Můj Nevlastní Bratr

36

,,Ty krávo..vždyť je tu zima, že i lední medvědi by nastydli" Stěžoval jsem si po prvních minutách, co jsem se brodil v tom hustém sněhu.

,,Izuku, hlídej si slovník!" Okřikla mě matka, načež jsem si jen něco zamručel.

Uděláme si hezkou rodinou procházku řekli. Nesnášel jsem sníh a zimu, fakt že ne. Moje nálada byla na bodu mrazu, díky čemuž se stal otravný Todoroki mým terčem. Na nikoho jiného bych si samozřejmě nic takového nedovolil, nezasloužili si to, narozdíl od toho imbecila.

,,Vždycky když jsem chtěl sbalit nějakou holku, vzal jsem ji na sladkou romantickou procházku ve sněhu, vždycky mi pak do postele skočila s dvakrát větší radostí" Todoroki byl jako neřízená střela. Celou cestu něco mlel, že se mu huba nezavřela a já měl chuť mu tu hubu do toho sněhu vymáhat a už ho z něj nepustit. 

Matka s Endeavourem šli úplně ve předu, takže byli mimo doslech Todorokiho nemístným komentářům, bohužel já toho zproštěný nebyl. Šel jsem vedle Natsua, který měl také velmi dobrou náladu a párkrát s Todorokim i zapředl dost nenucenou konverzaci u které se pak smáli jak malý děti. Fuyumi šla v zadu s Todorokim a Dabim, oba vypadali jako duchem nepřítomni, i když Dabi alespoň vypadal, že konverzaci poslouchá. Rozchodně jsme se shodli v tom, že tohle byl otřesný nápad a ten sníh je nesnesitelný.

,,Nikdo se tě neprosil, aby si nám povyprávěl svůj životní příběh" Odsekl jsem nabroušeně, až se Dabi uchechtl. Jo, jak idylická rodinka, úplně nás to stmeluje dohromady.

,,Ale notak zlato, i když máš krátký nožky, tak ti to docela šlape, tak se soustřeď na tempo a nech si dospělí povídat" Já. toho. kreténa. zabiju.

Jen jsem se otočil směrem k němu a ukázal na něj prostředníček.

,,Víš, už dlouho jsem se chtěl zeptat, proč každého fuckuješ?" Jeho tón hlasu měl ten perverzní nádech, že to každému došlo.

,,Promiň, ale když tě vidím, můj prostředníček má erekci...a hned po tom i koleno" Nevinně jsem se usmál a nepatrně jsem zrychlil. Natsuo už se tam lámal smíchy a Todoroki dělal uraženého.

,,Jo, pamatuju si tvůj první týden tady" Až to Todorokimu vyvolalo nepříjemné vzpomínky na události s jeho Todorokim mladším. Viděl jsem jen, jak se ošil a vítězně se usmál. Alespoň o trochu lepší je teď moje nálada.

,,Kéž by život byl jako hokej co? Když tě někdo nasere vymlátíš z něj duši a pak si jdeš na pět minut sednout na lavičku" Objal mě kolem ramen Natsuo a dál se pochechtával, mezitím co mu šla od pusy pára.

Měl naprostou pravdu.

__________

,,Ty vole zastavte! Jsem utahanej jak šňůra od hajzlu" Opřel se Natsuo o kolena a snažil se popadnout dech. Já na tom nebyl o nic lépe, tohle bylo příšerný! Už víc jak půl hodiny jsme šli do kopce, nohy jsem sotva šoupal a nemluvě o tom kluzkém povrchu. Tohle už nedám! 

,,Vždyť už tu jsme, ještě pár metrů a budeme tam" Odpověděl Endeavour, načež Natsuo jen zaúpěl a opět jsme se rozešli. 

A vážně. 

Stáli jsme na kopci z něhož byla neuvěřitelně nádherná vyhlídka, že jsem až nevěřil, kam jsem to vyšplhal. Pod námi se rozkládali lesy a louky pokryté sněhem, se zbývající zelení ze stromů to bylo vážně něco. 

,,Já věděl, že v tobě něco bude" Začal si mě dobírat Todoroki, který ke mně přišel a pobaveně na mě hleděl.

,,Hmm, já taky. Vnitřnosti" I s touhle nádherou před očima (ne Todorokiho jsem tím fakt nemyslel) se mi nálada nijak moc nezvedla, přeci jen nás čeká ještě cesta zpátky. Ale nic to nepopírá tomu, že se je na co dívat. Obloha byla také čistá, mlha nikde. Vážně to počasí vychytali. 

