsem, že se tam zdrží déle, ale rozhodně si nestěžuji.

,,Dobře, děkuji za upozornění" Usmíval jsem se.
Rozloučili jsme se a já hovor vypl. Chtěl jsem jít do pokoje, ale otevřeli se vedlejší dveře, ve kterých stál Todoroki. Měřil si mě od hlavy, až k patě a pak zase obráceně.
,,To by mohlo stačit" Než jsem se stihl zeptat, co tím myslel, uslyšel jsem cvaknutí foťáku, jež mě fotil.
,,Tamta fotka, už my nestačila" Mluvil ke mně, ale přitom se díval na fotku v mobilu.
,,Nechceš si svléknout ještě tričko, nebo klidně můžeš i kalhoty. Čím víc dole, tím lepší materiál" Držel jsem se, abych po něm neskočil a nevydrápal mu oči.

,,Sni dál" Odseknul jsem mu. Na to jen protočil očima.
,,Obracej ty oči dál, možná tam někde najdeš něco, jako mozek" Chtěl jsem jít k sobě do pokoje, ale chytil mě za ruku, přimáčkl na stěnu a políbil mě. Než jsem stihl zareagovat, uslyšel jsem opět cvaknutí mobilu. V následující vteřině, už stál Todoroki zase na svém místě a díval se se zájmem na fotku.

,,Ta, už bude mít větší účinek. Díky zlato" Poslal mi vzdušnou pusu a než jsem mu stačil jakkoliv odpovědět, zavřel se u sebe v pokoji.
Já toho krypla vážně už zabiju! Pomalou a bolestivou smrtí.

Zůstal jsem ještě na chodbě a rovnou vytočil číslo.

,,Však já jsem se nebál, já jsem to věděl" Ozval se z druhé strany pobavený hlas, mého červenovlasého kamaráda.

,,Promiň, byly jsme v kině a přišli jsme úplně utahaný." Omluvil jsem se mu. Na to se jen chechtal.

,,V pohodě, vlastně jsem taky nebyl aktivní, takže byste se mi stejně nedovolali...jinak vyřiď Bakugouovi, že trenér je z něj na prášky, nic mu neřekl a zmizel" Pochechtával se Kirishima. Kacchan má svého trenéra někde. Vlastně se divím, že s ním má trenér, takovou trpělivost.

,,Jasně, akorát má zase migrénu, takže teď spí" Jen si povzdechl.

,,Jasně, tak až mu bude líp, tak se ozvěte, já musím jít zatím na trénink...tak zatím zdar kámo" Usmál jsem se.

,,Jasná páka...ahoj" Vypnul jsem hovor a konečně vešel za Kacchanem do pokoje.
Všiml jsem si, že už spí a tak, jsem si lehl vedle něj a okamžitě se ocitnul uvnitř jeho objetí. Jen jsem se uchechtl a užíval si temto chvíle.

~Nová kniha na téma Tododeku, je už u mě na profilu.
Takže, kdo chce, může si jí přečíst... <3 ~

Sayonara♥

_kerria_