Můj Nevlastní Bratr

15.

Aniž bych si to pořádně uvědomil, den se přehoupl v noc a zbytek týdne utekl jako voda.
Nastal čas prvního dne na mé nové škole s novýma lidma a v novém městě.
S Todorokim jsme se pořádně ani neviděli, vždycky odešel a vrátil se až pozdě večer, což mi naprosto vyhovovalo. Natsuo říkal, že se to občas stávalo i dříve, kdy se prostě sbalil a na nějaký čas odešel. Podle všeho chodí za nějakýma jeho známýma, nebo taky kurvama, co já můžu tušit.
Přesto i když jsme se střetli, snažil jsem se nedat na sobě nic znát a překvapivě se mi to i dařilo, ale toho pocitu, kvůli kterému jsem ztuhl a nemohl jsem ani mluvit, jsem se doteď nezbavil. Ignoroval jsem jeho a on zase mě, jenže otázkou je, na jak dlouho to vlastně nadále bude. Natsuo to chtěl nejdříve řešit s jejich otcem, jelikož to prý zašlo už moc daleko, ale když se mi začal Todoroki vyhýbat, nějak z toho sešlo, možná i kvůli tomu, že jsem Nataua přemlouval, aby to neřešil. Už tak jsem se před ním cítil trapně a probírat to s jeho otcem, kterého znám ani ne měsíc by bylo daleko horší.
U Natsua bydlím pořád, ale už mám v plánu se vrátit do svého pokoje. Nemůžu z něho mít pořád strach.
A dneska se s ním po dlouhé době opět pořádně uvidím...

,,Midoriyooo!" Než jsem se stihl vůbec otočit, už mi 'něco' vyselo okolo krku.

,,Dobré ráno Urarako" Pustila se mě a já se jí mohl podívat do tváře. Byla rozesmátá, jako sluníčko a neustále poposkakovala. Nějak jsem nechápal, jak může mít někdo tolik energie už po ránu, já sám jsem byl nevyspalý, unavený a trpěl jsem každým krokem. Co bych dal za další měsíc navíc. Unaveně jsem si zívnul a podíval se na nově přicházejícího Iidu a Kaminariho.

,,Zdravím" Pozdravili nás ti dva, načež jsme se pomalu rozešli.

,,Vy víte, kde se nachází naše třída?" Nic jsem tu neznal a tak, když se usmáli a přikývli, nezbylo mi nic jiného, než je následovat.

Třída byla poměrně dost veliká a lavice se zde nacházeli po jedné, což mi docela vyhovovalo, jelikož mám rád svůj prostor.
Sedl jsem si do předposlední lavice a lavici zamnou si přivlastnil Kamimari. Vedle mně po levé ruce si sedla Uraraka a hned za ní seděl Iida.
Zatím jsem byl spokojený, ale nic netrvá věčně a tak nějak jsem zapomněl, že třídu budu sdílet i s ním. Když vešel do dveří, rázem mě všechna dobrá nálada přešla, cítil jsem, jak se jeho oči ode dveří okamžitě zabodly do mně.
Ještě horší bylo, když si sedl do lavice předemnou a zlomyslně se ušklíbl mým směrem.
Takže ho to vážně ještě nepřešlo. Opět se mi vracel onen pocit, kdy jsem si myslel, že je vše v pohodě a pak se všechno pokazí a jde do kytek.

Zvedl jsem se a vydal se směrem k Iidovo lavici, která byla u okna a opřel se o parapet. Očividně jim došlo, kdo může za moji podrážděnou náladu, ale neřešili to. Už posledně jsem jim dal jasný důvod, že na téma Todoroki se nehodlám nijak bavit ani vysvětlovat vztah mezi ním a mnou. Byl jsem jim tedy opravdu moc vděčný za to, že to doopravdy nechali být.

,,Nechcete si pak zase zajít do kina?" Nadhodil Kaminari, aby řeč nestála. Všichni přikyvovali až na mě. Nebyl jsem si jistý, zda zase chtějí jít na horor. To bych nešel ani náhodou, nejspíš si toho museli všimnout a začali se smát.

,,Neboj, vybereme něco společně" Chytil mě okolo ramen Kaminari a pochechtával se.

Se zazvoněním jsme každý vyhledal svou lavici a čekali na příchod učitele.

,,Přeji krásný nový školní rok milý žáci, prosím posaďte se" Všichni jsme se usadili podle pokynu.
,,Jsem vaše třídní učitelka... Jmenuji se Midnight a doufám, že zde s vámi budu vycházet" Řekněme, že její styl byl poněkud výstřední. Výstřih měla až u břicha a sukni tak, že jí šlo při trochu zájmu vidět i kalhotky. Její osobnost se prozatím však zdála příjemná.
,,Takže měla bych nejspíš udělat docházku, takže začneme."