Matka s Endeavourem se opírali o zábradlí a zrovna se začali cucat, když jsme na ně upřeli zrak. Hodně rychle jsem ho přesunul jinam, ale neušel mi Todorokiho uličnický výraz.

,,Zapomeň" Procedil jsem skrz zuby, ale i přesto se ke mně Todoroki naklonil, ne však k mým ústům, ale mému uchu. 

,,Víš Midoriyo..ve sněhu jsem to ještě nedělal, můžeš být první." Jeho nadržený tón by nepřeslechl ani hluchý. A jak bylo u něj zvykem, nezapomněl mi do ucha kousnout. Ošil jsem se a dal mu loket do břicha.

,,Opovaž se tady toho ptáka vytáhnout, jinak ti zajistím, že ty koule budeš mít tak zmrzlý, že i kdyby jsi si je strčil do ohniště, nerozmrazil by jsi je"  Možná jsem to pronesl trochu hlasitěji, každopádně Dabimu to ani náhodou neuniklo, stejně tak, jako nám neunikl jeho smích. 

____________

Všichni jsme byli usazený u teplého krku a zabalený v dekách. Myslím že nemusím poznamenávat, že Todoroki byl pod jednou namáčklý semnou a nikomu to nepřišlo divné. Dívali jsme se jako klasická milující se rodina u televize s vánočními pohádkami a kradli si brambůrky, ani zde jsem si neodpustil rýpavé poznámky vůči Todorokimu. Byl to takový zvyk, že se tomu šlo jen stěží zabránit. 

,,Ztloustneš" Dobíral si mě a držel ty brambůrky daleko ode mě. 

,,Děkuji za tvou starost. Ještě že jsi tu jako odstrašující případ" Než si to v hlavě uvědomil, sebral jsem mu sáček a už se jimi ládoval. Měl však odplatu. Rukou, kterou měl pod dekou mi nahmatal klín, který lehce zmáčkl, až mi málem zaskočilo. 

,,Todoroki" Zasyčel jsem varovně avšak tak potichu, aby to slyšel jen on. Klasicky měl na ksichtě ten svůj nadřazeně pobavený výraz.

,,Ale ne, oni ho zastřelili..chudáček" Vyrušila nás i Todorokiho ruku, kterou stáhl až Fuyumi, která oplakávala mrvou srnku v televizi. 

,,Vždyť je to jenom srnka, co si myslíš, že je na vánoce k večeři" Protočil Todoroki očima a Fuyumi se do něj nevraživě zabodla očima a založila ruce na hrudi. 

,,Ještě že ty jsi tak blbej, že by jsi zapomněl chcípnut" Ostatní členové rodiny měli o zábavu postaráno, stačilo jen poslouchat naše neustále opakující se hašteření.  Naštěstí matce skrz to došlo, že mezi námi vážně nic není, byla totiž zvyklá na jiné bavení dvou teploušů, když u nás býval Kacchan. Každopádně Dabiho slova ji docela rozhodili a tak jsem si něco vyslechl.

________

,,Neprovokuj, jsem utahaný jak pes" Vydechl jsem a padl do postele. ,,Nebo jak by řekl Natsu, tak jako šňůra od hajzlu" Pousmál jsem se a konečně pocítil tu únavu z celého dne.

,,A já se tak těšil, že si uděláme slaďáckej večer, když venku jsem ho vytáhnout nemohl" Poznamenal ublíženě Todoroki.

,,Naser si" Odpálkoval jsem ho a šel se převléknout do pyžama, do sprchy jsem se teď už vážně dokopat nemohl. 

Ulehl jsem do peřiny, do které jsem se zamotal a neplánoval se vymotat. Tak dobře, jen do chvíle než přišel Todoroki a já mu ji musel nadzvednout, aby mi mohl posloužit jako osobní topení. Chvíli ještě zkoušel jeho neposedné ruce, ale když přes ně párkrát dostal, nechal mě nakonec se oddávat říši snů. 

Zdravím, snad si kapitolu užijete. Snažím se to vrátit do stereotypu, ale vracení se po k příběhům po dvou letech prostě není ono, už to není na té stejné lajně, jako kdysi.

Snad si to ale i tak užijete a chytnete se.

kerr_ia